Článek
Severozápad Namibie patří k místům, kde se krajina i způsob života formují pod tlakem extrémních podmínek. Region Kunene, dříve známý jako Kaokoland, je suchý, řídce osídlený a po velkou část roku vystavený spalujícímu slunci. Právě zde žije polokočovný pastevecký národ Himba, jehož ženy se staly jedním z nejvýraznějších vizuálních symbolů jižní Afriky. Červeně zbarvená pokožka, složité účesy a výrazné šperky přitahují pozornost fotografů i cestovatelů, ale skutečný význam těchto prvků sahá mnohem hlouběji než k pouhé estetice.
Ženy jsou zásadní pro celou ekonomiku
Společnost Himba vznikala po generace v prostředí, kde je voda vzácná a přežití závisí na přesné znalosti krajiny i na soudržnosti komunity. Základem obživy je pastevectví, především chov skotu a koz. Dobytek není jen zdrojem mléka a masa, představuje také hlavní formu bohatství, sociálního statusu i prostředek výměny při uzavírání manželství. V tomto ekonomickém systému mají ženy zásadní každodenní roli. Stavějí a udržují obydlí z větví a hlíny, zajišťují vodu a palivo, zpracovávají mléčné produkty a pečují o děti. Jejich práce je fyzicky náročná a časově intenzivní, což je klíčové pro pochopení kulturních praktik, které se na první pohled mohou zdát čistě dekorativní.
Ženy Himba mají svoji důležitou úlohu, která zdaleka není jen v péči o děti
Nejznámějším znakem žen Himba je červená vrstva na kůži a vlasech, označovaná jako otjize. Jde o směs máselného tuku a jemně mletého okru, tedy oxidu železa. Z vnější perspektivy může působit jako kosmetika, ve skutečnosti však plní několik funkcí současně. V extrémně suchém a horkém klimatu pomáhá chránit pokožku před slunečním zářením a vysušujícím větrem. V podmínkách omezené dostupnosti vody zároveň částečně nahrazuje časté mytí, které by bylo logisticky obtížné a energeticky náročné. Otjize má ale i silný symbolický rozměr: červená barva je u Himba spojována se zemí, krví a životem, takže potření těla vytváří i symbolické propojení ženy s krajinou a komunitou.
Účesy jako jasně čitelný kód
Úprava vlasů představuje další vrstvu kulturní komunikace. Účes u žen Himba není individuální módní volbou, ale čitelným sociálním kódem. Počet copů, jejich tvar i směr signalizují věk a životní fázi. Malé dívky obvykle nosí dva copánky směřující dopředu, dospívající dívky styl postupně mění a vdané ženy mají charakteristické složitější účesy pokryté otjize. Pro členy komunity jsou tyto rozdíly na první pohled zřejmé, zatímco vnější pozorovatel je často nerozlišuje a vnímá vzhled žen Himba jako jednotný.
Oděv samotný bývá vzhledem k horkému klimatu relativně úsporný, mnohem výraznější roli hrají šperky. Náhrdelníky z mušlí, kovové náramky, kožené ozdoby či kotníkové kroužky plní současně estetickou, statusovou i někdy ochrannou funkci. Některé ozdoby jsou spojeny s plodností nebo s ochranou dítěte, jiné signalizují rodinný stav. Použité materiály navíc odrážejí historické obchodní vazby, například mušle mohly pocházet z pobřeží vzdáleného stovky kilometrů od dnešních sídel Himba.
Nepochopení hygienických praktik
Sociální struktura společnosti Himba je patrilineární, ale realita genderových vztahů je složitější než jednoduché označení „patriarchální“. Muži tradičně drží formální politickou autoritu, nicméně ženy mají zásadní ekonomický a praktický vliv na chod domácnosti. Spravují každodenní provoz rodiny, hrají klíčovou roli ve výchově dětí a podílejí se na rozhodování uvnitř domácí jednotky. Manželství je obvykle sjednáváno rodinami a je spojeno s převodem dobytka jakožto bridewealth, tedy majetkového vyrovnání mezi rodinami. Polygynie se vyskytuje, ale její reálná míra závisí především na ekonomických možnostech konkrétního muže.
Dívka s typickým účesem
Vnější pozornost, která se na ženy Himba soustředí, s sebou přinesla i řadu nedorozumění. Jedním z nejrozšířenějších je tvrzení, že se „nemyjí“. Antropologické výzkumy ale ukazují, že jde o nepochopení hygienických praktik přizpůsobených extrémně suchému prostředí. Himba ženy běžně používají kouřové lázně z aromatických bylin, pravidelně obnovují vrstvu otjize a mechanicky čistí pokožku. Tyto postupy plní hygienickou funkci v podmínkách, kde by každodenní koupání ve vodě bylo neudržitelné. Hodnotit je optikou evropských hygienických standardů proto nedává smysl bez zohlednění ekologického kontextu.
Svět Himba se mění před očima
Od druhé poloviny dvacátého století se svět Himba postupně mění. Namibie jako moderní stát rozšiřuje infrastrukturu a školství, do regionu proniká turismus a pastevecké komunity čelí také dopadům klimatické variability. Opakující se sucha zvyšují tlak na tradiční způsob obživy a některé rodiny částečně sedentarizují nebo hledají doplňkové zdroje příjmů.
Turismus přitom představuje dvojsečný jev. Na jedné straně přináší některým komunitám vítaný příjem. Na straně druhé podporuje zjednodušený obraz žen Himba jako exotické atrakce. Fotografické reprezentace často vytrhují jejich vzhled z kontextu každodenní práce, sociálních vztahů a environmentálních podmínek, které mu dávají smysl. Výsledkem je estetizace bez porozumění.
Současně však nelze přehlédnout, že i uvnitř komunity probíhá postupná proměna. Mladší generace dívek častěji navštěvuje školu a některé ženy se pohybují mezi tradičním prostředím a městským světem. Změny ale nejsou lineární ani jednotné. V odlehlejších oblastech zůstává tradiční způsob života dominantní, zatímco blíže k městům dochází k větší hybridizaci životních stylů.
Otázka, jak to bude dál, není zodpovězena
Život žen Himba rozhodně není o statické „primitivní tradici“, jak byl někdy v minulosti mylně vykreslován. Jde o dynamickou společnost, která si v extrémních ekologických podmínkách vytvořila komplexní systém adaptací. Od pastevecké ekonomiky přes sociální organizaci až po tělesné praktiky, jako je používání otjize. Tyto prvky dávají smysl především ve vzájemné souvislosti.
Redukovat ženy Himba na vizuální symbol červené pokožky znamená přehlédnout jejich skutečnou roli. Jsou pracovnicemi, matkami, nositelkami kulturní kontinuity i aktérkami postupných změn. Jejich estetika není samoúčelná, ale je hluboce propojená s prostředím, ekonomikou i sociální strukturou komunity.
V době globalizace, klimatické nejistoty a rostoucího turistického zájmu stojí Himba, podobně jako mnoho jiných pasteveckých společností, před otázkou, jak zachovat kontinuitu a zároveň reagovat na tlak okolního světa. Odpověď nebude jednoduchá ani jednotná. Už dnes je ale zřejmé, že ženy budou v tomto procesu hrát stejnou klíčovou roli jako v minulosti.
Zdroje: Autorský článek s využitím
