Článek
Rezignace na programové otázky, místo toho přepečlivé sledování průzkumů veřejného mínění - jinak řečeno žádná politická strategie, samé bezmyšlenkovité taktizování. Namísto orientace na mladé voliče spoléhání na důchodce. Namísto hodnotových základů a redistributive justice pusté úplácení voličů ze státního rozpočtu. A místo důrazu na samosprávu a organizování zdola mobilizace širokého kádru postnormalizačních autoritářů hledajících „silného vůdce“, který se o ně „postará“.
To všechno byste mohli klidně napsat o Babišovi - jenže jej v těchto ohledech dávno předešel bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek. A průkopníkem byl ještě i v jiném směru - choval se tak, že i když dokázal svými postupy zaznamenat slušné volební výsledky, nenašel nakonec žádného koaličního partnera, který by s ním byl ochoten vládnout.
Paroubek se nyní pokouší o návrat do politiky s tím, že údajně „sjednotí levici“. Činí tak po mnoha letech opakování floskule, že „Babiš je levicový“, která otevřela cestu bezskrupulózní a sebevražedné kolaboraci hodnotově rozložené „levice“ s politickou divizí Agrofertu.
Dejme tomu, že by na stole byla skutečná obnova levice, nikoliv jen pokus shromáždit její žalostné zbytky, včetně znova stále otevřeněji proruských a stalinistických nereformova(tel)ných komunistů, pod jednou střechou.
Muselo by se začít tím, čemu se Paroubek vždy vyhýbal jako čert kříži a k čemu také nikdy neměl schopnosti - rozpravou o programových otázkách a strategii, včetně formulace příslušných lekcí z levičácké katastrofy po léta podporované mj. Paroubkovým portálem Vaše věc, takto pododdílem hlavního českého dezinformačního webu Parlamentní listy.
K tomu ovšem nedojde ještě z jiného zřejmého důvodu - kdyby totiž někdo měl poctivě pojmenovat příčiny rozpadu a krize na levé straně politického spektra, jmenovitě Paroubkovi by připadla téměř stejně významná porce „zásluh“, jakou po právu připisujeme Miloši Zemanovi s jeho bezzásadovou oposmluvností a štvavou demagogií ultrapravičáckého střihu.
Salámový národní socialismus (SNS), Paroubkův „originální“ vynález, jakožto nejbližší příbuzný Babišova koblihářství, je ovšem dnes bez šance. Na rozdíl od oligarchy Paroubek nikdy neměl k dispozici miliardy z holdingu či vlastní mediální impérium, takže konkurovat ani náhodou nemůže. Leda by jej snad Babiš osobně sponzoroval…
Poslední pokus o „integraci levice“ zažila ČR ještě počátkem 90. let. Projekt tzv. Levého bloku se ovšem nesl ve znamení infiltrace nekomunistických účastníků projektu členy a příznivci KSČ(M) - a jejich následné organizační likvidace poté, co jednorázově posloužili v roli fíkového listu „překonání politické izolace komunistické strany“.
„Naši“ komunisté se od té doby ničemu nenaučili a nic nezapomněli, takže i dnes od nich lze očekávat víceméně totéž.
Rozdíl je v postoji ČSSD. Prvního pokusu o „integraci levice“ s totalitářskou ruskou pátou kolonou se záměrně neúčastnila - což představuje jeden z hlavních důvodů, proč se vůbec mohla stát nadlouho klíčovou stranou české politické scény.
Nyní to ovšem s postojem současného vedení ČSSD k integraci s komunisty údajně vypadá jinak. Vzniká tak obrovská šance, že se z posthamáčkovského zbytkového předsedy Michala Šmardy místo zachránce strany stane její hrobař.
Kdyby česká levice měla hypoteticky směřovat k nějaké vážně míněné obnově, neobešlo by se to bez nezbytné reflexe minulých sebevražedných chyb, jež ji přivedly tam, kde se právě nachází - tj. do role mimoparlamentní opozice vyrabované marketingovými kampaněmi ANO. A rozhodně by to vyžadovalo také odolat nutkání v podobě bezstarostné spolupráce s tradiční ruskou vlivovou agenturou, která demokratické prostředí zneužívá k podlým zákulisním mocenským rejdům ve stylu let 1945-1948.
Nicméně snad je vhodné dívat se na věc spíše z lepší stránky. Paroubkovo snažení ve své naprosté zaslepenosti představuje nemalý potenciál k definitivnímu „uklizení stolu“.
Až tento projekt spektakulárně zkrachuje a ČSSD se zdiskredituje sbližováním s KSČ(M), bude moci případně další generace přijít s vlastním projektem moderní levicové strany, v němž by nehrály takovou roli preference seniorů zformovaných dekádami prožitými v nesvobodě.
První verze tohoto článku vyšla na webu Britských listů (blisty.cz)
