Článek
Jihokorejci už nějakou dobu počítají s tím, že Pchjongjang nejspíš začne další válku. V rámci svých slušných možností jsou na ni i připraveni.
To se ovšem nedá říci o malé, nerozvinuté a slabé Guyaně s necelými osmi miliony obyvatel, v největší míře indického původu (asi 40 %), bývalé holandské a britské kolonii. Sousední otesánek Venezuela, v jejímž čele stojí proruský diktátor Maduro a která již dnes kontroluje největší světové zásoby ropy, si činí nárok až na dvě třetiny guyanského území, na kterém byla nedávno objevena ložiska energetických surovin.
The Brazilian Armed Forces have reportedly been placed into a Heightened State of Readiness due to a Significant Movement of Military Equipment and Personnel in Eastern Venezuela on the Border of Guyana which has recently been Detected, with Officials believing that Venezuela may… pic.twitter.com/NLgITfXaEA
— OSINTdefender (@sentdefender) November 29, 2023
Že Venezuela coby dlouholetý idol ultralevičáků neumí hospodařit ani s tím, co už má, a její ekonomika leží v troskách, ovšem nebrání diktatuře v plánech na územní expanzi. USA jsou uprostřed sporu prezidenta se Sněmovnou reprezentantů zaměstnány dvěma válkami, na Ukrajině a Blízkém východě, a kromě toho jim hrozí obnova dalších v Koreji a na Balkáně. Takže venezuelští soudruzi vycítili příležitost, volají do zbraně a brousí si zuby na větší část území sousedního státu.
Kdo jim v tom může zabránit? Bezzubá OSN, která neřeší 600 000 mrtvých v etiopské válce, ale nahlas běduje nad každou propagandistickou zprávou Hamásu z Gazy? Regionální Organizace amerických států, která neprovozuje vlastní ozbrojené síly? Brazilský prezident Lula, který hájí sousedního diktátora drženého u moci kubánskými tajnými službami až do roztrhání těla?
Guyanská armáda je tvořena 4 600 profesionálními vojáky a 3 000 rezervisty. Jsou organizováni ve čtyřech slabých praporech (jeden ženijní), jedné dělostřelecké rotě a rotě speciálních sil. A přes skrovné počty je ovšem jejich výzbroj neuvěřitelně pestrá, od druhoválečných britských samopalů Sten, opakovaček Lee Enfield a kulometů Bren až po modernější útočné pušky G36 vyřazené pro přehřívání a nepřesnost z výzbroje německého Bundeswehru.
Guyanská armáda neprovozuje ani jediný, byť lehký tank, jen několik desítek lehkých průzkumných obrněných vozidel a obrněných transportérů. Funguje také bez bojového letectva.
Jedinou dedikovanou protitankovou zbraní guyanské armády je klasická sovětská pancéřovka RPG-7, k níž ani nejsou k dispozici modernější tandemové hlavice. Jedinou protiletadlovou zbraň představuje 24 odpalovacích zařízení starých sovětských přenosných raket Strela.
Venezuelská armáda disponuje zhruba 330 000 příslušníky ozbrojeného personálu, íránskými průzkumnými drony, relativně moderním bojovým letectvem s 42 letouny (Su-27 a F-16) a zhruba 250 kusy tankové techniky, byť zčásti nepříliš moderní (stará vozidla britského a francouzského původu). Proti ruským tankům T-72B1 s tzv. dynamickým pancéřováním, kterých má Madurova armáda 192 kusů, však nemůže Guyana nasadit nic účinného. Podobná situace panuje v dělostřelectvu, kde 6 kusů tažených guyanských děl sotva významněji pocuchá desítky kusů modernější sovětské techniky ve venezuelském arzenálu.
Jinak řečeno, Gyuana se může zoufale a téměř beze zbraní pokoušet o obranu, ale mnoho šancí věru nemá, pokud jí výrazně nepomohou další sousední země.
Spojené státy americké, „světový policajt“, mají dost co na práci na jiných aktuálních a potenciálních bojištích.
Sledujte tedy dobře, jak se krize bude vyvíjet.
S oslabováním Washingtonu si kdekterý lokální diktátorek milerád vojensky vyšlápne na sousedy, kteří udělali tu chybu, že investovali do jiných věcí, ale nepřipravili se na válku.
V mentálním vesmíru bláhových chcimírů, kteří neustále volají po zastavení válek a zároveň jsou svatosvatě přesvědčeni, že za všechny ozbrojené konflikty mohou zlé USA, v příštích letech nastane revoluce, která dotyčné zřejmě postupně zcela odpoutá od vnímání reality.
Protože konec americké hegemonie přináší mnohem více a horších ozbrojených agresí než ta „strašná“ doba, kdy Saddám Husajn nebo Slobodan Milošević za vojenské napadení sousedního státu neprodleně dostali pořádně přes prsty.
