Článek
Nešetří se u nás na tichém víně, takže nepochybně jakousi prioritou bude. Nešetří se na dotacích nákupu elektromobilů pro firmy, což je také zjevný důkaz prioritizace. Nešetří se na obraně, dokonce ani tam, kde by se při masivních nákupech mohlo a mělo. A nešetří se ruskou ropou, ocelí, a teď už dokonce také ruským zemním plynem.
To všechno je jasné. Avšak škrty potkají školy, které pak mohou mít problémy se zajištěním stravování, provozu a oprav, utrpět mají třeba jazykové kurzy nebo odborné semináře.
V minulých letech vlády velmi tvrdě a proti odporu části pedagogického sboru protlačily integraci výuky, včetně dětí s různými stupni invalidity a postižení. Všechny tyto děti jsou dnes ve školách závislé na osobních asistentech, bez nichž to prostě nejde. Stát prosadil integraci, ale výrazně odflákl včasnou přípravu asistentů.
Když systém konečně začínal jakžtakž fungovat, dozvěděli jsme se, že se bude pro změnu šetřit na asistentech. Tím zřejmě současný ministr sleduje ďábelský plán dát všem dosud přetrvávajícím odpůrcům integrovaného školství klacek do ruky a příležitost mlátit jím úředníky MŠMT po hlavě s vítězoslavným řevem „Já jsem vám to říkal!“.
Ovšem, na protestní stávce proti zaškrcení vládní priority se leckdo nechutný politicky přiživí. Neúspěšný prezidentský kandidát Středula, jehož trvající přítomnost v čele Českomoravské komory odborových svazů nade vší pochybnost dokazuje úplnou absenci samočistící schopnosti v této organizaci. Andrej Babiš si přihřeje koblihu a Kateřina Konečná tradičního proletářského buřta.
Řada osobních vyjádření pedagogů, která se objevila na sociálních sítích, dokáže spolehlivě vyléčit z optimismu ohledně budoucnosti českého vzdělávacího systému - ať už počtem pravopisných chyb, arogancí, nebo i špatně skrývanými výzvami k politickému násilí.
Leč v prvé řadě jde o chybu vlády. Slíbila preferovat vzdělávání, neplní. Místo aby zvolila nějakou inteligentní strategii komunikace o stávce, jíž nemůže zabránit, směrem k přihlížející veřejnosti, ohání se velmi neobratně formulovanými výhradami k tomu, že se vůbec stávkuje.
Málo platné, na stávku mají ústavou zaručené právo i velmi nevábní učitelé, kteří například hřímají, že je třeba vládu „vymlátit“. Myslet si o nich můžeme, co chceme - ale pravidla jsou nastavena takto.
Tyto lidi Strakovka nepředělá, ani nijak neovlivní, jak budou na veřejnosti vystupovat a co budou hlásat.
Mohla ale aspoň ovlivnit to, jak bude v konfrontaci s nimi vypadat ona sama.
To se však nestalo. Předváděním nafouknuté uraženosti rozhodně neboduje.
Mezitím Babiš poplácáváním odborářů po zádech získává zase nějaký ten zlomek procenta voličských preferencí navíc…
