Článek
Když jsem poukázal na výraznou disparitu mezi ruskou a západní výrobou dělostřelecké munice (7:1), což v primárně dělostřeleckém konfliktu (jako ukrajinský) představuje docela problém, byl jsem zakrátko bohatě zásoben radami, jak to udělat, aby Ukrajinci vyhráli, aniž jim zajistíme dostatek dělostřeleckých granátů.
Nejpůvabnější rada zněla, že prý je třeba nahradit „hloupé“ dělostřelecké granáty přesnou municí, protože ta je přece efektivnější. A také jsem - nevím, odkud se vzal - obdržel konkrétní údaj: Tato munice je údajně „40-50ד přesnější než munice nenaváděná.
Takže je zbytečné střílet tolik granátů. Prostě jich vystřelíme méně a každý z nich trefí cíl úplně přesně. Chytré, že?
Podívejme se na tento argument podrobněji. Ukrajina dnes uvádí, že by potřebovala dostávat přinejmenším tolik, aby mohla bez potíží vystřílet 10 000 „hloupých“ dělostřeleckých granátů denně. Kdyby místo nich dostávala samé přesně naváděné americké granáty M982 Excalibur, prý by jich mělo stačit 50× méně, tedy 200 kusů.
To by znamenalo, že za 10 dní bojů Ukrajina spotřebuje 2 000 ks granátů Excalibur, za měsíc pak 6 000 ks. Ale to už se blížíme celkovému počtu vyrobených kusů první verze tohoto projektilu, Excalibur 1A (7 000), za několik let. Jestliže nedokážeme v dostatečném počtu vyrábět „hloupé“ granáty, kde je přesně důvod k naději, že svedeme dodávat Ukrajině každý měsíc 6 000 špičkových naváděných granátů?
A nejde jen o výrobní kapacity. Zatímco podle loňských objednávek Pentagonu vyjde „hloupý“ americký dělostřelecký granát ráže 155 mm (jako M107) v průměru na 425 dolarů, ruský protějšek jako OF-32 lze pořídit za zhruba 60 dolarů. Důvodů k rozdílu v ceně je zde vícero, včetně nižší ceny práce v Rusku, vyššího tlaku úřadů na snižování cen dodavateli, menších nákladů na suroviny, úspor z rozsahu, atd.
Podle amerických vládních dokumentů z r. 2021 byla jednotková cena granátu M982 Excalibur na úrovni necelých 113 000 dolarů.
Přesně naváděný dělostřelecký projektil Excalibur je tedy 266× dražší než obyčejný americký granát M107. Někteří jsou ovšem přesvědčeni, že musí být určitě také přinejmenším 266× přesnější než M107. A dokonce by měl být 1 883× přesnější než ruské „hloupé“ granáty. Jestliže tomu tak totiž není, pak je cenový rozdíl opravdu tristní a nemůžeme v žádném případě uvažovat o tom, že by Rusko na Ukrajině bylo primárně dělostřeleckou válkou nějak ekonomicky vyčerpáno.
Když Moskva vystřílí denně svých 60 000 granátů za 60 dolarů, utratí tak za granáty 3 600 000 dolarů denně, čili 108 000 000 dolarů měsíčně.
Pokud by Západ Ukrajině umožnil místo 10 000 „hloupých“ dělostřeleckých granátů spotřebovat denně 200 projektilů Excalibur, vyšlo by to při předválečných cenách na 22 600 000 dolarů denně, čili 678 000 000 dolarů měsíčně. Platili bychom tedy za dělostřeleckou munici dohromady téměř 7× tolik, co zaplatí Rusové. Je tohle cesta k vyčerpání a porážce Putinova Ruska? Obávám se, že nikoliv.
Kdyby ale Západ dokázal dodat požadovaných 10 000 „hloupých“ 155 mm granátů denně, byť za poněkud přemrštěných 425 dolarů, měsíční náklady na munici by činily 127 500 000 dolarů. Byly by tedy stále ještě více než 5 x nižší než v případě, že by Ukrajinci plně přešli na Excalibury.
K úvaze také předkládám, že ani průměrný ruský velitel praporu jedoucí za frontou ve starém transportéru BTR-80K nemusí být nutně dostatečně „tučným“ cílem pro projektil v ceně 113 000 dolarů. Tím méně jsou jím špatně vycvičení mobici skrývající se v zákopu. A také je možná ve skutečnosti na frontě dlouhé cca 1 400 km denně potřeba zasáhnout více než jen 200 cílů…
Přesně naváděné dělostřelecké projektily s ohledem na cenu nepředstavují náhradu za „hloupé“ granáty, ale nanejvýš jejich doplněk pro velmi specifické situace ospravedlňující jejich použití.
Obávám se, že není jiné cesty, než opravdu vážně usilovat o výrazné navýšení výroby dělostřelecké munice na Západě. Vítaným vedlejším efektem by přitom bylo snížení jednotkové ceny za granát na úroveň řádově srovnatelnou s oněmi 60 dolary v Rusku.
Možná není úplně nutné, aby dělostřelecký granát obsahovat drahé a špatně dostupné „insensitivní“ trhaviny, které se staly západní módou posledních let. Možná by ani nemusel obsahovat klasickou vojenskou trhavinu TNT v čisté formě. Z hlediska dosažení žádoucí masy munice by mohl stačit „starý dobrý“ Amatol, směs TNT s ledkem v poměru 60:40. Pokud je pravda, že při navyšování výroby granátů hrozí Evropě nedostatek trinitrotoluenu, Amatol je rozhodně odpověď, kterou potřebujeme.
Ale údajně snad tento standard, s ním Británie prošla dvěma světovými válkami, není slučitelný se současnými standardy NATO…
Tedy toho NATO, které ještě nedávno ve své většině považovalo dělostřelectvo za víceméně odpískané, údajně nahrazené stíhacími bombardéry.
Mám tu drzost se v dané souvislosti domnívat, že ať už spekulujeme jakkoliv, v zásadě existují jen dvě možnosti: Buď se snažit s ohromným průmyslovým potenciálem a kvalifikovanou pracovní silou Západu najít řešení banálního problému nedostatku dělostřeleckých granátů invenčním zvýšením výroby, nebo dál vymýšlet fantastické myšlenkové konstrukce, podle kterých tento historický úkol „vlastně“ vůbec není potřeba splnit - a můžeme se dál tvářit, že neexistuje, protože odpověď prý přinese technologický mýtus.
Obávám se, že k ubránění svobody v Evropě před agresivními záměry ruského imperialismu vede pouze první z obou možností.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
