Článek
Íránská imperiální expanze na širší Blízký východ probíhá formou zřizování, podpory, výcviku a vyzbrojování satelitních miličních organizací na území cizích států. Takové útvary existují nejen v Gaze, v Jemenu (Húsiové), ale mezi jiným také v Iráku, Sýrii - a zejména v Libanonu.
Namísto na konvenční války proti Izraeli, které Arabové s obrovskou sovětskou podporou všechny prohráli, se íránští poradci z řad revolučních gard soustředí na kombinaci masivních raketových útoků s operacemi po íránském způsobu cvičených miličních organizací. Ty svým modem operandi připomínají spíše jednotky zvláštního určení než konvenční armádu.
Tento koncept vyzkoušeli Íránci na případě libanonského Hizballáhu, který je teď také hlavním potenciálním spojencem Hamásu. Podle neověřených a zatím neověřitelných informací Hizballáh kontaktoval egyptské úřady, aby doručily Izraeli sdělení, že v případě pozemní invaze do Gazy se libanonští militanti sami zapojí do konfliktu.
Jak je to ve skutečnosti se dozvíme už brzy, protože izraelská vláda po masakrech a únosech civilistů rozhodně není v pozici, kdy by si mohla dovolit jiný postup než přímý pozemní útok na základnu Hamásu.
Hizballáh ovšem představuje mnohem silnějšího protivníka než Hamás. Disponuje masivním arzenálem z Íránu dodaných sofistikovaných raket, jejich přísun přes syrské území se Izrael po léta snaží narušovat víceméně pravidelnými nálety na Sýrii. Aby si Izraelci pojistili tichý souhlas Rusů s takovou praxí, prováděli po mnoho let ostudnou proruskou politiku, která mj. zahrnovala distanci od bojující Ukrajiny. Připište si ji na seznam klíčových parametrů, které sobotní útok vedený z Gazy může zásadním způsobem změnit. Na prvním místě tohoto seznamu je tzv. dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
Můžete se ohánět libovolnými křivdami a utrpením - jakmile ale ve jménu odplaty začnete unášet a podřezávat náhodně vybrané civilisty s tím, že prý takto usilujete o „spravedlnost“, je s podporou většiny světové veřejnosti amen.
Evropská unie bude muset důrazně přehodnotit podporu, kterou poskytovala palestinským organizacím, přinejmenším tak, aby zcela vyloučila její vojenské zneužívání. Může dojít i na její úplné ukončení v návaznosti na eskalující konflikt rozpoutaný Hamásem a veřejně podpořený oficiálním palestinským „prezidentem“ Abbásem ze západního břehu Jordánu.
Jinak řečeno, po dnešku nezůstali na palestinské straně žádní oficiální důvěryhodní partneři. Zbývá jen pár umírněných politiků, kteří se od 90. let postupně ocitli na slepé koleji a těší se podpoře jen malého zlomku radikalizovaného palestinského obyvatelstva.
Dnešní ranní útok je darem z nebes pro ultrapravicový Netanjahuův kabinet, který kvůli plánu na zmrzačení soudů čelil masivním protestům občanské společnosti, včetně tisíců příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních složek. Protesty vojáků už byly zastaveny a rozbíhá se mobilizace do války, která téměř jistě zahrne pozemní útok na Gazu - a velmi pravděpodobně nakonec přinese také mnohem masivnější střet s libanonským Hizballáhem.
Dnešní zprávy z Izraele tak přinášejí výmluvný vhled do vytouženého světa našich chcimírů, z nichž mnozí také považují zoufalý boj Ukrajiny o přežití za „nežádoucí odvedení pozornosti“ od posvátné palestinské kauzy.
Jde o vhled do světa „multipolární“ ozbrojené konfrontace, které už žádný „světový policajt“ nestaví mantinely násilí a kde ani ta největší válečná svinstva nemohou nikoho překvapit.
Mezinárodní humanitární právo, mezinárodní právo válečné, zákaz šíření zbraní hromadného ničení, dohody o kontrole zbrojení - to všechno v takovém světě letí komínem. Zůstává jen zavilá, barbarská a nesmiřitelná konfrontace aspirujících útočníků s jejich protivníky.
A jestli si někdo opravdu myslí, že se Evropa bez jasné ruské porážky na Ukrajině a obnovení své vojenské síly takovému scénáři může vyhnout, je neskutečně hloupý nebo naivní.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
