Nechceme levné ukrajinské obilí, „fyjalová“ bído!

Státní kontroly u obilí, masa ani vajec z Ukrajiny ovšem nezjistily žádné nepravosti, které by při konzumaci hrozily nežádoucími zdravotními důsledky. Jinými slovy, neexistuje nejmenší přijatelný důvod, proč import takových potravin zakázat, jako se to stalo v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku.

Být takovým vulgárním materialistou projevujícím v každé situaci starost pouze o „našelidi“, primárně se zaměřujícím na cenový vývoj a ignorujícím nuance demokratické politiky, „protožechlebalevnějšínebude“, asi bych to bral poněkud jinak.

Když si odnáším z obchodu za rohem dva tucty rohlíků a nechám tam téměř stokorunu, nebo kdykoliv tam na regálu akademicky pozoruji půlku bochníku za 56 Kč, být „vlasteneckým“ materialistou, je mi úplně jedno, jak ty příšerné ceny budou sraženy dolů.

Když tedy náš milý demonstrant proti bídě jedním dechem se stížnostmi na drahotu odmítá levné dovozy potravin z válkou trápené Ukrajiny, mimoděk veřejně prozrazuje, o co se tady ve skutečnosti jedná.

Drahota je nepochybně pouze záminkou k projevům věčné naštvanosti, protože jinak bychom museli trvat na tom, že typický Chcimír jedná zcela nepříčetně, proti svému nejlepšímu vlastnímu zájmu.

Je však známo, že slepá nenávist žádné racionální, logicky konzistentní argumenty nepotřebuje. Chopí se bez rozmyslu čehokoliv, co jí jen přijde pod ruku, a automaticky to vykreslí v nejčernějších barvách, pokud se toho objekt nenávisti byť jen velmi letmo dotkl.

A právě tak je tomu s našimi milými proruskými „vlastenci“. Vůbec nestojí o to, aby jim levné ukrajinské obilí zlevnilo pečivo a ulevilo jejich peněženkám. Ve skutečnosti touží jen po tom, aby vše, co jakkoliv souvisí s odhodlaným odporem vůči Kremlu, skončilo popliváno a zašlapáno do země.