Článek
Očekávání jsou to logická, protože nikdo nemohl předpokládat nic jiného, než že se vládní ÖVP bude chtít spojit s proruskými Svobodnými „proti proruským komunistům“.
Ve zmíněných volbách získali lidovci 30,4 % hlasů, ultrapravicoví Svobodní 25,8 % hlasů, socialisté 17,9 %, komunisté 11,7 % a Zelení 8,2 %. Výrazně propadla liberální strana NEOS, která klade důraz na podporu vzdělání a racionální ekonomickou politiku, ale získala s tímto programem „do dobrého počasí“ jen 4,2 %.
Nutno ovšem podotknout, že postnacističtí ultrapravičáci z FPÖ představují rozhodně mnohem větší politické a národně bezpečnostní riziko, než pár zbylých soudruhů z KPÖ. Už proto, že v celostátním měřítku preference Svobodných šplhají ke 30 % a sahají tedy po postavení nejsilnější strany, když mnoho let fungování rakouské varianty „velké koalice“ vedlo k fatální diskreditaci lidovců a socialistů.
Naproti tomu komunisté ani těsně po válce celostátně nikdy nedosáhli na víc než 6 % voličských hlasů a jejich základna se z někdejších zhruba 150 000 členů dávno smrskla na sotva několik tisíc skalních příznivců.
Samozřejmě je pravda, že rakouští komunisté patřili v zemích na západ od železné opony vždycky k nejostudnějším sovětským poskokům. V 50. letech navrhovali Moskvě rozdělení Rakouska, aby mohli vládnout alespoň v sovětské okupační zóně. Po sovětské okupaci Československa vyloučili ze svých řad kritika „tankového komunismu“ Ernsta Fischera a také jejich pozdější experiment s osamostatněním od Moskvy přijetím platformy eurokomunismu byl kvůli odporu konzervativního členstva rychle odvolán.
Obecně jde o zastydlou, nereformovanou komunistickou partaj zahleděnou do minulosti, která ještě v roce 1994 obvinila svého předsedu Waltera Baiera z „revizionismu“ a vstup do Evropské unie v roce 1995 srovnává s anšlusem k nacistickému Německu.
Všechny vady rakouských komunistů jsou zcela zjevné. Ovšem vůbec z nich neplyne nějaká potřeba solnohradských lidovců se „proti komunistům“ spojovat s daleko nebezpečnějšími nahnědlíky z řad Svobodných, na něž současná imperiální Moskva už dávno sází mnohem více, než na zbylé stalinisty kolem Neue Volksstimme.
Chytré horákyně z ÖVP opakovaným nadbíháním Haiderovým pohrobkům nakonec nejspíše jen uspíší den, kdy se - podle „teorie podkovy“ připisované francouzskému politologovi Jeanu-Pierru Fayovi - proruští extrémisté napravo i nalevo od středu v Solnohradsku na základě faktické vzájemné spřízněnosti spojí právě proti nim.
A budeme-li mít coby sousedé Rakouska velkou smůlu, tedy nejenom v Solnohradsku.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
