Článek
Metoda demonstrovaná třeba názorným důkazem, že vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne, má alespoň potenciálně naprosto neomezené pole působnosti. Experimenty vyvracející různé pochybné domněnky lze provádět prakticky donekonečna, a přitom - stejně jako přípravu Vodňanského kuřete - stokrát jinak.
Čertví proč se tedy imunolog Václav Hořejší stále dokola obtěžuje s návratem k již dávno provedenému názornému důkazu, že mír na našem kontinentě nevznikne diplomatickým jednáním s ruskými imperialisty natěšenými na vojenskou expanzi po celé Evropě až po Lisabon, včetně.
Mohli bychom ovšem i za daných nepříznivých okolností důkazní situaci přece jen o kousek posunout, a sice do takzvané misionářské polohy. Hned vysvětlím.
Historicky vzato pomatený misionář, který se vydal mezi kanibaly v představě, že jsou v principu stejnými lidmi jako on sám, byl samozřejmě předem odsouzen skončit v hrnci, bez ohledu na skutečnost, co k věci ještě poví či nepoví.
Jeho schopnost jakkoliv ovlivnit konečný výsledek totiž zanikla již v okamžiku, kdy se pro jakýkoliv bližší kontakt se skupinou lidožravých bližních náležitě nevyzbrojil.
Je však možné a nemůžeme v žádném případě úplně vyloučit, že i v takto nepříjemné situaci, kdy výzkumník klade na obětní prkénko poznání doslova sám sebe, dokáže přinést vědě další cenné poznatky.
Mohl by se například inspirovat slavnou scénou z Jacksonova filmu Hobit: Neočekávaná cesta, v níž Bilbo Pytlík velmi úspěšně vyjednává se skalními zlobry prostřednictvím kulinářských tipů ohledně skupinky zajatých trpaslíků.
Nikde totiž není dáno, že budoucí oběd kanibala s ním velmi úspěšně neprojedná zcela zásadní otázku, s jakou omáčkou má být vlastně sežrán.
Herec Jiří Sovák v jednom ze svých skečů kdysi pronesl následující podnětný výrok: „Můžete ze mě dělat vola, ale o délce rohů si rozhodnu sám.“
Kdyby se toho byl dožil, měl by jistě nesmírnou radost, že našel historické pokračovatele, kteří zmíněný postup z vlastní iniciativy posouvají na další, mnohem vyšší a pokročilejší úroveň.
