Článek
Když se dnes ohlédneme za rozpadem Sovětského svazu v roce 1991, působí téměř nevyhnutelně. Ekonomika stagnovala, impérium se drolilo a legitimita komunistického režimu slábla. Jenže ještě v polovině 80. let většina západních analytiků nepředpokládala, že by supervelmoc s jaderným arzenálem a téměř třemi stovkami milionů obyvatel mohla během několika let zmizet z mapy. Dějiny se mohly vyvíjet jinak. A není to tak nepravděpodobná představa, jak by se mohlo zdát.
„Čínská cesta“ rozhodně nebyla nereálná
Klíčová otázka nezní, zda byl sovětský systém v krizi. V krizi bezpochyby byl. Podstatné je, zda kolaps v letech 1989–1991 byl jediným možným výsledkem. Alternativní scénář, o kterém seriózně diskutují i historici, počítá s tím, že se Sovětský svaz mohl vydat spíše „čínskou cestou“. Tedy ekonomické reformy shora, ale bez politického rozkladu státu. Pokud by se vedení v Moskvě rozhodlo omezit rozsah glasnosti, postupovat tvrději proti separatismu v republikách a zároveň rychleji zavádět kontrolované tržní prvky, je představitelné, že by svaz přežil. Sice oslabený, ale transformovaný.
Michail Gorbačov s rodinou ve městě Stavropol v roce 1964
Takový vývoj by vyžadoval několik klíčových odlišností. Především by muselo sovětské vedení lépe zvládnout dilema reforem. Ve skutečných dějinách se Gorbačov pokusil současně liberalizovat politiku i ekonomiku, čímž oslabil kontrolu centra dříve, než se podařilo stabilizovat hospodářství. Ale kdyby to udělal jinak a uspěl? V alternativním scénáři by Kreml postupoval opatrněji: ekonomické experimenty by probíhaly pod pevnou politickou kontrolou a národní republiky by nedostaly tak široký prostor k otevřenému separatismu. Nešlo by nutně o brutálnější režim, ale o disciplinovanější reformní strategii.
Sovětský svaz jako silný soupeř USA a dalších
Pokud by se tento manévr podařil, vstoupil by Sovětský svaz do 90. let jako proměňující se, nikoli kolabující velmoc. Nejspíš by se postupně otevřel zahraničním investicím, selektivně privatizoval některé sektory a snažil se modernizovat průmyslovou základnu. Výsledkem by nebyl liberální kapitalismus, ale hybridní model, něco jako autoritářský stát s částečně tržní ekonomikou a silným důrazem na strategická odvětví.
Důsledky by se rychle promítly do globální technologické soutěže. Ve skutečné historii 90. let se internet rozvíjel převážně v prostředí dominovaném Spojenými státy a jejich spojenci. Přeživší Sovětský svaz by však měl silnou motivaci vytvořit vlastní digitální infrastrukturu a omezit závislost na západních technologiích. Pravděpodobně bychom viděli vznik sovětských alternativ k velkým platformám, přísnější státní dohled nad daty a důraz na kybernetickou suverenitu.
Globální síť by se tak rozdělila dříve a výrazněji. Místo relativně otevřeného internetu konce 90. let by se svět mohl už kolem roku 2000 pohybovat ve fragmentovaném digitálním prostředí, kde by interoperabilita mezi bloky byla omezená. Technologická rivalita by se stala jedním z hlavních motorů geopolitiky.
Sovětský svaz, jeho spojenci a satelitní státy v roce 1950
Západ by našlapoval opatrně
Evropa by mezitím čelila zcela jiné bezpečnostní realitě. Rozpad Sovětského svazu vytvořil na počátku 90. let mocenské vakuum, které umožnilo dramatické rozšíření NATO a Evropské unie na východ. Pokud by však v Moskvě nadále existovala silná centrální moc, byl by celý proces mnohem opatrnější. Západní Evropa by měla menší chuť riskovat přímou konfrontaci a Spojené státy by musely počítat s trvalou přítomností soupeře na kontinentu.
Je proto pravděpodobné, že by Evropská unie zůstala menší a více soustředěná na vnitřní integraci. Střední a východní Evropa by se mohla vyvíjet jako nárazníková zóna mezi bloky, případně by některé státy udržovaly vyváženější vztahy mezi Bruselem a Moskvou. Německo by pravděpodobně hrálo ještě opatrnější roli a bezpečnostní politika EU by byla výrazně více svázaná s transatlantickou spoluprací.
Studená válka by v takovém světě pravděpodobně neskončila, ale proměnila by se. Ideologická ostrost by postupně slábla, protože i reformovaný Sovětský svaz by byl pragmatičtější než pozdně brežněvovský režim. Rivalita by se přesunula do oblastí technologií, energetiky, vlivu v rozvojových regionech a vojenských inovací. Svět by tak připomínal dnešní soupeření velmocí, jen s tím rozdílem, že by tento stav nastal o dvě dekády dříve.
Méně globalizovaná a nervóznější planeta
Z pohledu běžného obyvatele by „moderní“ Sovětský svaz nepůsobil jako zamrzlá totalita z dob studené války. Pokud by reformy probíhaly alespoň částečně úspěšně, životní úroveň by se oproti 80. létům zvýšila. Spotřební zboží by bylo dostupnější, vznikl by omezený soukromý sektor a infrastruktura by se postupně modernizovala. Zároveň by však zůstaly pevné limity politické soutěže, silná role bezpečnostních složek a kontrolovaná mediální sféra. Pro část obyvatel by takový systém mohl být přijatelným kompromisem mezi stabilitou a omezenou osobní svobodou.
Podpis dohody o zrušení SSSR a vytvoření Společenství nezávislých států
Je ovšem důležité nepodlehnout iluzi, že by přežití SSSR automaticky znamenalo hladký a úspěšný vývoj. Strukturální slabiny plánované ekonomiky, demografické problémy i národní napětí by nezmizely. I reformovaný svaz by čelil periodickým krizím a tlakům na další změny. Alternativní historie pouze ukazuje, že kolaps roku 1991 nebyl jedinou možnou cestou.
Pokud bychom se v tomto hypotetickém světě ocitli v roce 2026, viděli bychom planetu, která je méně globalizovaná, méně unipolární a pravděpodobně i nervóznější. Spojené státy by nikdy nezískaly tak dominantní postavení jako ve skutečných 90. letech, Evropská unie by byla geopoliticky opatrnější a digitální prostor by byl mnohem více rozdělený mezi konkurenční bloky. Jediná historická dekáda by tak stále vrhala dlouhý stín na celý mezinárodní systém.
Časová osa alternativního vývoje
1985 – Michail Gorbačov zahajuje reformy, ale v této alternativě postupuje opatrněji: ekonomické změny předbíhají politické uvolnění.
1988–1989 – Kreml omezuje rozsah glasnosti a tvrději reaguje na separatistické tendence v pobaltských republikách a na Kavkaze. Svaz se otřásá, ale drží pohromadě.
1991 – Místo rozpadu vzniká reformovaná Svazová smlouva, která zachovává SSSR jako volnější federaci se silným centrem.
První polovina 90. let – Postupná ekonomická liberalizace pod státní kontrolou, vstup vybraného zahraničního kapitálu a modernizace energetického sektoru.
Konec 90. let – Sovětský svaz buduje vlastní digitální infrastrukturu a začíná technologicky soupeřit se Spojenými státy.
2004–2007 – Evropská unie se rozšiřuje pomaleji a opatrněji; část východní Evropy zůstává geopoliticky mezi bloky.
2010s – Rivalita mezi USA a reformovaným SSSR se přesouvá do kyberprostoru, energetiky a regionálních konfliktů.
2025 – Svět je stabilně multipolární. Sovětský svaz existuje jako autoritářská, technologicky ambiciózní velmoc a studená válka nikdy zcela neskončila.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://unherd.com/2022/12/what-if-the-ussr-hadnt-collapsed/
