Článek
Podporovat nekriticky nejhoršího a nejvíce zdiskreditovaného premiéra v dějinách izraelského státu Benjamina Netanjahua, tím méně jeho extrémistické ministry, jistě není namístě. I kdyby však byl premiérem kdokoliv jiný, čelil by po pogromu ze 7. října loňského roku stejné nezbytnosti.
Každý šéf izraelské vlády dbalý svých povinností by musel ze všech sil na prvním místě usilovat o zničení Hamásu a tím o odstranění trvalé bezpečnostní hrozby, kterou představuje.
Z mimořádně chytrých a světa znalých kruhů, z nichž jsme například v minulosti slýchali, že teroristická organizace al-Kájda „neexistuje“, se nyní ozývají hlasy pro změnu tvrdící, že prý Hamás „nelze porazit“ - a proto se s ním údajně musí uzavřít mírová smlouva, třebaže on o nic takového rozhodně nestojí. Jediné, o čem kdy teroristé z Hamásu ve vztahu k „sionistické entitě“ uvažovali, totiž byla „hudna“, tj. dočasné zastavení palby.
Dokonce i nedostudovaný žák církevního semináře Stalin z vlastní četby nakonec zjistil, že neexistují neporazitelné armády - což přednesl Stavce v době nejhoršího zmaru sovětských ozbrojených sil na frontě proti Německu.
Teď tu ale máme jinší experty, kteří objevili přinejmenším jednu neporazitelnou armádu. Sovětský člověk Alexej Petrovič Maresjev, předloha stalinistické válečné epopeje Borise Polevého Příběh opravdového člověka, zřejmě ještě nebyl ničím ve srovnání s palestinským teroristou. Protože i Maresjevův milovaný vůdce přece jen uznával, že by SSSR mohl válku také prohrát. Kdežto Hamás prý ve válce být poražen v žádné případě nemůže. Alespoň to tvrdí jeho čeští obhájci a obdivovatelé.
Už jenom z tohoto důvodu postrádají debaty s českými hamásníky dogmatičtějšími než sám Josif Stalin jakýkoliv seriózní smysl.
Podle izraelských zdrojů z původních 24 bojových praporů Hamásu jich už údajně existuje nanejvýš pět. Ostatní jsou prý rozbity a vrženy nazpět do fáze 1 Maovy teorie povstaleckých operací. Ale ani pokud se zmíněné zprávy potvrdí a dojde i ke zničení zbývajících jednotek palestinských teroristů, přirozeně to nemůže nic změnit na věroučném zápalu těch, kdo už v minulosti nade vší pochybnost zjistili, že al-Kájda neexistuje, Británie potřebuje Jeremyho Corbyna obhajujícího antisemitismus, Julian Assange je hrdinou Západu, nebezpečí ruského imperialismu se přeceňuje a Miloš Zeman bude úžasným proevropským levicovým prezidentem.
***
Ale zpět k výzvě zmíněné v úvodu článku.
Mezi jejími signatáři nalezneme například politologa Pavla Baršu, který od ovládnutí Gazy teroristy z Hamásu v roce 2007 prosazuje požadavek uznat jejich vládu za jedinou legitimní reprezentaci všech Palestinců. To představuje dokonce ještě extrémnější přístup než na druhé straně spektra reprezentují ti, kdo zdiskreditovaného populistu Netanjahua ztotožňují se zájmy samotného Izraele.
Je poněkud zvláštní, když se vedle tohoto jména objeví podpisy natolik respektovaných osobností, jako je Tomáš Halík nebo Václav Malý. Jsou si vědomi toho, jaké postoje k současnému konfliktu Barša prosazuje, na čí straně v něm od počátku stojí? Dosud si to ještě nezjistili? Nebo je jim to jedno?
Pravda vyděsí, a ta současná je bohužel velmi krutá: Žádný mír mezi Izraelci a Palestinci nenastane, dokud Palestinci nezískají novou politickou reprezentaci, která by už neměla s Hamásem nic společného - a nebyla by svými fanatickými íránskými sponzory neustále podněcována k nekonečnému a nesmiřitelnému konfliktu s Izraelem.
A tuto reprezentaci bohužel získají teprve tehdy, až/jestliže bude Hamás jako důležitý politický a vojenský faktor v Gaze doopravdy zničen.
***
Mí vzdálení předkové museli v 16. století prchnout z Francie před sérií pogromů na protestanty, která bývá souhrnně označována jako Bartolomějská noc.
Když na to někdy v rodině přijde řeč, směřuje typicky k závěru, že šlo vlastně o jednu z mála příležitostí, kdy si gójové do sytosti „užili“ docela běžnou a mnohokrát zopakovanou židovskou zkušenost.
Nemohu říci, že by mě uvedná část rodinné historie v současné situaci osobně neovlivnila. A tím prosím rozhodně nemyslím nějakou zažranou averzi ke katolíkům.
Komukoliv ze zájemců vřele doporučuji četbu klasické knihy Sedm sloupů moudrosti T.E.Lawrence, kde jsou z pohledu přímého svědka nejvýmluvnějším způsobem popsány historické důvody oprávněné chronické nespokojenosti Arabů se způsobem, jakým západní mocnosti od konce 1. světové války nakládaly s dědictvím Osmanské říše.
Naopak jen pro otrlé lze doporučit knihu Děti holokaustu Helen Epsteinové, která drasticky popisuje mechanismy mezigeneračního přenosu následků traumatu v židovských rodinách.
Zatímco nacisté zahubili šest milionů Židů, údajně „genocidní“ Izrael způsobil, že z původních 700 000 Palestinců na konci 40. let je nyní národ čítající takřka 5,5 milionu lidí.
Jakékoliv účelové srovnávání palestinské nakby s holokaustem proto pokládám za čin vysloveně za hranicí dobrého vkusu - také proto, že v arabském světě aktuálně existují případy masového vraždění v průmyslovém měřítku daleko spíše se blížící genocidě, než z ideologických důvodů nesmírně privilegovaný případ válečného utrpení Palestinců v Gaze.
***
I pokažené hodiny dvakrát denně ukazují správně. Nebo přinejmenším správněji než například vlhkoměr, který o aktuálním čase neinformuje vůbec nikdy.
Tradiční česká nekritická podpora Izraele v situaci, kdy kvůli ozbrojené agresi íránských proxies na mnoha frontách čelí největšímu ohrožení své existence od Jomkipurské války v roce 1973, je pořád ještě mnohem správnější postoj než fantastické pokusy vycucat si z prstu spravedlivý a fungující mír s Hamásem.
Požadavek na trvalé zastavení ozbrojených operací v Gaze by mohl vést k jedinému výsledku, a tím je vítězství Hamásu nad Izraelem. Nijak jinak by podobné uspořádání nebylo na Blízkém východě chápáno a nijak jinak by ve svých důsledcích nefungovalo.
A toto vítězství jednoho z menších íránských proxies v regionu by nevyhnutelně vyvolalo další, ještě mnohem horší útoky, než jaký jsme viděli vloni 7. října.
Byl by to začátek konce Izraele.
