Článek
Obě malé ryby budou po zásluze potrestány. Ne tak Donald Trump, který v Bílém domě ukradl a do soukromého sídla v Mar-a-Lago odvezl stovky přísně tajných dokumentů.
Příslušník Letecké Národní gardy Jack Texeira půjde za neoprávněné zacházení s dokumenty ministerstva obrany do vězení na patnáct let. Pokus obhajoby argumentovat tím, že se Texeira cítil v kolektivu izolován a snažil se upoutat pozornost svých kolegů, pachateli příliš nepomohl. Obžaloba pro něj žádala šestnáct a půl roku a soud jí vyhověl takřka v plné výši.
Texeirův čin výrazně narušil vzájemnou důvěru mezi Kyjevem a Washingtonem. Ukrajina musela narychlo přepracovat plány letní protiofenzivy, což mohlo přispět k jejímu neúspěchu. Při další příležitosti, během příprav letošní ofenzivy v Kurské oblasti, už Spojené státy o ukrajinských vojenských plánech informovány nebyly.
Mezitím FBI v Kambodži zatkla zaměstnance CIA Asifa W. Rahmana, který měl ukrást materiály National Geospatial-Intelligence Agency týkající se izraelské operace proti Íránu. Federální soud ve Virginii jej viní ze zadržení a prozrazení přísně utajovaných dokumentů. Proces začal ve čtvrtek na ostrově Guam, další podrobnosti zatím nejsou známy. Předpoklad samozřejmě zní, že Rahmanův trest bude řádově srovnatelný s Texeirovým.
Donald Trump ukradl a mimo jiné ve sprše svého floridského sídla skladoval stovky přísně tajných dokumentů týkajících se amerického jaderného programu a vojenských plánů. Byl za to obviněn, stejně jako za to, že lhal vyšetřovatelům. S ohledem na výsledek voleb je však víceméně jisté, že vyšetřování skončí do ztracena. Pokud soud nebude sám ke staronovému prezidentovi dostatečně „vstřícný“, Trump se netají plánem, podle nějž se prostě omilostní – a bude to.
Pokud je snad pro méně chápavé po předložení faktů ještě třeba explicitně říci, kam vede naznačený trend, udělám to.
Spojené státy se nám před očima mění ze země, kde platíval princip rovnosti před zákonem, a kde musel prezident Nixon rezignovat kvůli aféře Watergate, ve stát, kde se lidé dělí na dvě kasty. Pro ty obyčejné zákony a pravidla platí, zatímco ti, kdo drží moc, nemusejí dodržovat nic a zůstávají beztrestní.
Není Trump jako Babiš, ale rýmují se
V jiném kontextu ovšem tento přístup v České republice dobře známe. Babišova vláda uspořádala hon na drobné a střední podnikatele, „zaklekávala“ na lidi podezřelé kvůli banálním nesrovnalostem v dokumentech nebo páchající relativně bezvýznamné trestné činy. Mezitím se ovšem ke státní pokladně sama chovala jako k levé kapse Andreje Babiše, z níž se podle potřeby přehazovaly miliardy do kapsy pravé, tedy Agrofertu.
Účelem popsaného uspořádání přirozeně není dosáhnout toho, že dojde k zastavení krádeží a nezákonností. Smyslem je vyslat nepřeslechnutelný signál, že každý, kdo chce krást, se zkrátka musí přidat k Andrejovi, který na takové věci má monopol a zajistí, že vás nezavřou. Když do Andreje zainvestujete politický kapitál a budete mu dostatečně podkuřovat, i na vás třeba zbude teplé místečko někde v kraji nebo aspoň okrese, kde si můžete pro sebe spokojeně přikrádat. Rozhodující je, že se v loupení netoleruje žádná partyzánština.
Nicméně kamarádi ministra spravedlnosti Blažka se svými kauzami už dávno připravili naivní voliče Spolu o iluzi, že drzé Andrejovo dotažení divokých devadesátek do vpravdě ruského konce bude za vlády jeho politických rivalů zvráceno a nadále znemožněno. Blažek osobně nese hlavní odpovědnost za to, že rozdíly mezi současnou vládou a Babišem jsou pro mnohé, včetně řady bývalých voličů Spolu, víceméně pod rozlišovací schopnost.
Předměty jsou tedy rozdílné, ale princip týž: Jednou se kradou tajné dokumenty týkající se národní bezpečnosti, podruhé peníze. Ale vždy jde o to, že malé zloděje chytají a zavírají, kdežto velcí, kteří spravují jimi vytvořený monopol, zůstávají na svobodě – a všem, kdo by chtěli fungující právní stát, se smějí do obličeje.
V Izraeli dlouho fungoval systém zajišťující faktickou osobní beztrestnost vrcholových politiků. K průlomu došlo v roce 2016, kdy bývalého prezidenta Moše Kacava odsoudili na pět let do vězení za znásilnění. Několikanásobně obviněný Benjamin Netanjahu směřoval svou reformu soudnictví právě k obnovení beztrestnosti držitelů moci.
Můžeme si tedy být jisti, že trio Trump, Netanjahu a Babiš si bude po příštích českých volbách velmi dobře navzájem rozumět.
Příprava čistek v armádě
Další Trumpovou „inovací“ v americkém politickém systému jsou připravované čistky v ozbrojených silách. Na ty má dohlížet nominant na šéfa rezortu obrany Pete Hegseth. Tedy člověk, který se jako vojenský komentátor Fox News léta marně snažil přesvědčit vedení stanice, že je dost kompetentní, aby si zasloužil vlastní pořad. Uvedené jej pochopitelně na post ministra tak docela nekvalifikuje. Nicméně Hegseth je naprosto loajální k Donaldu Trumpovi, což dnes znamená mnohem více, než kdyby byl uznávaným expertem.
Je již připraven exekutivní příkaz prezidenta, který zahájí čistku mezi tříhvězdičkovými a čtyřhvězdičkovými generály. Jak víme z historie, například Stalinovi se podobné podniky zaměřené proti zkušeným důstojníkům v předvečer velké války nesmírně osvědčily.
Trump formálně vzato může vyhodit libovolného jednotlivého důstojníka ozbrojených sil. Avšak nyní dostáváme signál, že na doporučení připravovaného panelu o práci přijdou ti, kdo prosazovali liberální hodnoty. Tito „woke generals“, kteří budou „odhaleni“, mají být odvoláni do třiceti dní po doručení zprávy Bílému domu.
K uvedenému má dojít na pozadí Trumpových plánů omezit velikost Sboru náčelníků štábů, které mnozí považují za ochromující a směřující k politizaci ozbrojených sil. Ty jsou v současném systému podřízeny civilnímu řízení, ale politicky neprofilované. Zřízení Trumpova panelu výrazně sníží pravděpodobnost, že se někdo z vysokých důstojníků postaví proti Trumpovým příkazům, pokud by je považoval za ilegální.
Také v této sféře tedy sledujeme rozpad stávajícího systému. Osobní loajalita k vládci má napříště mít přednost před loajalitou k ústavě.
