Článek
Ve válce často nerozhoduje jen počet letadel nebo jejich technická převaha. Někdy stačí dokonale pochopit protivníkovy návyky a obrátit je proti němu. Přesně to se podařilo americkému plukovníkovi Robinu Oldsovi, který na začátku roku 1967 připravil operaci, jež dodnes patří mezi nejlépe provedené letecké přepady v historii.
MiGy útočily jen tehdy, když měly jistotu
Na konci roku 1966 se americké letectvo dostávalo nad Severním Vietnamem do stále větších problémů. Bombardéry Republic F-105 Thunderchief létaly po předvídatelných trasách a stávaly se ideálním cílem severovietnamských stíhaček MiG-21 sovětské výroby.
Piloti MiGů přitom nevyhledávali klasické souboje. Čekali, až bombardéry odhodí doprovodné stíhačky nebo budou zatíženy bombami, rychle zaútočili a okamžitě zmizeli pod ochranou vlastní protivzdušné obrany. Američané navíc nesměli podle tehdejších pravidel bombardovat severovietnamská letiště, takže protivníka nemohli ničit na zemi. Velitel 8. taktické stíhací perutě Robin Olds proto dospěl k jednoduchému závěru. Když MiGy odmítají bojovat proti stíhačkám, musí uvěřit, že před sebou mají bombardéry.
Letouny MiG-21 byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států, byly i ve výzbroji Československé lidové armády poté Armády České republiky
Phantomy se převlékly za Thunderchiefy
Plán byl překvapivě propracovaný. Americké F-4 Phantom II měly letět přesně stejnou trasou, ve stejné výšce, stejnou rychlostí i ve stejných formacích jako bombardéry F-105. Dokonce dostaly identické rušicí kontejnery QRC-160, aby jejich radarová stopa odpovídala bombardovacím letounům.
Piloti museli dodržovat i detaily, které by za normálních okolností postrádaly smysl. Letěli v netypických sestavách a nesli asymetricky rozmístěné přídavné nádrže, stejně jako bombardéry. Cílem bylo přesvědčit severovietnamské operátory radarů, že se blíží další rutinní nálet. Současně další skupina Phantomů obsadila prostor u možných únikových tras, aby MiGy po útoku nemohly jednoduše zmizet směrem k čínské hranici.
Severovietnamci spolkli návnadu
Odpoledne 2. ledna 1967 zachytily severovietnamské radary přesně to, co očekávaly. Zdánlivě pomalou skupinu bombardérů. Velitelé proto vyslali do vzduchu své nejmodernější MiGy-21. Ve chvíli, kdy se stíhačky vynořily z nízké oblačnosti, čekalo je nepříjemné překvapení. Místo těžkopádných bombardérů proti nim stály připravené F-4 Phantom II s plnou výzbrojí pro vzdušný boj.
První sestřel přišel téměř okamžitě. Následoval druhý, třetí a během několika minut se severovietnamští piloti ocitli v situaci, na kterou nebyli vůbec připraveni. Jejich taktika rychlých přepadů přestala fungovat a iniciativu převzali Američané.
Dvanáct minut, které změnily poměr sil
Celý souboj trval přibližně dvanáct minut. Americké F-4 během něj sestřelily sedm MiGů-21, což představovalo přibližně polovinu tehdy bojeschopné flotily tohoto typu v severovietnamském letectvu. Samy přitom neztratily jediné letadlo.
F-4 je zřejmě nejznámější letadlo vietnamské války
Severovietnamské záznamy později potvrdily ztrátu nejméně pěti MiGů, zatímco americké nároky hovořily o sedmi potvrzených sestřelech. Rozdíly v poválečných statistikách jsou u leteckých bojů běžné, nic to ale nemění na skutečnosti, že šlo o mimořádně jednostranný výsledek. O čtyři dny později Američané podobný trik zopakovali při další operaci a připsali si další dva sestřely.
Vítězství nebylo jen o technice
Operace Bolo ukázala, že samotná technická převaha nestačí. F-4 Phantom sice nebyl obratnější než MiG-21, ale díky pečlivému plánování boj začal přesně za podmínek, které Američané potřebovali. Robin Olds dokonale využil psychologii protivníka. Věděl, že severovietnamští piloti byli vycvičeni útočit pouze na zdánlivě snadné cíle. Jakmile dostali příležitost zaútočit na údajné bombardéry, udělali přesně to, co od nich americká strana očekávala.
Výsledkem byla jedna z nejúspěšnějších vzdušných léček celé války ve Vietnamu. Na několik měsíců výrazně poklesla aktivita severovietnamských MiGů a americké bombardovací svazy získaly alespoň dočasně větší volnost při operacích nad Severním Vietnamem.
Dodnes je Operace Bolo studována na vojenských akademiích jako ukázkový příklad spojení zpravodajských informací, psychologického klamu a precizního plánování. Přestože šlo o střet několika desítek letadel, jeho význam dalece přesáhl samotných dvanáct minut boje. Ukázal, že nejlepší zbraní může být někdy protivníkovo vlastní přesvědčení, že přesně ví, co ho čeká.
Časová osa události
- Podzim 1966 – Severovietnamské MiGy-21 úspěšně napadají americké bombardéry F-105.
- Prosinec 1966 – plukovník Robin Olds připravuje tajný plán Operace Bolo.
- 2. ledna 1967 – americké F-4 Phantom II předstírají bombardovací misi a nalákají MiGy do léčky.
- Během 12 minut – Američané hlásí sestřelení sedmi MiGů-21 bez vlastních ztrát.
- 6. ledna 1967 – podobný klam vede ke zničení dalších dvou MiGů.
- Následující měsíce – aktivita severovietnamských MiGů výrazně klesá a jejich taktika se mění.
- Dodnes – Operace Bolo je vyučována jako jedna z nejúspěšnějších leteckých klamných operací moderní historie.
Zdroje: autorský článek s využitím
