Článek
V úterý 30. května během stání s proruskou dezinformátorkou Janou Peterkovou dav vyrazil dveře soudní síně a na místo poté musely být přivolány policejní posily. Účastníci akce vykřikovali, že zákon jsou oni, a hesla o „fašistickém státě“ - to je podle nich ten, který soudí Peterkovou za nenávistné dezinformace o COVIDu a NATO.
Paní, která kdysi tvrdila, že v nemocnicích „s COVIDem“ leží zdraví lidé, jimž prý za to někdo platí, a lidé naopak umírají po vakcinaci, se po 24. únoru loňského roku velmi rychle přeorientovala na strašení spojenci. Kromě jiného vyhrožuje, že dojde k okupaci České republiky Severoatlantickou aliancí.
Peterková dostala za své nenávistné lži podmínku, ale to prý jen dokazuje „fašismus“ českého státu. Její příznivci se nehodlají řídit žádnými zákony ani respektovat žádný soud, protože opojení snůškou lží v nich vyvolalo pocit výjimečnosti a samospravedlivosti schopný omluvit i fyzickou agresi a ohrožování majetku či zdraví spoluobčanů.
Příští jednání v kauze Peterková má být neveřejné. Tím se ovšem problém státu, který po léta odmítá cokoliv udělat proti šíření nenávistí nasáklých proruských dezinformací, žádným způsobem nevyřeší.
Lidé, kteří Peterkové fandí, rozhodně nepatří do skupiny těch, kdo by po předložení nevývratných faktů změnili své názory. Jejich mozky jsou pravděpodobně nevratně funkčně pozměněny a za čímkoliv, co jim nejde pod nos, automaticky hledají zlovolné spiknutí. Přitom jedním ze znaků probíhajícího spiknutí podle nich je, když se je kdokoliv snaží přesvědčit ke změně názoru.
Sebeobraz a sebehodnocení těchto našich spoluobčanů byly bezezbytku investovány do konspirační subkultury a brát jim tuto subkulturu pro ně znamená destrukci vysoce oceňované osobní identity. Na zuřivý vztek si můžete vsadit téměř vždy, na násilí a agresi dosti často.
Za popírání zločinů holokaustu a propagaci nacismu se běžně ocitnete ve vězení - a málokomu to už dnes přijde divné či dokonce pobuřující. Ať je společnost autoritářská nebo demokratická, nemůže si dovolit neomezené bujení zločinné destruktivní ideologie, která už lidstvo stála miliony životů.
Dnešním Českem však zmítají groteskní kulturní války. Některé skupiny na způsob Kremlu straší liberalizací morálky a za veřejného nepřítele číslo jedna označují drag queens údajně ohrožující zdravý vývoj dětí.
Život je však úplně jinde. Zdravé a šťastné dítě nejen že zásadně neohrozí kontakt s drag queen, ale zřejmě ani s průměrně zachovalým satanistou.
Mnohem horší je žlučí nasáklá patologická subkultura lži a nenávisti, která se těší viditelné podpoře cizí nepřátelské mocnosti. Jenže proti ní Fialova vláda, zejména některé části ODS shlížející se ve zhoubném vlivu Parlamentních listů, odmítají zasahovat. Veřejně strašit muži v ženských šatech je prý normální, aspoň pro určitý typ „konzervativce“. Ale bojovat s dezinformátory, třeba i sponzorovanými Putinovým režimem, údajně není možné, neboť by to ohrozilo „svobodu projevu“.
Ve stylu ódéesácké propagandy bylo vždy mimořádně obtížné najít nějakou logiku. Hlásala absolutně volný trh, ale její politici vytvořili strýčkovský kapitalismus s dobýváním renty oligopoly. Oháněli se antikomunismem, ale na útěku před právníky během divoké privatizace umožnili reprodukci normalizačních kariérních komunistů s předlistopadovými konexemi. Mleli o Západu a přitom obdivovali Putina či imperialismus komunistické Číny.
Otázka tedy nezní, zda si takový pokroucený pohled na svět mohou dovolit členové nejsilnější vládní strany - ty totiž odjakživa definuje proslulý Havlův výrok „To jsou paradoxy!“.
Otázkou je, zda si uprostřed komplexního konfliktu s imperialistickým Ruskem takové do nebe volající sebevražedné bláboly ještě může dovolit Česká republika.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
