Článek
NATO se vrací ke své tradiční roli, kvůli níž v roce 1949 vzniklo. Původním impulsem byly záměry sovětského diktátora Stalina co nejrychleji zmobilizovat zdroje východního bloku a vyvolat v Evropě novou velkou válku ještě v polovině 50. let minulého století, dokud byl Západ zaměstnán poválečnou obnovou.
Aktuálním důvodem vypracování nových obranných plánů je záměr ruského diktátora Putina „napravit největší geopolitickou katastrofu 20. století“ a obnovit vojenskou silou sovětské impérium v Evropě.
Tyto plány, ač je Putin v mírně zakryté podobě sám vyhlásil v Mnichově již v únoru 2007, byly na Západě dlouho zpochybňovány. Relativizátoři poukazovali na mizerný výkon ruské ekonomiky ve srovnání se západoevropskými státy, příšernou demografickou situaci Ruska, podle některých „malé“ ruské výdaje na zbrojení, atd. Naopak tvrdili, že „expanze NATO na východ“ - čti „dobrovolný vstup suverénních států do mezinárodní bezpečnostní organizace“ - Rusko údajně ohrožuje a „provokuje“.
„Skeptici“ zatvrzele odmítali pochopit, jaké poučení si kágébácké elity vzaly z kolapsu SSSR. Nezajímal je způsob uvažování, který za hlavní kvality špičkového politika pokládá schopnost mobilizovat militantní nacionalismus, tvrdost, bezohlednost a nemilosrdnou odhodlanost vnutit protistraně vlastní vůli za každou cenu. Jinak řečeno, zcela ignorovali, že ruské špičky oceňují u „vůdce“ osobní vlastnosti, které tradičně vyzvedávali fašisté.
Totální invaze na Ukrajinu v únoru 2022, urputné pokračování v ní i po zjevném neúspěchu původního plánu okupace, extrémní militarizace ruské společnosti počínaje školkami, masivní a dále sílící podpora ruského obyvatelstva pro pokračování invaze, mobilizace ruské ekonomiky pro válečné účely, návrat k centrálnímu plánování a neustále opakované výhrůžky vojenským napadením evropských zemí, Kanady či USA, včetně použití jaderných zbraní - to vše vytváří kontext rozhodnutí, které znamená, že „starý kontinent“ nemá jinou možnost, než znova vybudovat své obranné schopnosti a kapacity. Podle hodnocení ukrajinské rozvědky má organizace na tento úkol zhruba deset let - než se Moskva vzpamatuje ze ztrát, které utrpěla na Ukrajině.
Dojde tedy k vypracování přesných rozkazů pro případ ruského útoku na členské země aliance. Mají vzniknout nové síly „rychlé reakce“ v počtu 300 000 vojáků mobilizovatelné do 30 dní. A členské státy dostanou za úkol zmodernizovat své vybavení a rozšířit válečné zásoby, zejména zásoby munice.
Podle insiderů čítají připravené plány přes 4 000 tiskových stran a teprve na poslední chvíli se podařilo odstranit turecké výhrady k celému dokumentu.
Plány zahrnují také sféru informačních operací. Vzhledem k roli ČR v obraně aliance, jak ji nastínil náčelník generálního štábu Řehka, tj. bezpečného zázemí a přepravního koridoru pro nasazené jednotky a zásoby, to implikuje rovněž výraznou revizi dosavadních bohorovných přístupů Fialovy vlády. Včetně skandálního výroku premiérova bezpečnostního poradce, který údajně „neumí definovat dezinformace“.
Jestliže Tomáš Pojar na takovém tvrzení stále trvá, nemá na špičkové pozici ve vládě členské země NATO v takovéto době co pohledávat. Ruská hybridní dezinformační kampaň, která již byla otestována při destabilizaci sousedního Slovenska, se v dalším kroku zaměří právě na ČR. Tvrdošíjné odmítání zasáhnout proti dezinformátorům, nebo dokonce bratříčkování se s ruskou pátou kolonou, jak je předvádí ministr spravedlnosti Blažek, jsou s plněním úkolů České republiky v rámci NATO naprosto neslučitelné.
PR kampaň Fialova kabinetu, která do popředí vyzvedává údajně „zásadovou“ podporu Ukrajiny - ačkoliv kabinet ve skutečnosti válečné uprchlíky z Ukrajiny zatlačuje do černé ekonomiky a pěstuje přátelské vztahy s proruskými subjekty - nebude nadále fungovat. Nejen proto, že malá kompetence vlády ve věcech vnitřní politiky přináší postupný pokles podpory bývalých voličů vládní koalice, ale také proto, že údajná zahraničněpolitická „zásadovost“ za právě nastíněných okolností bude jednoduše k neuvěření.
Obranné úkoly v rámci aliance si Česko nesplní několika velkými zakázkami pro západní zbrojařský průmysl. Zrovna tak se musí naučit bránit se proti politické a dezinformační válce, v níž je Moskva mnohem šikovnější a úspěšnější než v mizerně naplánovaných otevřeně vojenských výbojích.
Pokud i nadále bude chybět politická vůle udělat v obraně České republiky, co je třeba, Fiala a spol. tím voličům vyšlou zřetelný signál, že mají ve skutečnosti v úmyslu směřovat zemi do šedé zóny „zemí kdesi na pomezí“ ve stylu maďarské hloupé horákyně Viktora Orbána.
A voliči přesvědčení, že vláda toho proti dezinformacím dělá příliš málo, se nakonec podle toho také zařídí.
