Hlavní obsah
Názory a úvahy

Naši parchanti. O podivuhodných proměnách politické perspektivy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Freepik.com
3. 5. 10:00

Léta jsme poslouchali naříkání, jak je prý Západ nesmírně špatný kvůli spojenectví s represívní saúdskou monarchií.

Článek

Když ale v roli hlavního saúdského spojence Západ nahrazuje Čína - a nejde o žádnou horkou novinku, už dávno totiž Rijádu prodávala například strategické rakety dlouhého doletu, které mu na „nezodpovědném“ Západě rozhodně nikdo dodávat nechtěl - najednou znějí oslavné tirády na mistrovskou pekingskou diplomacii, která prý dohodou se saúdskými padouchy zajistila mír na Blízkém východě.

Slavný francouzský antropolog Claude-Lévi Strauss v knize Smutné tropy, k níž načerpal materiál během exilu za německé okupace, plasticky představil morální podobu budoucího postosvícenského „multipolárního“ světa, v němž už zase neexistují žádná univerzální pravidla platná pro všechny, pouze tupé stranění. Z rozhovoru s jedním původním obyvatelem kolonie hlavní obrysy takového budoucího bývalého světa vzešly v plné kráse: Špatné a zlé je, když mi někdo ukradne krávu. Dobré naopak je, jestliže já sám někomu ukradnu krávu. Jak se hodnotí ten který čin, totiž plně závisí jen a jen na perspektivě aktéra. Co u jedněch rozhořčeně odsuzujeme, u druhých naopak vychválíme do nebe.

Příkladem takto progresívního myslitele naprosto závislého na stranické perspektivě je živoucí ikona západní levice Noam Chomsky. Ten nedávno na ruská genocidní válečná zvěrstva na Ukrajině reagoval tvrzením, že prý Moskva bojuje „humánněji“ než USA v Iráku. „Humánněji“ v tomto případě znamená únosy dětí, cílené ničení civilní infrastruktury, plošné útoky na celá města zápalnou municí nebo uřezávání hlav zajatcům zaživa.

Jestliže se dosud „staromódně“ domníváte, že špatný čin je prostě špatný sám o sobě, bez ohledu na to, kdo jej zrovna spáchal, mnohý levičák dekády školený v „třídní perspektivě“ a „dialektizování“ vám samozřejmě obratem vysvětlí, že záleží pouze na tom, zda zločin páchá „dobrá“, nebo „špatná“ strana. To co u „svých“ chválíme a jsme na to patřičně hrdí, je u cizáků samozřejmě důkazem naprosté zvrhlosti a zkaženosti.

Nejde ovšem jen o čínské bratříčkování se Saúdy, při kterém nikdy nesmí zaznít a také nezazní jméno režimem brutálně zavražděného novináře Džamála Chášukdžího.

Pravidlo tupého stranění ve světě levičáckého morálního relativismu platilo snad odjakživa. Ukazuje to například hodnocení, jakého se dostalo na politické levici dvěma navzájem spřízněným patologickým náboženským sektám, z nichž jedna působila v Chile a druhá v Guayaně.

Oba jihoamerické projekty sektářů z USA nesly shodný lyrický název „Colonia Dignidad“, tedy „Kolonie Důstojnost“. A jak už v podobných případech bývá pravidlem, o důstojnost šlo ve skutečnosti až na úplně posledním místě.

Chilská větev sekty vedená Paulem Schäferem se kromě zneužívání vlastních členů propůjčila také k „outsourcingu“ mučení politicky nepohodlných osob, jichž se chtěla zbavit Pinochetova diktatura.

Naproti tomu guayanská větev sekty vycházející z původních myšlenek kazatele Jima Jonese přivedla v listopadu 1978 stovky svých příznivců k hromadné sebevraždě uprostřed džungle. Ale zatímco chilská odnož právě mučila osoby podezřelé z „komunismu“, propaganda východního bloku se rozhodla vykreslit příslušníky guayanského kultu coby oddané příznivce lidské rovnosti chápané v komunistickém smyslu a odvyprávěla proto historku o příšerném vraždění tajných komand CIA poté, co vedení guayanské komunity údajně požádalo o možnost přestěhovat se do SSSR. Ten byl ovšem v dané době doslova oázou náboženské tolerance, jak ukazuje třeba bývalá a bohužel i současná historie pronásledování Svědků Jehovových a vlastně všech náboženských společností, kromě čtyř v putinském Rusku oficiálně státem podporovaných…

Jedna odnož patologické sekty tedy byla špatná, protože pomáhala Pinochetovi mučit levicové aktivisty, kdežto druhá byla dobrá, neboť její manipulace a útlak příznivců komunistická propaganda dokázala vykreslit coby „progresívní“ touhu po osvobození se z pod jha severoamerického imperialismu.

Společné kořeny obou sektářských větví byly arci ultrakonzervativní, figuroval v nich mimo jiné Ku-Klux-Klan a jedno ze šířených „proroctví“ dokonce strašilo sovětským bombardováním státu Indiana, nicméně pokud se jen proto domníváte, že to vše jasně ukazuje reakcionářský a ultrapravicový charakter náboženské organizace, tak jste to, soudruzi, politicky pochopili úplně špatně.

Nezáleží na tom, že se krade, znásilňuje a vraždí. Podstatná otázka zní, kdo koho okradl, znásilnil nebo zavraždil. Jestliže to prospívá našim politickým cílům, mučitele a vrahy budeme bez uzardění veřejně oslavovat, nebo přinejmenším omlouvat, jako to udělal zmiňovaný Chomsky v případě děsivé kambodžské genocidy.

A odsoudíme vždy krutopřísně pouze ty vrahy a mučitele, kteří se hanebně paktují s americkým imperialismem.

Světu mír!

Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz