Článek
Americká průmyslová síla, logistické kapacity i vojenský potenciál postupně naklonily misky vah ve prospěch Spojenců a druhá světová válka dopadla tak, jak dopadla. Otázka „co kdyby USA do války nevstoupily“ však není jen populární spekulací, ale legitimním analytickým cvičením, které se objevuje i v seriózní historiografii. Odpověď však není jednoduchá. Absence USA by téměř jistě změnila tempo, geografii i cenu války — ale ne nutně její konečný výsledek.
Pokud by Japonsko nezaútočilo a Hitler reagoval jinak
Abychom se drželi realistického rámce, je třeba si představit věrohodný scénář. Nejpravděpodobnější variantou není úplná americká izolace od světového dění. Spojené státy už před Pearl Harborem pomáhaly Británii materiálně a finančně a měly silný zájem zabránit německé hegemonii v Evropě. Reálnější předpoklad proto zní: Spojené státy zůstávají formálně neutrální, neposílají do Evropy velké bojové síly, ale pokračují v omezené hospodářské podpoře Spojenců. K takové situaci by mohlo dojít například tehdy, kdyby Japonsko nezaútočilo na Pearl Harbor a Hitler by Spojeným státům nevyhlásil válku.
Památník USS Arizona, Pearl Harbor
V letech 1940–1941 byla strategická situace Britského impéria mimořádně napjatá. Velká Británie sice odrazila německý letecký útok, ale zůstávala osamocená a existenčně závislá na dovozu potravin, ropy a surovin. Historicky sehrál program Lend-Lease zásadní roli při stabilizaci britského válečného hospodářství. Bez plného amerického zapojení by britská situace byla výrazně křehčí. To však automaticky neznamená kolaps. Královské námořnictvo si udržovalo silnou pozici a Německo nemělo realistickou schopnost provést úspěšnou invazi přes kanál.
Vylodění v Normandii by nebylo možné
Pravděpodobnější než britská kapitulace by byl vleklý strategický pat. Německo by dominovalo kontinentální Evropě, zatímco Británie by přežívala za cenu vysokých ekonomických a vojenských nákladů. Zásadní rozdíl by nastal v tom, že bez amerických pozemních sil by Spojenci jen obtížně otevřeli druhou frontu v západní Evropě. Operace podobná vylodění v Normandii by byla bez USA extrémně obtížná, ne-li nemožná. To by Německu umožnilo držet Francii, Nizozemsko a Belgii pod kontrolou podstatně déle.
Ještě významnější dopad by měla absence USA na východní frontě. Sovětský svaz nesl hlavní tíhu bojů proti Wehrmachtu a z hlediska lidských i materiálních ztrát byl rozhodujícím protivníkem Německa. Americká pomoc v rámci Lend-Lease však hrála důležitou podpůrnou roli, zejména v oblasti nákladních automobilů, železniční techniky, potravin, hliníku a komunikačního vybavení. Bez těchto dodávek by Rudá armáda pravděpodobně stále dokázala Německo zastavit, ale její schopnost rychlého postupu na západ by byla omezenější.
To otevírá zajímavou možnost. Bez západní invaze a s pomalejším sovětským postupem by válka v Evropě téměř jistě trvala déle. Německo by mohlo stabilizovat frontu na východě někde dále na západ, než se to podařilo historicky. Sovětské vítězství by bylo pravděpodobně pomalejší a ještě krvavější. Někteří historici dokonce připouštějí, že by Rudá armáda mohla nakonec obsadit větší část Evropy než ve skutečnosti právě proto, že by chyběla západní spojenecká fronta.
Mapa Pearl Harboru během útoku v roce 1941
Japonské impérium by existovalo déle
V Pacifiku by absence Spojených států měla ještě dramatičtější dopady. Japonská expanze byla historicky zastavena především americkou námořní a průmyslovou silou. Bez přímého amerického zásahu by Tokio pravděpodobně konsolidovalo kontrolu nad velkou částí východní a jihovýchodní Asie. Britské, nizozemské a čínské síly by bez americké podpory čelily mnohem obtížnější situaci. Japonské impérium by mohlo existovat déle a pevněji, i když by stále čelilo strukturálním problémům, zejména nedostatku zdrojů a přetížené logistice.
Z německého hlediska by neúčast USA znamenala výraznou strategickou úlevu, ale nikoli jistou cestu k vítězství. Třetí říše trpěla hlubokými strukturálními slabinami: chronickým nedostatkem ropy, přetíženou dopravní sítí, neefektivním řízením válečné ekonomiky a rostoucí převahou sovětského průmyslu. Tyto problémy by nezmizely ani bez amerických vojáků v Evropě. Německo by získalo čas — a ve válce je čas často rozhodující — ale zároveň by čelilo protivníkovi, jehož lidské rezervy byly obrovské.
Poválečná Evropa pod sovětským vlivem
Je také nutné vzít v úvahu domácí politiku Spojených států. Americká veřejnost byla před rokem 1941 výrazně izolacionistická, ale tento postoj nebyl neměnný. S rostoucí německou dominancí v Evropě a pokračující válkou v Atlantiku by tlak na aktivnější americkou roli pravděpodobně sílil. Scénář trvalé a absolutní neutrality USA je proto méně realistický než scénář opožděného nebo omezeného zapojení. Jinými slovy: Spojené státy by možná nevstoupily do války v roce 1941, ale není jisté, že by zůstaly stranou po celou dobu konfliktu.
Dlouhodobé geopolitické důsledky by mohly být zásadní. Pokud by Sovětský svaz nesl ještě větší tíhu bojů a postupoval dále na západ bez západní konkurence, poválečná Evropa by mohla být výrazně více pod sovětským vlivem. Studená válka by začala v jiných hranicích a možná i za méně výhodných podmínek pro Západ. Naopak Japonsko by mohlo udržet silnější postavení v Asii, což by změnilo poválečné mocenské poměry v Pacifiku.
Američtí vojáci na plážích v Iwodžimě
Druhá světová válka by byla delší
Nejstřízlivější závěr realistických úvah je tedy opatrný, ale poměrně jasný. Pokud by Spojené státy do druhé světové války nevstoupily, konflikt by se téměř jistě výrazně prodloužil. Německo by udrželo kontrolu nad západní Evropou déle, Sovětský svaz by postupoval pomaleji a za vyšší cenu a Japonsko by mělo větší prostor k upevnění svého impéria. Neexistuje však silný důkaz, že by samotná absence USA automaticky zajistila vítězství mocností Osy.
Svět bez amerického vstupu do války by nebyl jednodušší ani stabilnější. S velkou pravděpodobností by byl delší dobu nebezpečnější, krvavější a geopoliticky napjatější. Právě v tom spočívá skutečný význam prosince 1941: ne v tom, že by bez něj Spojenci nutně prohráli, ale v tom, že americký vstup válku výrazně urychlil a omezil její nejtemnější možné scénáře.
Časová osa: Druhá světová válka bez vstupu USA
- 1939 — Německo napadá Polsko; USA zůstávají neutrální
- 1940 — Pád Francie; Británie stojí proti Německu sama
- 03/1941 — Schválen Lend-Lease (pomoc Británii)
- 06/1941 — Operace Barbarossa; SSSR vstupuje do války
- 12/1941 — Bod zlomu: USA do války nevstupují
- 1942 — Bitva o Atlantik bez plné americké účasti
- 1943 — Rudá armáda získává iniciativu na východě
- 1944 — Neprobíhá D-Day, chybí druhá fronta
- 1945+ — Válka v Evropě se pravděpodobně protahuje
Zdroje: Autorský článek s využitím
