Článek
Jednou z reakcí na globalizaci je i současná epidemie nativismu. V ČR tento jev nabral dodatečné komické prvky v podobě politických figurek, které se ohánějí fiktivní zásluhou narození na území tohoto státu. Jeden je Slovák, druhý napůl Japonec. Ještě jiný bojovník proti migraci, Martin Konvička, svého času vystupující na pódiu s prezidentem Zemanem, má matku řeckou migrantku.
V souvislosti s vyostřováním konfliktů mezi částmi romské a ukrajinské menšiny přišel nativismus ke slovu v novém kontextu. Ohánějí se s ním čeští Romové, jejichž velmi malá část přežila nacistické běsnění a velká většina se přistěhovala převážně z východního Slovenska za prací až po roce 1945.
Rivalitu a často konkurenční boj o mizerně placené práce ve stavebnictví a dalších oborech podle představ některých Romů má řešit argumentace, podle níž oni se tady narodili, kdežto Ukrajinci nikoliv.
Jen několika rozumnějším romským mluvčím, zdá se, dochází, že nasednout na vlak nativismu řízený populisty a krajní pravicí není vůbec nijak výhodné a v delší perspektivě to Romy jedině poškodí.
Tím absurdnější je ublížené fňukání nad „upřednostňováním“ pomoci pro Ukrajince, kteří na rozdíl od Romů většinou nepřišli do ČR dobrovolně, za ekonomickými výhodami, ale v důsledku ruské invaze, která je vyhnala z domovů. Velká většina by se vracela do měst trvale ohrožených ruským ostřelováním; mnozí z nich úplně přišli o domov a nemají možnost se kamkoliv vrátit.
Ovšemže zůstanou nevyslyšeny výzvy našich levičáků, aby se Romové s Ukrajinci vykašlali na své spory a společně „to natřeli“ kapitalistům. Oba zranitelné segmenty populace, jejichž značná část živoří na okraji oficiálního pracovního trhu a další se propadla na trh černý, neslyší a sotva kdy budou slyšet na třídní ideologii. Jejich sebeuvědomění jako příslušníků skupin probíhá na etnickém a jazykovém základě, obecný trend směřující k politice identity se jim rozhodně nevyhnul. A šíbři na černém pracovním trhu, všelijaké ty vlivné romské a ukrajinské mafie - na rozdíl od válečných uprchlíků přítomné v ČR už celé dekády a státem víceméně tolerované - si žádné vzájemné smiřování pochopitelně nepřejí.
Ohánět se nativismem v Střední Evropě ovšem nedává smysl ani pro bílé Čechy. Kdekdo tu má mezi předky migranty, třebaže se k tomu vůbec nezná. Oblíbený mýtus 90. let, podle nějž prý Češi nejsou původu slovanského, ale keltského, ovšem symbolicky spojoval většinové etnikum s civilizací, jež organicky navazovala na místní neolitické osídlení a bylo možno ji považovat za „místní“. Celé toto vyprávění mělo jen jednu chybu - kromě pár místopisných názvů nás s Kelty, které už před příchodem našich prapředků zválcovali Germáni, nespojuje vůbec nic.
Češi jsou tedy jednoznačně národem migrantů. A to nejen ve smyslu původního migrování přetaveného do obrozeneckých legend o putování praotce Čecha, ale i mnohem později. Pokud je mi známo, polovina mých předků v historicky nedávné době přišla z Rumunska, kdežto čtvrtina utekla z Francie před náboženskou štvanicí po Bartolomějské noci. Představa, že bych se prohlásil za „rodilého Čecha“ a básnil o jedinečných českých kořenech souvisejících s mým narozením na území státu zvaného Československá socialistická republika, tedy patří k absurditám, které si velice rád odpustím.
Pokud v Česku převládne pitomoučký nativismus „Čechů jako poleno“ Babiše, Okamury a spol., nepříznivé populační trendy nás postupně převálcují a můžeme se těšit na celkový úpadek. Klesající porodnost lze jen minimálně ovlivnit státními intervencemi, a to ještě většinou jen krátkodobě. Co se týče dalšího rozvoje české ekonomiky, ale také udržení stability důchodového systému, bez dalších migrantů se jednoznačně neobejdeme.
Fialově vládě nemá smysl ani dost málo vyčítat obecný postoj k migraci v rámci přežilého uskupení V4. Za co ale naopak ostrou kritiku zaslouží je skandální změna podmínek pro ukrajinské uprchlíky platná od 1. července.
Je výrazem největšího pokrytectví ohánět se veřejně „neochvějnou podporou“ Ukrajiny v jejím boji s ruskými okupanty - a na druhé straně natlačit tisíce válečných uprchlíků do černé ekonomiky, případně rovnou na ulici.
Oblíbené lobby této vlády, hájící zájmy dovozců vín či provozovatelů hazardu, se na rozdíl od většiny občanů ani za války nijak omezovat nemusejí. Kdyby Fiala prováděl tak principiální politiku, jak tvrdí, dávno by musel zatnout tipec této ostudné protekci - a z výnosů férového zdanění privilegovaných ekonomických skupin dofinancoval podporu uprchlíků.
Nativistické pokřikování Romům, ani komukoliv jinému nepomůže. Jestli dnes dochází k omezování podpory ukrajinských uprchlíků, dříve či později se stárnoucí a ekonomicky stagnující společnost obrátí s rozpočtovými škrty i k dalším sociálně zranitelných skupinám.
A imaginární zásluha narození na území ČR, stejně jako vlastnictví díry do zadnice, nakonec nikoho neochrání.
