Článek
Stávka začala ✊
— Univerzity za klima (@za_klima) November 15, 2023
📢 Chceme dát hlasitě najevo, že nám naše budoucnost není lhostejná!
Tenhle rok je nejteplejším v historii měření. Na vlny veder zemřelo jen v Evropě 60 tisíc lidí a situace se zhoršuje. Urychlené odvrácení klimatické katastrofy se stává existenční otázkou! pic.twitter.com/HApTckeYud
Pozornost veřejnosti na prvním místě přitahuje válka v Gaze, která zastínila paralelní konflikty s íránskými proxies na hranici Libanonu, v Sýrii a Iráku. Stejně tak odsunula na druhou kolej stále pokračující válku na Ukrajině.
Veřejnou debatu na Západě kromě toho rozvířily i masové demonstrace na podporu Hamásu, při nichž se v evropských městech promenovaly radikalizované davy se symboly islamistických teroristických organizací. To přineslo velmi bezprostřední pocity ohrožení.
Mezitím se v Česku chystá stávka učitelů a zdravotníků. A průměrný mediální konzument už dávno ztratil přehled o tom, kdo vlastně kde stávkuje a proč.
Od ledna si domácnosti chystají peněženky kvůli dalšímu zdražování energií. Očekává se výlet pana Broučka za německou elektřinou, z nějž pochopitelně vznikne i příslušné video.
Jistě, byl to letos neobyčejně horký podzim. Nic mi nepovídejte. Na Martina, kdy má podle pranostik poprvé sněžit, jsem otrhal poslední rajčata, a na nadcházející státní svátek sklidím v pergole poslední chilli. Takové počasí je šílené, začínáme se blížit subtropům.
Jenomže pořadí problémů podle palčivosti, jak je vidí běžný člověk z ulice, bohužel vůbec nenahrává tomu vnímat zrovna teď klimatické změny jako největší problém. Nejistot a potenciálně akutních hrozeb je až až. Mezi nimi bude klima někde přibližně na stodvacáté osmé pozici. Přeskočí ho i aktuální ceny salámu.
Kromě toho mediální sebevražda ikony klimatického hnutí Grety Thunbergové teď vyžaduje spíše starostlivou damage control než nějakou huráofenzívní akci. Notabene kolidující s oslavami 17. listopadu, jejichž spojení s klimatickou stávkou budou někteří vnímat jako pochybné zneužití svátku svobody a demokracie.
Shrnu-li, i když sympatizuji s cíli klimatického hnutí, z volby prostředků a způsobů komunikace s veřejností mám už několik let chuť lézt po zdi. A to, co nás čeká teď, bude zřejmě dosavadní vrchol nezamýšlené sebediskreditace klimaaktivistů.
