Článek
Ještě na počátku roku 2022 si velká část Evropy nedokázala představit, že by se na kontinentu znovu rozhořela rozsáhlá konvenční válka mezi státy. Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou sice rostlo, ale v politických i ekonomických kruzích stále převládala víra, že Moskva používá vojenský tlak především jako vyjednávací nástroj. Historie se však vydala jinudy. A právě proto dává smysl položit si nepříjemnou, ale analyticky cennou otázku: jak by vypadal dnešní svět, kdyby k invazi nikdy nedošlo?
NATO by bylo mnohem pomalejší
Taková kontrafaktuální úvaha není pokusem přepisovat realitu. Naopak pomáhá lépe pochopit, jak hluboké a mnohovrstevnaté změny konflikt spustil. A jak by Evropa, a zejména Česko, vypadaly bez tohoto šoku.
První zásadní rozdíl by se projevil v bezpečnostním myšlení Evropy. Bez plnohodnotné invaze by sice vztahy mezi Ruskem a Západem zůstávaly napjaté, ale nedošlo by k dramatické mobilizaci politické vůle, kterou jsme po roce 2022 sledovali. NATO by pokračovalo v postupné adaptaci na zhoršující se bezpečnostní prostředí, avšak bez pocitu bezprostřední hrozby by tempo změn bylo výrazně pomalejší. Posilování východního křídla aliance by probíhalo spíše symbolicky a debata o dlouhodobém odstrašení Ruska by zůstávala více expertní než veřejně urgentní.
Ukrajinci bojují i za Českou republiku
Jak by na tom byla Česká republika?
Pro Českou republiku by to znamenalo podstatně pozvolnější posun v obranné politice. Výdaje na armádu by pravděpodobně rostly, ale nikoli s tak širokou politickou shodou a veřejnou podporou jako po roce 2022. Velké modernizační projekty by se rozkládaly do delšího časového horizontu a část společnosti by nadále vnímala bezpečnostní rizika jako relativně vzdálená. Česká armáda by modernizovala, ale bez silného pocitu časové naléhavosti.
Ještě citelnější rozdíl by se projevil v energetice, tedy oblasti, kde válka dopadla na Česko mimořádně tvrdě. V reálném vývoji vedla invaze k rychlému a politicky motivovanému odklonu Evropy od ruského plynu a ropy. Tento proces byl nákladný, logisticky náročný a krátkodobě inflační. Bez války by energetická transformace probíhala mnohem pomaleji a technokratičtěji.
Český průmysl by se s vysokou pravděpodobností vyhnul nejprudšímu cenovému šoku let 2022–2023. Energeticky náročné podniky by měly stabilnější náklady, tlak na vládní kompenzace by byl menší a inflační vlna by nedosáhla takových vrcholů. Česká národní banka by možná nemusela držet úrokové sazby tak vysoko a ochlazení ekonomiky by bylo mírnější.
Bez uprchlíků z Ukrajiny
Tato zdánlivě příznivější trajektorie by však měla i svou stinnou stránku. Česká republika by zůstala déle strukturálně závislá na ruských energetických dodávkách a motivace k rychlé diverzifikaci by byla slabší. Politická debata o energetické bezpečnosti by postrádala naléhavost, která ve skutečné historii vedla k rychlým — byť nákladným — změnám.
Ruské hordy vedou nesmyslnou agresi
Výrazně odlišný by byl také demografický a sociální vývoj. Po roce 2022 přijalo Česko statisíce uprchlíků z Ukrajiny, což představovalo jednu z největších migračních vln v moderních dějinách země. Bez invaze by k tomuto masivnímu přesunu obyvatelstva nedošlo. Stát by nemusel řešit náhlý tlak na školství, zdravotnictví ani trh s bydlením, ale zároveň by česká ekonomika přišla o významný příliv pracovní síly, který v některých sektorech pomohl zmírnit strukturální nedostatek zaměstnanců.
Společensky by Česká republika pravděpodobně zůstala méně polarizovaná v otázkách bezpečnosti a vztahu k Rusku. Válka totiž výrazně proměnila veřejnou debatu: zvýšila citlivost na dezinformace, posílila důraz na odolnost státu a přispěla k přehodnocení některých dlouhodobých iluzí o evropské bezpečnosti. Bez tohoto otřesu by změna probíhala pomaleji a méně dramaticky a část strategických slabin by zůstávala déle skrytá.
Severské státy by asi NATO nerozšířily
Na evropské úrovni by byl rozdíl neméně výrazný. Invaze urychlila procesy, které předtím postupovaly spíše váhavě: společné nákupy energií, hlubší obrannou spolupráci i politické přiblížení Ukrajiny k Evropské unii. V alternativním scénáři by EU pravděpodobně zůstala více soustředěná na vnitřní ekonomická témata a méně na geopolitické soupeření. Rozšíření NATO o severské státy by bylo výrazně méně pravděpodobné nebo alespoň časově odložené.
Z globální perspektivy by se také pomaleji prohlubovalo sbližování Ruska s Čínou. Bez tvrdých západních sankcí by Moskva měla širší manévrovací prostor a její ekonomická závislost na Pekingu by nebyla tak výrazná. Svět by tak mohl působit stabilněji, ale zároveň by zůstal více strukturálně nevyřešený.
Začátek války v roce 2022
Pohodlnější svět s vysokými riziky do budoucna
A právě zde se kontrafaktuální analýza stává nejzajímavější. Svět bez války na Ukrajině by byl pro Česko i Evropu v krátkodobém horizontu pohodlnější: nižší inflace, menší bezpečnostní napětí, pomalejší růst obranných výdajů. Z dlouhodobého hlediska by však některé problémy — energetická závislost, podceněná obrana, strategická nejistota ve vztazích s Ruskem — pravděpodobně přetrvávaly déle a mohly by se projevit v jiném, možná ještě méně předvídatelném okamžiku.
Dějiny totiž zřídka nabízejí scénář bez nákladů. Rozhodnutí, která padla v zimě 2022, Evropu i Českou republiku dramaticky změnila. Ale právě proto stojí za to připomínat si, že ještě krátce předtím existovala i jiná cesta. Sice stabilnější na první pohled, avšak možná jen odkládající hlubší strukturální střet.
Časová osa alternativního vývoje
Začátek roku 2022
Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou vrcholí, ale Moskva volí pokračování politického a vojenského nátlaku bez plnohodnotné invaze.
Jaro 2022
Evropské státy diskutují energetickou závislost na Rusku, ale bez dramatických kroků. Ceny energií rostou jen mírně.
2022–2023
NATO posiluje východní křídlo omezeně. Česká republika zvyšuje obranné výdaje postupně, bez mimořádné politické urgence.
2023
Česká ekonomika zpomaluje kvůli globální inflaci, ale vyhýbá se extrémnímu energetickému šoku. Migrační tlak z Ukrajiny zůstává nízký.
2024
Ukrajina pokračuje v opatrném sbližování s EU, konflikt na Donbasu zůstává zamrzlý. Energetické vazby Evropy na Rusko přetrvávají.
2025
Evropská unie řeší především ekonomickou konkurenceschopnost. Obranná spolupráce postupuje pomaleji než ve skutečné historii.
2026
Evropa působí stabilněji než ve světě po invazi — ale základní napětí mezi Ruskem a Západem zůstává nevyřešené a budoucí vývoj zůstává otevřený.
Zdroje: autorský článek s využitím
