Článek
Osoby pracující v pásmu Gazy pro přední světová média „nějak“ věděly, co se v sobotu 7. října má stát. Proto byly včas na místě a když vypukly masakry, pořizovaly z nich fotografie. Obrázky se později objevily ve fotobankách jejich zaměstnavatelů.
Jeden z těchto lidí, Hasan Eslaiah, se dokonce vyfotil ve velmi přátelském kontaktu s duchovním otcem masakrů, představitelem Hamásu Jahjou Sinwarem. Vzpomínáte ještě, jak Andrej Babiš pusinkoval svého píáristu? Tak velmi podobně vlepil hudlana Eslaiahovi také nadšený Sinwar.
In the hours following our expose, new material is still coming to light concerning Gazan freelance journalist Hassan Eslaiah whom both AP & CNN used on Oct. 7.
— HonestReporting (@HonestReporting) November 8, 2023
Here he is pictured with Hamas leader and mastermind of the Oct. 7 massacre, Yahya Sinwar. https://t.co/S9pXeIGaFq pic.twitter.com/RmEZU5RsM8
Je tomu dvacet let, co levicově zaměřená média dštila oheň a síru na nově zaváděnou praxi válečného zpravodajství, kterou Pentagon reagoval na zkušenosti z války ve Vietnamu. Zpravodajové včlenění přímo do bojujících jednotek, tzv. „embedded“, nicméně byli kritizováni za chybějící distanci k jedné z bojujících stran a pochybnou objektivitu své práce.
Nebyli to teď ovšem oni kritici „embedded“ novinařiny, kdo objevili a zkritizovali počínání reportérů integrovaných do oddílů Hamásu a dalších palestinských ozbrojených bojůvek.
A ani není divu. Třeba slavná BBC byla nucena stáhnout ze zpravodajství hned šest svých reportérů, protože se na sociálních sítích nijak neskrývali s fanděním Hamásu.
A jestliže obdobně nepostupoval také levicový Guardian, je tomu tak zejména proto, že postrádá status veřejnoprávního média a stížnostmi na stranění svých zaměstnanců se tedy nemusí oficiálně zabývat.
Kauza reportérů včleněných do palestinských teroristických komand mezi levicovými žurnalisty nepochybně záhy vyšumí. Nebude zájem se jí do hloubky zabývat a ke slovu ihned přijdou racionalizace vysvětlující, proč jezdit po Iráku s U.S. Army bylo sice novinářsky špatné, kdežto jezdit po Izraeli s Hamásem je OK.
Špinavým tajemstvím zmíněného přístupu je způsob, jakým se na politické levici mluví o objektivitě.
Objektivita je tu totiž systematicky chápána jako „fandění té správné straně“, nikoliv jako pokus podat co nejpřesnější zobrazení skutečnosti.
A protože konflikt v Gaze bezvadně umožňuje levičácké exercicie na téma „utlačovaní proti utlačitelům“, je každému ideologicky dobře vyškolenému levičákovi předem jasné, komu má v konfliktu držet palce.
