Článek
Ukrajinští farmáři produkují po mnoho let masivní objemy obilí na vývoz. S ohledem na půdní podmínky (v zavedené české terminologii "černosol") to dělají s nižšími výrobními náklady než většina kolegů v ostatních evropských zemích.
Od počátku rozšířené ruské války dochází střídavě k úplné nebo částečné blokádě ukrajinských přístavů, přes které normálně prochází drtivá většina exportovaného obilí. Pokusy nahradit tento výpadek převozy po železnici do volných evropských přístavů byly úspěšné pouze z části. A navíc i tam, kde železnice vůbec „stíhají“, nakonec není vždy k dispozici odpovídající koupěschopná poptávka neevropských zákazníků.
Ukrajinské obilí, často snad dokonce ještě ze sklizně v roce 2021, se tedy hromadí „po cestě“ - a vzhledem k neuvěřitelně nafouknutým cenám v Evropě se objevují naprosto pochopitelné pokusy prodat je zde.
S cenami obilí, mouky i pečiva by to skutečně mohlo pohnout žádoucím směrem. Pokud jste také vloni slyšeli fámu, že „Poláci skupují české obilí, ale Fiala nic nedělá a my budeme mít hlad“, letos pro změnu jede „Ukrajinci dovážejí levné obilí, ale Fiala nic nedělá, takže zemědělci zkrachují“.
Ale skutečně by měl kabinet následovat příklady polských, maďarských a slovenských protějšků a úplně zakázat prodej ukrajinského obilí na českém trhu? Třebaže humbuk vznikl hlavně přefouknutím ojedinělého a dost málo překvapivého zjištění ohledně zbytkového obsahu ještě nedávno EU povolených pesticidů v ukrajinské pšenici?
Potíž je, že ukrajinské obilí žádnými administrativními zákazy ze světa nezmizí a nevypaří se. Takže pokud dojde k „sofistikovaným“ blokacím evropských prodejů při současných cenách, za pár týdnů nebo měsíců budou muset jít ukrajinští dodavatelé s cenami obilí dokonce ještě níže, než jsou ty dnešní, které přece jen pořád ještě odpovídají jejich relativně nízkým výrobním nákladům. Jinak řečeno, budou nuceni přistoupit k výprodejům výrazně pod cenou.
Hromadění komodity bez šance na prodej tak může nakonec vyvolat kolaps cen komodity na evropských trzích. A tlaky na české pěstitele by pak byly ještě podstatně horší než dnes.
Pokud hlasitě křičící mluvčí zhruba 2,5 % obyvatel ČR, která pracují v zemědělství, dokáží před veřejným míněním u 97,5 % ostatních uspět s „vlasteneckou“ negativní kampaní proti prodeji ukrajinského obilí, dost možná se později ukáže, že úspěch vedl k ještě větším potížím, než jaké doufal odstranit.
Veleúspěšné strašení českých spotřebitelů „otrávenou“ ukrajinskou pšenicí či „vlastenecké“ akce pekáren oblepených nápisy, že ukrajinské obilí nepoužívají, velmi pravděpodobně nakonec dospěje k mnohem většímu tlaku na české producenty obilí, než jaký jsme až dosud viděli.
