Článek
Na jihozápadě Etiopie, v odlehlém a dlouho obtížně přístupném údolí řeky Omo, žije pastevecký a agro-pastevecký národ Mursi. Pro mnoho lidí mimo Afriku se jejich jméno vybaví okamžitě s jediným obrazem: ženy s velkými hliněnými talířky ve spodním rtu. Tento vizuálně silný znak se stal jedním z nejznámějších symbolů etnografické „jinakosti“. Jenže stejně jako v případě mnoha jiných tradičních praktik je realita mnohem složitější než fotografie v cestovatelských magazínech.
Ženy Mursi zajišťují většinu práce
Porozumět ženám Mursi znamená podívat se za samotný „lip plate“ (tak se talířek v angličtině běžně označuje) a zasadit jej do širšího kontextu prostředí, ekonomiky, sociálních vztahů i rychlých změn posledních desetiletí. To, co se zvenčí jeví jako extrémní estetický zvyk, je ve skutečnosti součástí komplexního systému identity, dospívání a společenského statusu.
Mursi obývají především oblasti kolem dolního toku řeky Omo v etiopském regionu Southern Nations, Nationalities and Peoples’ Region (dnes reorganizovaném). Jde o kraj, kde se střídají období sucha a dešťů a kde tradiční obživa stojí na kombinaci pastevectví a jednoduchého zemědělství. Dobytek, podobně jako u mnoha východoafrických pasteveckých společností, představuje hlavní měřítko bohatství i sociální prestiže. V tomto ekonomickém rámci je třeba chápat i roli žen.
Lip plate zůstává jedním z nejsilnějších vizuálních symbolů údolí Omo
Ženy Mursi zajišťují velkou část každodenní práce. Staví a opravují domy z větví a hlíny, nosí vodu a palivo, připravují jídlo, starají se o děti a podílejí se na zemědělských činnostech. Jejich pracovní den je dlouhý a fyzicky náročný. Současně jsou ale nositelkami výrazných tělesných úprav, které přitahují pozornost světa.
Dlouhý a bolestivý proces
Proces zavádění talířku do spodního rtu obvykle začíná v období dospívání, často kolem puberty. Nejde o náhlý krok, ale o postupný bolestivý proces. Nejprve se ve spodním rtu vytvoří malý otvor, který se postupně rozšiřuje. Do otvoru se vkládají stále větší destičky, tradičně z hlíny, někdy ze dřeva, až se dosáhne velikosti, kterou žena považuje za vhodnou. Důležité je zdůraznit, že velikost není pevně předepsaná a mezi ženami se výrazně liší.
Často opakovaná představa, že velikost talířku přímo určuje „cenu nevěsty“ v dobytku, je podle většiny moderních antropologických výzkumů zjednodušená až zavádějící. Historicky mohl existovat určitý symbolický vztah mezi tělesnou úpravou a statusem, ale současné studie ukazují, že přímá ekonomická rovnice nefunguje tak mechanicky, jak se někdy uvádí v populárních médiích. Velikost talířku je spíše otázkou osobní volby v rámci kulturního očekávání než přesného ekonomického kalkulu.
Proč tedy ženy Mursi talířky nosí?
Odpověď není jednovrstevná. Antropologové obvykle uvádějí několik souběžných významů. Jedním je značení přechodu do dospělosti a připravenosti na manželství. Dalším je estetický ideál uvnitř komunity. To, co se zvenčí může zdát extrémní, může být uvnitř kultury vnímáno jako atraktivní či důstojné. A v neposlední řadě jde o silný znak etnické identity, který odlišuje Mursi od okolních skupin.
Je také důležité vyvrátit rozšířený mýtus, že talířky vznikly jako obrana proti obchodníkům s otroky. Tato teorie se objevuje v populární literatuře, ale většina odborníků ji nepovažuje za historicky podloženou. Spolehlivé důkazy pro takový původ chybějí a etnografické záznamy spíše naznačují, že jde o vnitřní kulturní vývoj.
Velikost talířku není jednotná, každá žena si ji volí postupně sama
Estetický systém žen Mursi však zdaleka nekončí u rtů. Tělo je plátnem sociální komunikace i v dalších ohledech. Typické jsou jizvy na kůži, tedy skarifikace, které mohou mít dekorativní i symbolickou funkci. Vzory vznikají záměrným poraněním kůže a následným hojením, někdy s použitím popela či jiných látek pro zvýraznění reliéfu. Stejně jako u lip plates je třeba chápat tyto praktiky v rámci místního estetického systému, nikoli podle vnějších měřítek.
Turismus má své plusy i minusy
Oblečení žen Mursi bývá relativně jednoduché a přizpůsobené horkému klimatu, ale doplňky jako jsou korálkové náhrdelníky, kovové ozdoby či malované motivy na těle, dotvářejí vizuální identitu. Materiály často pocházejí z obchodních sítí, které region propojují s širším okolím.
V posledních třech desetiletích však do života Mursi stále silněji vstupuje vnější svět. Údolí Omo se stalo cílem etnografického turismu a návštěvy cizinců dnes nejsou výjimečné. Pro mnoho žen se fotografování stalo doplňkovým zdrojem příjmu, protože návštěvníci často platí za možnost pořídit snímek. Tento fenomén zásadně proměnil dynamiku kontaktu mezi komunitou a okolním světem.
Na jedné straně turismus přináší peníze do regionu s omezenými ekonomickými možnostmi. Na druhé straně vytváří tlak na „performování tradice“ pro objektiv fotoaparátu. Některé ženy dnes nosí talířky především při setkání s turisty, zatímco v každodenním životě je používají méně často. Tradice se tak dostává do nového, hybridního režimu, kde se prolíná kulturní kontinuita s ekonomickou strategií.
Rozvoj jde i proti kultuře jako takové
Další zásadní proměnou je tlak státních rozvojových projektů v údolí Omo, včetně přehrad a rozšiřování zemědělských plantáží. Tyto zásahy mění dostupnost pastvin i migrační vzorce pasteveckých komunit. Pro Mursi — a zvláště pro ženy, které nesou velkou část každodenní zátěže — to znamená rostoucí nejistotu.
Mladší generace Mursi dnes vyrůstá v odlišném světě než jejich matky. Některé dívky navštěvují školu, jiné přicházejí častěji do kontaktu s městy. Výzkumy naznačují, že ne všechny mladé ženy dnes chtějí podstupovat tradiční zvětšování rtu, i když praxe rozhodně nevymizela. Společnost se nachází ve fázi postupné, nerovnoměrné proměny.
Proces zvětšování rtu probíhá postupně během měsíců či let
Zvenčí může být lákavé vnímat ženy Mursi pouze jako nositelky jedné výrazné tělesné úpravy. Takový pohled ale zakrývá jejich skutečnou roli v komunitě. Jsou pracovnicemi, hospodářkami, matkami i účastnicemi složitého systému příbuzenských vztahů a ekonomických výměn. Lip plate je jen jednou, byť velmi viditelnou, součástí jejich identity.
Setkávají se dva odlišné světy
Příběh žen Mursi tak není příběhem „extrémní tradice“, jak bývá někdy zjednodušeně prezentován. Je to příběh společnosti, která si v konkrétním ekologickém a historickém kontextu vytvořila vlastní estetický jazyk a která se dnes vyrovnává s tlakem globalizace, turismu a státních zásahů do krajiny.
V údolí Omo se dnes setkávají dva světy. Jeden je zakořeněný v pastevecké minulosti a v tělesných znacích identity. Druhý přichází po prašných cestách v podobě fotoaparátů, školních sešitů a rozvojových projektů. Ženy Mursi stojí, podobně jako mnoho jiných tradičních komunit, přímo na této hraně.
Zdroje: Autorský článek s využitím
