Jak tvořím se zrakovým hendikepem?

Právě začínáte číst blog zcela zrakově hendikepovaného člověka, který s tímto znevýhodněním bojuje už od narození. Konkrétně v šesti měsících, kdy jsem se narodil a byl umístěn do inkubátoru. Zde mi kyslík spálil sítnici. Tuto záležitost nelze nijak napravit, a tak mi nezbylo nic jiného, než bez zrakové kontroly nějakým způsobem fungovat.

Jsem velice akční v mnoha oblastech. Pracuji, podnikám, odstraňuji bariéry mezi lidmi s hendikepem a standardní společností bez znevýhodnění. Nyní bych vám rád představil, jak vlastně tvořím a píšu články.

A to nejen při psaní článků, kterými se snažím šířit osvětu mezi veřejností o lidech s hendikepem a dokazovat, že hendikep je pouhou drobnou vadou na kráse, kterou lze překonávat. Technologie mi napomáhají i při řadě dalších činností. V mnoha případech nahrazují chybějící zrak.

Při práci s mobilním telefonem, tabletem nebo PC, používám tak zvaný odečítač obrazovky, lidově řečeno čtečku. Jde o funkci, která mi zajistí ovládání zařízení bez nutnosti koukání se na displej. Stačí mi znát speciální dotyková gesta, které aplikuji prsty na dotykovou obrazovku mobilu nebo tabletu, případně jak kompletně ovládat zařízení z klávesnice pomocí klávesových zkratek.

Následně mi stačí poslouchat, protože čtečka mírně robotickým hlasem předčítá vše, po čem se pohybuje kurzor. Čtečka toho zvládá opravdu hodně. Jediné s čím si nedovede poradit, je grafika. Pokud jde pouze o obrázky bez textových popisků či grafické ikonky, čtečka tyto prvky zcela ignoruje. Každopádně díky čtečce jsem schopen obsluhovat mobilní telefon, tablet nebo PC téměř stejně dobře, jako kdybych viděl.

Na začátku vznikne pouhá myšlenka. Tu nosím v hlavě několik dní, týdnů, měsíců. Vystupuje na povrch častěji a častěji, dokud nezíská reálnou podobu a obrysy.

Poté se teprve dám do psaní článku. Sepsaný článek si po jeho dokončení přečtu, zedituji, naformátuji a pak publikuji. Musím uznat, že tvorba článku není jen tak. Svým čtenářům přeci nemůžu předkládat balast nebo texty plné nejasností a matoucích informací. A to je právě na celé písemné tvorbě to nejnáročnější. Dát informacím, které chci sdělit jasný směr, jasnou a pevnou strukturu. Tak, aby vše na sebe navazovalo a dávalo smysl.

Někdy mám dojem, že jsem vymyslel super téma, které zaujme. Až při psaní zjistím, že jde o nesmysl, který je zbytečné nějak víc rozvíjet a dávat mu pevnou podobu. A tak dokument smažu a přemýšlím nad něčím jiným. Pár dnů, týdnů, klidně i několik měsíců. Dokud nezískám dojem, že to co chci svým podporovatelům sdělit, bude mít určitý přínos a nepůjde o balast. Někdy když se fakt rozepíšu, přestávám vnímat realitu. Plně se soustředím a v závěru zírám, co se mi to ve skutečnosti podařilo vytvořit. Čtivý a poutavý text, který si sám klidně přečtu několikrát i po jeho publikaci, protože mě samotného určitým způsobem osloví.

Články a texty píšu už dlouho. Pamatuji si na dobu školních let, kdy bylo opravdu nemyslitelné psát slohové práce. Tato oblast mi nikdy nešla. Rozepsal jsem se až po škole z vlastní iniciativy. Jednoduše mě to začalo bavit a postupně jsem se v psaní zdokonaloval až do dnešních dní. Stále je co se učit. Věřím, že mi k psaní hodně pomáhá čtení knih, díky kterým mám celkem slušnou představivost a neustále se rozšiřující slovní zásobu.

Jakmile článek dopíšu, čeká mě velmi komplikovaná část. A to konkrétně kontrola chyb a editace textů. Sice nevidím na obrazovku, ale textové editory mají v dnešní době celkem pokročilé kontrolní mechanismy. Díky nim dokážu vyladit mnoho překlepů a chyb. Pokud si přeci jen nejsem jistý, překontroluji napsaný text pomocí Braillského řádku.

Jedná se o zařízení, které informace předávané čtečkou v hlasové podobě, převádí do Braillova písma. Nemám tedy jen hlasovou, ale též hmatovou zpětnou vazbu.

Pokud nemáte zrakové znevýhodnění, kromě čtení textových informací uvítáte i dostatek ilustrativních fotografií nebo video obsah pro dokreslení atmosféry. Články jsou s fotkami a příhodnou grafikou rozmanitější, čtenější. Videa více sledovanější, protože obrazová vizualizace může hrát někdy dost zásadní roli, jestli danému tématu vůbec věnovat pozornost.

Tohle je však v mém případě kompletního zrakového hendikepu celkem problém. Sám nedokážu sepsané články doplnit o odpovídající doplňující fotografie nebo natočit kvalitní video, protože nemám nad těmito úkony zrakovou kontrolu. A tak se držím psaní textů, protože tuto oblast zvládám sám ošéfovat. Chci tvořit sám bez vidící asistence. Tvořím už několik let a snad mi to ještě nějakou dobu vydrží. Předávat informace mě stále baví i přesto, že mé články nejsou tak graficky krásné jako u tvůrců majících zrak.