Hlavní obsah
Názory a úvahy

Zastavit AI a zničit krtka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Pixabay.com

Výzva k pozastavení vývoje umělé inteligence (AI) svou realističností směle soupeří s výzvami ke zřízení světa bez jaderných zbraní.

Článek

Požadavky na odstranění jaderných zbraní jsou mnohem starší, než jste si zřejmě mysleli. Objevily se v roce 1954, kdy na světě existovaly pouze dva státy disponující jadernými náložemi. Takřka sedmdesát let nepřetržitých úspěchů protijaderného hnutí nás přivedlo k současnému stavu, kdy vlastní jaderné zbraně provozuje pět stálých členů RB OSN, Izrael, Indie, Pákistán, KLDR a jen několik týdnů vývoje od nich dělí íránský režim, zatímco v reakci na plánované rozmístění ruských hlavic v Bělorusku se začíná diskutovat o vývoji protiváhy k nim na Ukrajině.

Výzva k pozastavení vývoje umělé inteligence má všechny předpoklady následovat zářný příklad veleúspěšných snah o celosvětové jaderné odzbrojení. Od okamžiku, kdy se vývoj AI stal předmětem vojenského soupeření mezi ČLR a USA existuje jen mizivá naděje, že se jedna nebo druhá strana vzdá potenciálních výhod, které chce vývojem tohoto prostředku a předehnáním soupeře získat.

Připomeňme zde ještě krátce, že zatímco USA a Rusko coby následnický stát SSSR ještě donedávna zavazovaly smlouvy o omezení počtu strategických jaderných zbraní, které představují pokračování snah z 80. let minulého století, Čína není signatářem ani jediné takové mezinárodní smlouvy - a přinejmenším dva roky víme, že pekelným tempem pracuje na výstavbě strategického jaderného arzenálu, s nímž by „dohnala a předehnala“ Spojené státy.

Tím prosím neříkám, že jaderné zbraně nebo neomezený vývoj AI v kontextu strategických vojenských programů snad přinesou lidstvu něco opravdu prospěšného a užitečného. Když se na chvíli zasním, sám bych rád žil ve světě, kde ani jedno, ani druhé neexistuje. Bohužel, svět není můj soukromý byt, který bych si mohl zařídit podle svých vlastních představ.

Otázka realističnosti takových tužeb je nepoměrně složitější, než si představují Chcimírové a Nechciroboti. V kontextu narůstající globální nejistoty a rizik ozbrojené konfrontace mezi velmocemi není nikoho, kdo by dokázal zařídit, že se jaderné zbraně přestanou šířit k dalším a dalším uživatelům - a že vývoj AI nebude přinejmenším potenciálně ohrožovat fungování celých společností.

Ani Peking, ani Pentagon, dva hlavní současní konkurenti v oblasti vojenských aplikací AI, nikdy nepřistoupí na rizika spojená s pozastavením vývoje, která vnímají především jako šanci pro soupeře získat v této oblasti rozhodující výhodu. A velmi záhy se k nim ještě připojí další hráči.

Můžeme tedy dětem před spaním vyprávět o světě, v němž neexistují jaderné zbraně, hodní vědci přerušili vývoj nebezpečných robotů a šikovný zahradník jednou pro vždy zničil krtka na svém záhonku.

V kontextu současné globální společnosti jsou to ale všechno stejné pohádky jako ty, které kdysi budovatelům „nového a lepšího světa“ vyprávěly o stromech plodících klobásy - tam za tím mořem piva.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz