Trpké konce klausonomiky

Německý ekonomický model se vyčerpal. Stál na třech pilířích: Levných surovinách z Ruska, levné práci subdodavatelských firem ve střední a východní Evropě a technologickém náskoku v klíčových „německých“ oborech. Všechny zmíněné ingredience exportního úspěchu jsou pryč.

Ruské suroviny vyřadilo ze hry jejich použití Kremlem jako geopolitické zbraně. Růst mezd v sousedních zemích zdražil německým finalistům subdodavatele. A konečně v klíčových „německých“ oborech se objevila stále tvrdší čínská konkurence.

Německo bude muset tento svůj problém velmi bolestně a s velkými náklady řešit. Zda se součástí řešení stane malá česká obslužná ekonomika, z níž se ozývá tolik křiku, že prý nechceme žádný konec spalovacích motorů v autech a podobné „zbytečnosti“ související s klíčovými inovacemi ve finálních výrobách, to nevíme. Je dost dobře možné, že z německého pohledu jsme spíše součástí problému, jehož se bude třeba radikálně zbavit.

Opakovaně bylo upozorněno na fakt, že ekonomický model české montovny se vyčerpal a nenese v sobě už prakticky žádné rozvojové možnosti. Na této skutečnosti ovšem nic nezmění ani pokřikování nekompetentních odborových předáků, že kategoricky požadují nárůst mezd, který by se prudce rozešel s vývojovým trendem produktivity práce.

Tato produktivita klesá z řady důvodů. Jedním z nich je menší ziskovost subdodavatelů vyplácejících vyšší mzdy a pracujících pro méně úspěšné zahraniční finalisty. Dalším je mohutné nabobtnání agrobyznysu během babišovské periody, která těžce poznamenala již tak obtížné ekonomické vyhlídky „silného Česka“, mj. i jeho exportní ukazatele.

Zdražení energií je velkým problémem i pro německé firmy, které jsou v průměru výrazně energeticky efektivnější než „velkorysí“ čeští otesánkové - a na druhé straně jako finalisté stále také vykazují větší ziskovost.

Měli bychom být při hodnocení ziskovosti českých firem v posledním roce analytičtí a všímat si, kdo vlastně kromě energetiků, agrobyznysu, zbrojařů a bank si doopravdy v krizi „pomohl“ k rekordním ziskům - a kdo přesně naopak. S agregátními údaji o ziscích firem se nedají páchat ani pořádné novinové komentáře, natožpak kompetentní politika.

Obecně řečeno příliš velký ekonomický prostor pro nějaký růst mezd v naší nádherné klausonomice dávno neexistuje. Dospěli jsme do pasti „ekonomiky středních příjmů“ a dostat se z ní nebude vůbec snadné. Rozhodně se z ní nevymaníme tím, že při stejné struktuře ekonomiky odbory v montovnách „vybojují“ vyšší mzdy a v důsledku ekonomickou bilanci zaměstnavatelů dále zhorší.

Přišel čas, kdy by mělo vedení země přijmout klíčová strategická rozhodnutí a provést strategické investice, aby s jejich pomocí určilo novou podobu ekonomiky na další dekády.  S vědomím, že jako doplňku německé ekonomiky se nám už lépe dařit nebude, takže se musíme poohlédnout po úplně jiných přístupech. Ano, někteří by v tom viděli hnusné „komunistické“ plánování. Ano, podle některých je nejlepší budoucnost neplánovat a pak se nestačit divit, co se kolem nás děje.

A ne, výstavbou předražených jaderných bloků (údajně) během příští dekády se od příslovečného dna rozhodně nikam neodrazíme.

Neumětelské mamutí podniky ve stylu minulého století pouze pojistí české zadlužení a stagnaci tak daleko do budoucnosti, jak jen jsme schopni dohlédnout.

Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)