Článek
Následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este projíždí otevřeným automobilem Sarajevem. Městem, které je plné napětí. O několik minut později zazní výstřely a během šesti týdnů je Evropa ve válce. Jenže realita byla křehčí, než si často připouštíme. Útok Gavrila Principa byl sérií improvizací, náhod a chyb. Stačilo velmi málo — jiná trasa, pozornější řidič, zaváhání střelce — a kulky mohly minout. Co by se stalo, kdyby atentát selhal? Jak moc byl rok 1914 nevyhnutelný a jak moc byl výsledkem tragické shody okolností?
Válka by nebyla, problémy by ale nezmizely
První a nejbezprostřednější důsledek by byl zřejmý. V létě 1914 by pravděpodobně nevypukla světová válka. Rakousko-Uhersko získalo politickou i morální záminku k tvrdému postupu proti Srbsku právě díky atentátu. Bez mrtvého následníka trůnu by Vídeň jen obtížně hledala důvod k ultimátu tak ostrému, jaké skutečně přišlo. Německo by s menší pravděpodobností poskytlo svůj známý „bianko šek“, Rusko by nemobilizovalo na obranu Srbska a dominový efekt aliancí by se nespustil. Evropa by si alespoň na čas oddechla.
Gavrilo Princip změnil dějiny
To ale neznamená, že by byla stabilní. Kontinent před rokem 1914 připomínal sud střelného prachu. Německo a Británie soupeřily na moři i v průmyslu, Francie toužila po revanši za Alsasko-Lotrinsko, Balkán byl chronicky nestabilní a uvnitř mnohonárodnostního Rakouska-Uherska sílily nacionalistické tlaky. Atentát nebyl příčinou těchto problémů, byl „jen“ spouštěčem. Bez něj by napětí nezmizelo, pouze by se přetavilo do jiné krize v jiném čase.
František Ferdinand by přišel s reformou
Klíčovou proměnnou je osoba samotného Františka Ferdinanda. Na rozdíl od svého strýce Františka Josefa nebyl zastáncem lehkomyslné války se Srbskem. Ve vojenských kruzích byl považován spíše za opatrného, někdy až zdrženlivého. Zároveň si uvědomoval, že dualistické uspořádání monarchie, tedy privilegované Rakousko a Uhersko, je dlouhodobě neudržitelné. Prosazoval myšlenku federalizace a posílení slovanských národů uvnitř říše. Pokud by atentát přežil a po smrti Františka Josefa v roce 1916 skutečně nastoupil na trůn, mohl se pokusit o reformu, která by změnila vnitřní dynamiku monarchie.
Není jisté, zda by uspěl. Maďarská politická elita tvrdě bránila své postavení a český nacionalismus byl na vzestupu. Přesto existuje realistická možnost, že by Rakousko-Uhersko přežilo déle, než přežilo ve skutečnosti. Jeho kolaps v roce 1918 byl totiž do značné míry důsledkem vyčerpání totální válkou. Hlad, vojenské porážky, ekonomický rozvrat a ztráta legitimity během několika let rozložily stát, který jinak fungoval relativně stabilně. Bez čtyř let zákopové války by se tyto destruktivní procesy zpomalily nebo vůbec nespustily.
Pomník Gavrilo Principa v obci Obljaj v Bosně a Hercegovině
Co by to znamenalo pro české země?
Pro české země by to znamenalo zásadně jinou cestu k moderní státnosti. Vznik Československa v roce 1918 nebyl nevyhnutelným vyústěním národního obrození, byl výsledkem mimořádné geopolitické konstelace po porážce centrálních mocností. Bez světové války by Tomáš Garrigue Masaryk jen těžko získal tak silnou podporu Dohody, československé legie by nevznikly v rozhodující podobě a Vídeň by si uchovala vojenskou i administrativní kontrolu nad českými zeměmi. Nejpravděpodobnějším scénářem by byla rozšířená autonomie uvnitř reformované monarchie, nikoli okamžitá nezávislost.
To ovšem neznamená, že by Rakousko-Uhersko přežilo navždy. Strukturální problémy, ať už národnostní napětí, ekonomické nerovnováhy či politická paralýza, by dříve či později znovu vystoupily na povrch. Je možné, že by se monarchie rozpadla až ve dvacátých nebo třicátých letech, možná pod tlakem hospodářské krize nebo další balkánské války. V takovém případě by Československo mohlo vzniknout později a v jiné podobě, případně by střední Evropa směřovala k nějaké formě federace.
Existuje také temnější varianta: velká evropská válka by stejně přišla, jen o několik let později. A mohla by být ještě ničivější. Armády by byly technologicky pokročilejší, mobilizační plány propracovanější a nacionalistické vášně ještě silnější. Paradoxně tak mohl atentát válku nejen spustit, ale i „uspíšit“ do doby, kdy byly některé státy méně připravené na totální konflikt.
Mapa mohla vypadat úplně jinak
Když domyslíme řetězec důsledků opravdu do hloubky, minutý výstřel v Sarajevu by mohl změnit mnohem víc než jen osud jedné monarchie. Bez první světové války v její známé podobě by pravděpodobně nevznikla Versailleská smlouva v té podobě, která destabilizovala Německo.
Pistole Gavrila Principa použitá při atentátu.
Bez ní se dramaticky mění podmínky pro nástup Adolfa Hitlera. Ruská revoluce mohla proběhnout jinak (nebo vůbec ne), pokud by carský režim nebyl vyčerpán katastrofální válkou. Mapa Blízkého východu, rozdělená po pádu Osmanské říše, by vypadala odlišně. A vzestup Spojených států jako dominantní světové mocnosti mohl být pomalejší.
Historie nám tak připomíná nepohodlnou pravdu. Velké strukturální síly jako jsou ekonomika, nacionalismus a aliance, vytvářejí tlak. Ale konkrétní okamžiky, jednotlivá rozhodnutí a obyčejné lidské chyby určují, kdy a jak tlak exploduje. Evropa roku 1914 byla nebezpečně nestabilní a velký konflikt byl pravděpodobný. Nebyl však předem napsán přesně tak, jak se odehrál.
Možná by k válce došlo o pár let později. Možná by Rakousko-Uhersko prošlo bolestivou, ale úspěšnou reformou. A možná by střední Evropa, jak ji dnes známe, vůbec nevznikla. Stačilo, aby jedna kulka minula.
Časová osa alternativního vývoje (pokud by atentát selhal)
28. červen 1914
Atentát v Sarajevu selhává. František Ferdinand a jeho manželka přežívají. Rakousko-Uhersko sice protestuje proti srbským nacionalistům, ale nemá dostatečný důvod k ultimátu vedoucímu k válce.
Léto–podzim 1914
Evropské mocnosti zůstávají v napjatém míru. Probíhá diplomatický tlak na Srbsko, ale bez mobilizací. Zbrojení a rivalita velmocí pokračují.
1915–1916
Stárnoucí císař František Josef I. postupně předává více vlivu následníkovi. František Ferdinand prosazuje opatrnější zahraniční politiku a začíná připravovat návrhy na reformu monarchie.
Listopad 1916
Po smrti Františka Josefa nastupuje František Ferdinand na trůn (v této alternativní linii). Otevírá otázku federalizace říše a omezení maďarské dominance.
1917–1919
Rostou politické spory uvnitř monarchie. Čeští a jihoslovanští politici tlačí na autonomii. Bez světové války však Vídeň zůstává relativně stabilní a schopná kompromisů.
Začátek 20. let
Rakousko-Uhersko buď:
- provádí částečnou federalizaci a přežívá jako reformovaná mnohonárodnostní říše, nebo
- vstupuje do vleklé vnitropolitické krize, která může vést k pozdějšímu rozpadu.
20.–30. léta (otevřený scénář)
Možné varianty:
- postupná transformace monarchie ve federaci středoevropských zemí
- opožděný rozpad a pozdější vznik samostatných států včetně českého
- nebo vypuknutí velké evropské války za jiných okolností
Zdroje: autorský článek s využitím
