Článek
Eskalace přišla po úterním přepadení studia veřejnoprávní televize gangstery vybavenými pistolemi a dynamitem.
Následovat také nebude nic pěkného, protože potlačování gangů není rozhodně procházka růžovým sadem. Ekvádorská policie je na takový úkol už příliš slabá a chabě vyzbrojená, kdežto armáda se zase nehodí z hlediska organizace a struktury.
Kromě toho vždy existuje i nebezpečí, že se boj s drogami v podmínkách nedostatečné kontroly justicí zvrhne v podobnou noční můru, jako na Filipínách nedávno rozpoutal populistický exprezident Duterte.
Dění v Ekvádoru je ovšem také maximálním zesměšněním tvrzení brazilského levicového prezidenta da Silvy, podle kterého má být latinskoamerická oblast údajně „regionem míru“. Nikdy jím nebyla a ani dnes jím zdaleka není.
A v Evropě nám podobné podněty skýtají smutnou příležitost podívat se na sadu politik prosazovaných radikálními levičáky na pozadí tvrzení, že víceméně vše, jak to tu momentálně vypadá, je dočista špatně a musí se udělat úplně jinak, „progresívněji“.
Soubor navrhovaných politik sestavovaný na koleně a čistě pocitově přitom celkem věrně odráží hodnotové preference skupiny, která je předkládá. A tyto preference rozhodně nepodléhají nějaké systematické reflexi.
Valná část radikálních levičáků má kladný vztah k drogám. Buď přátelé, nebo oni sami preferují jejich užívání, nebo případně proto, že z narkotik fakticky žijí jejich oblíbení političtí aktéři. Kolumbijský FARC ve spolupráci s ruskou mafií pašoval drogy i ve speciálních ponorkách. Kurdská teroristická organizace PKK ovládá značná část obchodu s drogami v Evropě. A režim řezníka Asada v Sýrii už ve druhé generaci sází na obchod s drogami na Blízkém východě, v současnosti zejména captagonem.
Značná část levičáků ale současně má vyloženě negativní vztah k legálnímu držení zbraní, což se projevuje radikálně odlišným postojem, než jaký zaujímají ke drogám.
Tady je tedy dort, který uvařili pejsek s kočičkou: V oblasti držení zbraní maximální represe. Vymáhat ji má ovšem policie, kterou je třeba přestat financovat a „demilitarizovat“, protože „je pravicová a rasistická“. Jak by taková úžasná kombinace byla prakticky možná se mě neptejte, protože navrhování politických genialit, jaké svět neviděl, není mým koníčkem.
V oblasti drog se ale navrhuje úplná dekriminalizace, protože boj s nimi je údajně větším zlem než samotný obchod a věci související. V Evropě má ke zmíněnému přístupu zatím nejblíže Nizozemsko, kde se na plně legalizovaný obchod s měkkými drogami nabalily právě gangy toho druhu, jaké se derou k moci v Ekvádoru, a válčí spolu v ulicích měst. Těžko říci, proč se tak stalo, nicméně Holanďané dekády proslulí tolerancí ke kdečemu začínají kupodivu hromadně volit ultrapravicové populisty slibující, že "konečně udělají pořádek"…
Maximální represe v oblasti legálního držení zbraní, maximální rozvolnění v oblasti tolerování obchodu s drogami plus oslabení policie je ovšem mimořádně nadějná kombinace. Škarohlídi tvrdí, že spolehlivě vede ke společenskému chaosu, ve kterém silové struktury občany nedokáží chránit před násilím ilegálně vyzbrojeného organizovaného zločinu, zatímco ani občané sami nemají mnoho možností, jak se mu účinně postavit na odpor.
Kromě toho stejní škarohlídi dodávají, že dementní levičácká politika je tím vůbec nejlepším způsobem, jak mezi průměrnými voliči zpropagovat krajně pravicové populisty. Ti pak nabízejí zase další zkratkovitá „řešení“, jen na opačně poznamenaném konci spektra.
Můžeme se ovšem spolehnout, že tak jako téměř pokaždé v minulosti budou důsledky vlastní politické potrhlosti připsány zlým kapitalistům, zaslepeným pravičákům a zlovolnému „mediálnímu mejnstrýmu“, který prý vše překroutí.
V zažité tradici levicových radikálů, kterou zřejmě už nikdo nezmění, je systematicky připisovat nezamýšlené odpudivé plody jejich vlastních rozhodnutí někomu jinému. Když se pětiletka nedaří, na vině bude pokaždé nějaký ten západní agent nebo buržoazní sabotér, jehož je třeba objevit a exemplárně potrestat - místo toho, aby navrhli politiku, která má alespoň minimální reálnou šanci fungovat.
No řekněte, copak by návrhy, které spasitelé lidstva mysleli na 100 % dobře, mohly už zase dopadnout jako vždycky?
