Článek
Když se řekne největší letecké záhady historie, většina lidí si dnes vybaví zmizelý let Malaysia Airlines MH370. O více než půl století dříve ale svět řešil podobně nepochopitelný případ. Dne 16. března 1962 zmizel nad západním Pacifikem americký čtyřmotorový Lockheed Super Constellation společnosti Flying Tiger Line. Na jeho palubě bylo 107 lidí a po letadle se nikdy nenašel jediný potvrzený kus. Dodnes neexistuje důkaz, který by jednoznačně vysvětlil, proč se stroj ztratil.
Tajná vojenská mise
Případ se stal symbolem toho, jak bezmocné dokázalo být vyšetřování v době před satelitním sledováním letadel, GPS navigací a moderními černými skříňkami. Přestože americké úřady nasadily obrovské množství lidí i techniky, nezískaly prakticky nic, z čeho by mohly vycházet. Flying Tiger Line nebyla běžnou osobní leteckou společností. Firma vznikla po druhé světové válce a specializovala se především na nákladní a charterové lety. Často létala na zakázku americké armády a zajišťovala přepravu vojáků i materiálu do různých částí světa.
V březnu 1962 dostala další podobný úkol. Letoun Lockheed L-1049H Super Constellation měl dopravit americké vojáky do jihovýchodní Asie. Šlo o dobu, kdy se Spojené státy stále výrazněji angažovaly ve Vietnamu, přestože rozsáhlá válka ještě oficiálně nezačala.
Lockheed L-1049H Super Constellation společnosti Flying Tiger Line na letišti Torslanda v Göteborgu ve Švédsku v červnu 1961
Na palubě se nacházelo 96 cestujících – většinou amerických vojáků – a 11 členů civilní posádky. Podle dostupných informací mezi pasažéry byli příslušníci několika elitních jednotek i vojenští specialisté určení pro výcvik jihovietnamské armády. Některé podrobnosti mise zůstávaly utajené ještě řadu let, což později přispělo ke vzniku celé řady konspiračních teorií. Let odstartoval z Kalifornie a pokračoval přes Havaj, Wake Island a Guam. Poslední část cesty měla vést na Filipíny a následně do Saigonu.
Poslední rutinní hlášení
Po mezipřistání na Guamu odstartoval Super Constellation krátce po půlnoci místního času. Posádka navázala standardní spojení s řízením letového provozu a vše nasvědčovalo tomu, že jde o naprosto rutinní let. Přibližně hodinu a dvacet minut po startu kapitán ohlásil aktuální polohu, výšku i předpokládaný čas dalšího spojení. Nic nenasvědčovalo technickým problémům ani zhoršujícímu se počasí.
Toto hlášení se stalo posledním kontaktem s letadlem. Když nastal čas další rádiové komunikace, posádka už neodpověděla. Řídicí střediska opakovaně vysílala výzvy na všech dostupných frekvencích, ale odpověď nepřišla. Na rozdíl od dnešních letadel tehdy neexistoval satelitní systém průběžného sledování. Jakmile se stroj přestal hlásit, prakticky zmizel z mapy.
Největší pátrání své doby
Americká armáda okamžitě zahájila rozsáhlou pátrací operaci. Do oblasti vypluly válečné lodě amerického námořnictva, pobřežní stráže i obchodní plavidla. Nad oceánem létaly desítky letadel, která systematicky pročesávala předpokládanou trasu. Celkem bylo prohledáno více než 520 tisíc čtverečních kilometrů oceánu, což byla na začátku šedesátých let mimořádně rozsáhlá operace. Pátrání trvalo osm dní a zapojily se do něj stovky lidí.
Výsledek byl šokující. Nebyl nalezen jediný kus kovu, jediná sedačka, žádná zavazadla, žádné záchranné vesty ani těla obětí. Oceán jako by celé letadlo jednoduše pohltil. Úplná absence trosek představovala pro vyšetřovatele zásadní problém. U většiny leteckých nehod totiž alespoň část konstrukce zůstává na hladině nebo je později vyplavena na pobřeží. Zde se nic podobného nestalo.
Lockheed Constellation L-1049
Záhadný záblesk na obloze
Jediným skutečně významným vodítkem se stalo svědectví posádky liberijského tankeru SS T. L. Lenzen. Námořníci uvedli, že krátce po době předpokládaného zmizení letadla spatřili na noční obloze velmi jasný záblesk. Následovaly dvě ohnivé koule, které podle jejich výpovědi padaly směrem k oceánu.
Velitel tankeru okamžitě změnil kurz a několik hodin oblast prohledával, ale ani jeho posádka však nenašla žádné trosky. Vyšetřovatelé Civil Aeronautics Board svědectví považovali za věrohodné. Domnívali se, že námořníci skutečně mohli sledovat explozi letadla za letu. Jenže tím důkazy končily.
Co zjistilo oficiální vyšetřování?
Vyšetřování vedl americký Civil Aeronautics Board (CAB), který tehdy odpovídal za objasňování leteckých nehod. Experti analyzovali technický stav letadla, historii údržby, zkušenosti posádky i meteorologické podmínky. Nenašli nic, co by samo o sobě vysvětlovalo náhlé zmizení.
Super Constellation patřil mezi spolehlivé dálkové stroje své doby. Posádka byla zkušená a počasí v oblasti bylo relativně klidné. Neobjevily se ani žádné známky silných bouří nebo turbulence.
V závěrečné zprávě vyšetřovatelé uvedli, že nejpravděpodobnějším scénářem byla exploze za letu. Bez nalezeného vraku však nebylo možné určit její příčinu. Oficiální závěr proto zněl, že příčina nehody zůstává neurčena. Tato formulace patří dodnes mezi nejvíce frustrující výsledky v historii leteckého vyšetřování.
Teorie o sabotáži vznikaly téměř okamžitě
Protože let převážel americké vojáky směřující do Vietnamu, velmi brzy se objevily spekulace o sabotáži. Někteří bývalí představitelé společnosti Flying Tiger Line se domnívali, že náhlé zmizení bez nouzového hlášení více odpovídá výbuchu bomby než technické závadě. Jiní upozorňovali na možnost úmyslného útoku během studené války.
Nikdy se však nepodařilo najít jediný důkaz, který by přítomnost výbušniny potvrzoval. Objevily se i hypotézy o explozi palivových nádrží, požáru, selhání konstrukce nebo katastrofální poruše motoru. Ani jedna z nich ale nevysvětlovala, proč po letadle nezůstala jediná potvrzená stopa. Bez trosek nebylo možné provést metalurgické rozbory ani zkoumat charakter poškození konstrukce. Veškeré úvahy tak zůstaly pouze teoriemi.
Proč se nenašlo vůbec nic?
Právě tato otázka fascinuje historiky i odborníky nejvíce. Pacifik je největší oceán na světě a v některých oblastech dosahuje hloubky přes šest kilometrů. Pokud letadlo dopadlo vysokou rychlostí do vody a následně kleslo na mořské dno, mohlo být jeho nalezení prakticky nemožné.
Navíc tehdejší pátrací prostředky byly nesrovnatelně omezenější než dnes. Neexistovaly satelitní snímky ve vysokém rozlišení, podmořské autonomní roboty ani přesné digitální modely mořského dna. Tehdejší výpočty poslední známé polohy mohly obsahovat odchylku desítek kilometrů. Stačilo, aby letoun změnil kurz nebo výšku jen o několik minut dříve, a skutečné místo dopadu mohlo ležet daleko mimo oblast pátrání.
Podobnost s MH370
Po zmizení letu Malaysia Airlines MH370 začali novináři i odborníci oba případy často porovnávat. Existují mezi nimi zajímavé podobnosti. Obě letadla zmizela nad oceánem, obě vyvolala rozsáhlé mezinárodní pátrání a v obou případech dlouho chyběly jakékoli hmatatelné důkazy.
Rozdíl je však zásadní. U MH370 byly postupně nalezeny desítky částí letadla vyplavené na pobřeží Afriky a ostrovů v Indickém oceánu. Vyšetřovatelé tak získali alespoň částečný obraz o průběhu katastrofy. U Flying Tiger Line Flight 739 nebylo nikdy spolehlivě identifikováno vůbec nic. To z něj činí jeden z nejzáhadnějších případů v historii civilního i vojenského letectví.
Nejtragičtější dopad celé události nesly rodiny zmizelých. Na rozdíl od běžných leteckých katastrof neměly místo, kam by mohly přijít uctít památku svých blízkých. Nebyl nalezen vrak ani hroby obětí. Mnozí příbuzní ještě dlouhé měsíce doufali, že se letadlo podaří objevit na některém odlehlém ostrově nebo že nouzově přistálo. S postupem času však bylo stále jasnější, že žádní přeživší neexistují. Flying Tiger Line Flight 739 zůstává jedním z pouhých několika velkých dopravních letů v historii, po nichž se doslova slehla zem.
Časová osa události
- 14. března 1962 – Letoun vyráží z Travis Air Force Base v Kalifornii.
- 15. března 1962 – Přes Havaj a Wake Island pokračuje na Guam.
- 16. března 1962 – Po doplnění paliva na Guamu startuje směrem na Filipíny.
- Přibližně 80 minut po startu – Posádka vysílá poslední rutinní hlášení o poloze.
- Krátce poté – Posádka tankeru SS T. L. Lenzen hlásí jasný záblesk a dvě ohnivé koule padající do oceánu.
- 16.–23. března 1962 – Probíhá rozsáhlé pátrání na ploše přes 520 000 km².
- 23. března 1962 – Pátrání je ukončeno bez nalezení jediného potvrzeného fragmentu letadla.
- 8. dubna 1963 – Civil Aeronautics Board zveřejňuje závěrečnou zprávu. Nejpravděpodobnější je exploze za letu, skutečná příčina ale zůstává neznámá.
Zdroje: autorský článek s využitím
