Článek
Komunistické Československo před srpnem 1968 postrádalo mnohé atributy suverénního státu. Mohli bychom však o ČSSR říci, že byla před „bratrskou pomocí“ Sověty „okupována“? Říkali jsme to? Používali jsme tohoto výrazu?
„Okupací“ se mezi právníky rozumí vojenská kontrola nějakého území za uznanou hranicí vlastního státu. Ačkoliv Moskva mohla na území ČSSR pod různými záminkami vysílat své vojáky - obvykle „na společná cvičení“ - skutečnou vojenskou kontrolu získala jedině díky „dočasnému pobytu“ svých vojsk mezi lety 1968-1991, který následoval po invazi. Před srpnem 1968 bylo Československo Sověty v mnoha ohledech mustrováno a manipulováno, nikoli však okupováno.
Jestliže SSSR měl k dispozici způsoby, jak vyslat na území ČSSR své vojáky a nesetkat se se sebemenšími obtížemi, Izrael se ve vztahu ke Gaze ničím takovým chlubit nemůže. Kdykoliv jeho ozbrojené síly vkročí do Gazy, setkají se s ozbrojeným odporem.
Jak takový stav vlastně splňuje definici okupace, pokud bychom normálně ani o předsrpnovém Československu netvrdili, že je „okupováno“?
Jednoduše řečeno, nevyhovuje jí. Pokud Izrael Gazu vojensky nekontroluje a narazí na nesmírné problémy, kdykoliv se o to snaží, neokupuje ji. Tečka.
Gaza je kvazistátní palestinský útvar, kde vládne proíránské islamistické hnutí Hamás. Vyhrálo ve volbách v roce 2006, ale žádné další volby už poté nepřipustilo.
Označovat držitele moci v Gaze za „bojovníky odporu“ ve smyslu Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů ve skutečnosti nedává smysl. Obyvatelé Gazy nejsou a priori obětí okupace, ba ani ozbrojeného konfliktu - tím druhým se ovšem stávají čas od času v případě, kdy Hamás nebo jiná extremistická ozbrojená formace zaútočí na Izrael a ten pak provede vojenskou odvetu proti Gaze.
Proč ale propalestinští aktivisté tolik trvají na „boji s okupací“, která vlastně dávno neexistuje?
Z jednoduchého důvodu: Pokud budeme brát Gazu jako palestinský protostát, znamená to současně, že jeho mezinárodní uznání není jen otázkou přiznaných výhod, ale i závazků. Stát s vlastním územím by měl například dodržovat normy mezinárodního práva, jako to jsou povinny dělat všechny ostatní státy. Včetně Ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů, například.
Takový nárok ovšem teroristům z Hamásu hrubě nevyhovuje. Pro ně je výhodné tvrdit, že „bojují proti okupaci“, která neexistuje, protože bojovníkům proti okupaci se teoreticky přiznává právo „použít jakýchkoliv prostředků“, včetně těch, které stát normálně použít nemůže, protože by byl obviněn z válečných zločinů.
Veškerý prohamásovský právní guláš tedy směřuje k tomu, aby zaklínadlo okupace zbavilo palestinské islamistické militanty nároků, jež by museli plnit coby představitelé řádného státu. Jako „bojovníci proti okupaci“ si ale nárokují výjimky ze všech pravidel.
Ve skutečnosti ale jejich vypočítává pozice vůbec není právně ospravedlněna ve smyslu výše zmíněného dodatku k Ženevským úmluvám. Jestliže provozují vlastní protostát, ale ten neplní to, co jako stát plnit má, ocitli se v úplně jiném právním postavení, než si oni i jejich fanatičtí zastánci ve světě namlouvají.
Stát, který hrubě neplní své závazky vyplývající z mezinárodního práva - například tím, že jeho hrdlořezové mírnyx týrnyx povraždí stovky civilistů na území sousedního státu - a přitom se odmítá z takových činů zodpovídat pod záminkou, že prý mimořádnými prostředky „bojuje proti okupaci“, není kryt žádnými speciálními právními ustanoveními. Naopak, sám sebe vysunul mimo rámec mezinárodního práva.
Neexistuje žádný mazaný trik, jak se stát speciálním subjektem mezinárodního práva, který by měl jen samá oprávnění přesahující běžná oprávnění ostatních členů komunity a k tomu vůbec žádné povinnosti.
Je pouze možné ocitnout se s takovým přístupem za hranicí mezinárodního práva, v postavení, pro něž mívala tradiční evropská právní terminologie v zásobě francouzský termín „hors-la-loi“, obvykle překládaný do češtiny jako „štvanec“.
Hors-la-loi byl ten, kdo porušil zákon, ale odmítal se z činu zodpovídat před soudem. Běžně byly tedy na jeho hlavu vypisovány odměny a mělo se za to, že jeho zabitím nedochází k žádnému protiprávnímu jednání. Tím, co spáchal, se totiž štvanec sám vyobcoval z občanské společnosti a ztratil veškerá práva.
Propalestinským aktivistům to sice stále ještě nedochází, ale Hamás se sobotní krvavou lázní, kterou způsobil při ozbrojeném výpadu za hranice Gazy, definitivně připravil o jakoukoliv teoretickou možnost být někdy uznán za legitimní palestinskou reprezentaci. Pokud s ním ještě někdy proběhnou nějaká jednání, pak jedině týkající se kapitulace, jako se kdysi například jednalo s nacistickým Německem. O ničem jiném se s ním už mezinárodní společenství bavit nebude. O budoucím mezinárodně uznaném palestinském státě už vůbec ne.
Pokud se nezhmotní íránské výhrůžky rozpoutáním války široké koalice teheránských proxies proti Izraeli, dříve nebo později éra Hamásu v Gaze skončí, neboť tato organizace bude vykořeněna a zničena.
Realistická debata se teď nevede o tom, zda snad ještě dojde k jakési pofidérní dohodě s Hamásem. Týká se jen a jen toho, jak po 7. říjnu ochránit palestinské civilisty v Gaze před vojenskou odvetou Izraele, kterou na ně teroristé z Hamásu přivolali.
Tito civilisté, pokud nebudou moci dočasně odejít do Egypta, mají být zřejmě po zahájení pozemní operace proti Hamásu postupně evakuováni do Izraele. Alespoň tomu nasvědčuje probíhající rozsáhlý odsun židovského obyvatelstva z okolí Gazy.
To se ovšem islamistickému Hamásu líbit nebude. Ke své propagandě nezbytně potřebuje mučedníky - a dokonce apeluje na Palestince, aby nereagovali na varovné zprávy izraelské armády a neopouštěli své domy ani v případě, že jim SMSkou bylo oznámeno jejich bombardování.
Čím více mrtvých Palestinců, tím lépe pro krvavou propagandu hamásistického hors-la-loi, který si nárokuje všechna práva, ba nadpráví, nad životem i smrtí nevinných, „vlastních“ i cizích - ale nehodlá přitom plnit žádné nároky ani vyhovět žádným kritériím.
Ať už bude příští palestinská reprezentace jakákoliv, doufejme, že se nejprve ze všeho vypořádá s mýtem izraelské okupace Gazy v letech 2005-2023 a sofistickou propagandou tvrdící, že prý kvůli „okupaci“ je jí vše dovoleno.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
