Článek
Disident Jiří Gruntorád kvůli kauze písničkáře Charlieho Soukupa požaduje rezignaci šéfa MPSV Mariana Jurečky. Vyčítá mu, že místo aby osobě vyhnané do zahraničí StB zpětně přiznal alespoň průměrný důchod, hledal důvody, proč prý bylo správné její nároky odmítnout. Podle Gruntoráda tím ale ministr ztratil morální kredit a už s ním nehodlá dál o ničem jednat.
To že ministr hájí chybu svého úřadu nepřekvapuje. Ani nepřekvapí fakt, že úředníci pod vedením zástupce paleokatolické strany podle více než jen jednoho příznaku možná dostali instrukce uplatňovat extrémně „subsidiární“ přístup. To znamená: Když je někdo v potížích, má se o něj v prvé řadě postarat rodina, pak komunita v místě bydliště, případně komunita věřících, potom Austrálie… a až úplně naposledy ze všeho mu uzná nároky na pomoc český stát.
Zda by měl traktorista Jurečka kvůli tomu odejít z funkce ministra, jak požaduje Gruntorád, však nepředstavuje otázku s jednoznačnou odpovědí. Obecněji vzato, z Fialovy vlády po dvou letech vládnutí a daleko horších chybách či přešlapech neodešel nikdo. Laťka je tedy nasazena mimořádně nízko.
Měl by Jurečka letět kvůli dopisu Gruntorádovi, ale ministr Blažek obcházející akce ruské páté kolony v ČR a popíjející s Nejedlým, před nímž varuje BIS, smí ve vládě zůstat? Jaký by tohle dávalo smysl?
Vykážeme z vlády Jurečku, ale necháme tam Válka, který odignoroval problematiku dlouhého COVIDu, svévolně zrušil všechna protipandemická opatření včetně sledování promořenosti v odpadních vodách, nezavedl preventivní opatření v hlavních ohniscích, tj. školách, která jsou v normálních státech běžná (nucené větrání, pračky vzduchu) a neustále se vykrucuje ze zodpovědnosti za nečinnost v lékové krizi? Proč?
Jestli by měl podle přísných morálních měřítek odejít Jurečka, nebylo by třeba vzít sebou rovnou celý kabinet?
Problém lidovců je podle mě jinde, než kde ho vidí protestující hladovkáři. Strana, která to za starého režimu všelijak koulela s komunisty, se dnes drží extrémně konzervativního programu, kvůli němuž ji většina veřejnosti vnímá velmi nepříznivě. A výkony jejích ministrů, snad až na průměrného Hladíka na MŽP, nikoho nepřesvědčují.
Pokusy koupit si voličskou přízeň legislativními přešlapy, jako byla nulová daň na tiché víno - opatření, které našim vinařům s prodejem kvalitních produktů nijak zvlášť nepomůže, ale extrémně důležité je pro dovozce levných patoků - KDU-ČSL zjevně nevycházejí. V průzkumech to s ní kráčí od pěti k nule.
Nejde ani tak o Jurečku, jako o celou jeho zamrzlou, zastaralou partaj, která se stále více rozchází s politickým vkusem a preferencemi většinové české společnosti. A která je také ve stále menší míře schopna rozšiřující se kulturní propast vůbec vnímat. Pořád dokola bývá šokována tím, jak naprosto mimo cíl se umisťují její první instinktivní reakce prakticky na cokoliv - a kolik nevole dokážou u veřejnosti vzbudit.
Neřešme Jurečku. Řešme lidovce, které během pár let čeká vypadnutí z parlamentu, protože je brzy bude volit zhruba tolik lidí, kolik jich ještě dnes odevzdává hlasy českým komunistům.
