Článek
Zpráva britského Guardianu bohužel vykazuje typické znaky proruského dezinformačního narativu. Ten, očištěn od ornamentů, zní následovně: „Nepomáhejte s obranou Ukrajiny, nebo ‚donutíte‘ Putina k použití jaderných zbraní.“
Doporučuji ovšem pozornosti ctěného publika fakt, že scénář Putinova zjadernění je na stole a v mediálním oběhu prakticky od prvních vojenských neúspěchů na jaře loňského roku. Kdyby si Kreml myslel, že mu ruská doktrína nasazení taktických jaderných zbraní podle modelu „eskalace kvůli deeskalaci“ v dané situaci k něčemu bude, už by dávno jaderné hlavice použil. Vždyť se s tím rozhodně „nemaže“ - celá města jsou zasypávána termitovou a fosforovou zápalnou municí, masivně používány jsou termobarické zbraně, o nichž ještě sovětští experti prohlašovali, že kvůli své ničivosti představují fakticky přechod mezi konvenční municí a zbraněmi hromadného ničení.
Avšak kdyby Putin skutečně na zahájení ukrajinské protiofenzívy reagoval tzv. omezeným jaderným úderem, přineslo by mu to v jeho beztak prekérní situaci ještě další masivní nevýhody, ačkoliv samotnou protiofenzívu by takový krok nepochybně nezastavil.
Za prvé, zbylí „přátelé“ Ruska mimo okruh západních demokracií by se přece jen po takovém kroku definitivně odtáhli. Vypočítavost i hra na „nezávislost“ mají také své meze. Číňané nepochybně absolutně nestojí o to, aby Rusko na Ukrajině sáhlo k jaderným zbraním, a jejich dosavadní polovičatá podpora Moskvě by po takové události čelila těžké zkoušce. V Pekingu existují lidé ostře kritičtí k ruské agresi a velmi pravděpodobně by jejich hlasy konečně začaly být oficiálně slyšet.
„Mírotvorci“ jako brazilský prezident Lula by si také v nové situaci nemohli hrát na to, že konflikt na Ukrajině je prý jakousi „rodinnou hádkou“, kterou je prostě třeba utlumit. Také k rodinným hádkám se volává policie, když dojde na nože. A co teprve na zbraně hromadného ničení, jejichž použití naprostá většina zemí světa považuje za nežádoucí a nepřijatelné.
Za druhé, nasazení taktických jaderných zbraní na Ukrajině je v rozporu s celkovou strategií, kterou Putin v konfliktu sleduje od doby, kdy selhal jeho trapný pokus o „Blitzkrieg“. A tou je utahání a rozdělení „kolektivního Západu“ tak, aby se jednotná koordinovaná podpora Ukrajiny rozpadla a obránci se ocitli v situaci stále sílícího otupělého nezájmu západních států o jejich osud.
Kremlu však musí být jasné, že ani jeho nejzdatnější přímluvci v západních řadách, včetně t.č. francouzského prezidenta Makronina, by nemohli ignorovat jadernou eskalaci a museli by buď zmlknout, otočit, nebo dokonce začít mávat praporem odvety za takový ruský útok, v případě nouze nejvyšší i vlastními jadernými hlavicemi.
Nemyslím, že bunkrový dědek, který se upíná k nadějím podobného druhu jako Hitler po oznámení Rooseveltovy smrti, je ochoten ohrozit kalkulaci ohledně rozpadu mezinárodní koalice obnovením a dalším posílením mezinárodní protiruské fronty tváří v tvář nasazení absolutní zbraně.
Může proti Ukrajině v příštích týdnech použít dlouho neaktivní Černomořskou flotilu, strategické letectvo, které je v posledních týdnech také „na dovolené“, a dále zintenzivnit i nasazení taktického letectva s přesnou municí, které nově přidělává ukrajinským obráncům značné starosti.
Že je pozemní vojsko Ruské federace u konce s dechem, je jistě pravda - ale to není ještě všechno, co má Putin v rukávu.
Nemyslím si ani tentokrát, že by pravděpodobnost nasazení ruských jaderných zbraní byla nějak vysoká a že by o tom Kreml v danou chvíli vůbec vážně uvažoval.
I tak ovšem mohou dál vznikat alarmistické zvěsti a s nimi spojené iracionální obavy z nerealistického scénáře, jehož hlavním smyslem je stále zastrašit a rozdělit ukrajinské příznivce a podporovatele.
