Článek
Smrt Mao Ce-tunga 9. září 1976 měla být koncem jedné z nejvýznamnějších a zároveň nejtemnějších politických epoch moderní Číny. Ve skutečnosti se ale jeho smrt stala začátkem dalšího politického příběhu. Z Mao Ce-tunga se totiž nestal mrtvý vůdce uložený do hrobu, ale člověk, jehož tělo bylo proměněno v jeden z nejvýraznějších symbolů čínského komunistického státu.
Jeho tělo dodnes leží v krystalové rakvi v Pamětní síni Mao Ce-tunga uprostřed pekingského náměstí Tchien-an-men. Rozhodnutí přitom šlo proti tomu, co Mao požadoval. Ještě za života podporoval kremaci a patřil mezi vysoké čínské představitele, kteří v roce 1956 podepsali návrh na kremaci představitelů strany po jejich smrti.
Mao měl být spálen, nikoli vystaven
Rozhodnutí uchovat jeho tělo nebylo jen otázkou pohřebních zvyklostí. Přišlo v mimořádně citlivém okamžiku, kdy se po Maově smrti začal rozhodovat o budoucím směřování Číny. Mao zemřel ve věku 82 let po dlouhém zhoršování zdravotního stavu. Jeho odchod znamenal obrovské mocenské vakuum. Země právě vycházela z desetiletí Kulturní revoluce a uvnitř vedení komunistické strany probíhal boj o to, kdo bude určovat další kurz.
Mao Ce-tung je v Číně dodnes uctíván
V takové chvíli mělo Maovo tělo obrovskou politickou hodnotu. Mrtvý vůdce mohl být stále přítomen – nejen prostřednictvím portrétů, hesel a jeho učení, ale doslova fyzicky. Přesný okamžik a mechanismus rozhodnutí o trvalém uchování těla ovšem není zcela objasněn. Není přesvědčivě doloženo, že by celé rozhodnutí jednostranně prosadil takzvaný Gang čtyř v čele s Maovou manželkou Ťiang Čching. Některé prameny naopak uvádějí významnou roli Maova nástupce Chua Kuo-fenga a rozhodnutí stranického vedení jako celku.
Čína na to nebyla připravena
Paradoxem bylo, že politické rozhodnutí přišlo rychleji než technické řešení. Čínští lékaři neměli zkušenosti se systémem dlouhodobého uchovávání těla, jaký používali sovětští specialisté při Leninovi. Vztahy mezi Pekingem a Moskvou byly navíc v roce 1976 hluboko pod bodem, kdy by čínské vedení mohlo jednoduše požádat Sovětský svaz o pomoc.
Situaci komplikoval i čas. Maovo tělo mělo být veřejně vystaveno už několik dní po smrti. Bylo proto nutné nejprve zabránit rychlému rozkladu a současně vyřešit otázku dlouhodobého uchování. Čínská strana byla také v kontaktu s Vietnamem, který měl zkušenosti získané ze sovětské balzamovací školy, ale ani zde se nepodařilo získat potřebné know-how. První fáze proto nebyla elegantní vědeckou procedurou, ale spíše improvizací pod obrovským politickým tlakem.
Krátce po Maově smrti byl povolán tým, který měl nejprve tělo chladit. Xie Piao, jeden z odborníků odpovědných za chlazení, později vzpomínal, že původně nikdo neočekával, že bude muset Maovo tělo dlouhodobě uchovávat. Tým se snažil dostat teplotu těla přibližně na 4 až 5 stupňů Celsia. Zároveň ale nebylo možné tělo jednoduše zmrazit, protože lékaři se obávali poškození tkání. Na celém projektu se podílely stovky lidí.
Problém s balzamováním
Nejdramatičtější část příběhu se týká samotného ošetření těla. Podle vzpomínek Maova osobního lékaře Li Č'-sueje byl tým postaven před úkol, který čínská medicína v takové podobě prakticky neznala. Tělo mělo být připraveno k dlouhodobému vystavení, ale zároveň muselo nejprve přežít bezprostřední období po smrti.
Jedním z použitých konzervačních prostředků byl formaldehyd. Ten se stal základem pozdějšího vyprávění o tom, jak se Maovo tělo během prvního pokusu dramaticky změnilo. Li Č'-suej popsal, že po aplikaci konzervační látky začala Maova hlava výrazně otékat. Později se tato událost prezentovala tak, že se hlava nafoukla „jako fotbalový míč“. Jestli to tak skutečně bylo, nebo si to lékař přibarvil, se už asi nedozvíme. Na druhou stranu asi není důvod mu nevěřit.
Maova žena He Jijen
Proč se hlava mohla nafouknout?
Po smrti se v těle zastavuje krevní oběh a začínají fyzikální a chemické procesy, které mění distribuci tekutin a později vedou k rozkladu tkání. Při konzervaci se do tkání zároveň dostávají chemické látky a kapaliny. Pokud není proces proveden kontrolovaně a v odpovídající fázi, může dojít k výrazným změnám objemu měkkých tkání.
Odborný přehled balzamovacích technik publikovaný v časopise The Journal of Plastination uvádí, že dlouhodobé uchovávání těl vyžaduje specifické konzervační postupy a současně kontrolu okolního prostředí, zejména teploty a vlhkosti. Mezi používané látky patří mimo jiné formaldehyd, ethanol a glycerin. U Maa navíc existoval mimořádný problém: lékaři nejprve potřebovali tělo rychle stabilizovat pro veřejné rozloučení a teprve potom vytvořit systém, který umožní jeho uchování po desetiletí.
Příběh o nafouklé hlavě tak pravděpodobně souvisí s první, improvizovanou fází konzervace, nikoli s nějakou záhadnou vlastností formaldehydu. Přesný mechanismus ale zůstává kvůli nedostatku dokumentace nejistý.
Tělo muselo vydržet veřejné rozloučení
Politika přitom tlačila lékaře do situace, která byla z hlediska konzervace velmi obtížná. Maovo tělo bylo vystaveno ve Velkém sále lidu. Čínské vedení potřebovalo umožnit masám lidí, aby se s vůdcem přišly rozloučit, což znamenalo, že tělo nemohlo být jednoduše uloženo do chladicího zařízení a ponecháno v klidu.
Podle dobových a pozdějších rekonstrukcí prošel kolem Maova těla během veřejného rozloučení zhruba milion lidí. Celá událost byla zároveň obrovským politickým rituálem. Mao už nebyl živým vůdcem, ale stát stále potřeboval ukázat kontinuitu jeho autority. Teprve potom se pozornost definitivně obrátila k otázce: jak z Maova těla udělat dlouhodobě stabilní mumifikovaný objekt?
Čína nakonec vytvořila vlastní systém
Zpočátku nebylo jisté, zda se to vůbec podaří. Čínští odborníci hledali řešení, které by umožnilo uchovat tělo po desetiletí. V roce 1999 Guardian zveřejnil popis postupu, podle něhož se během dlouhého vývoje vytvořila kombinace „suchého“ a „mokrého“ způsobu uchování.
Viditelné části těla měly být při vystavení chráněny kontrolovaným suchým prostředím, zatímco části ukryté pod oděvem byly udržovány v prostředí s konzervační kapalinou. Po skončení návštěvních hodin se tělo přesouvalo do zvláštního prostoru s kontrolovanou vlhkostí a nízkou teplotou. Obličej a ruce se podle tehdejšího popisu pravidelně zvlhčovaly. To znamená, že dnešní Mao není jednoduše „zakonzervovaný jednou dávkou formaldehydu“.
Jeho tělo je součástí dlouhodobého systému, který vyžaduje kontrolovanou teplotu, vlhkost, konzervační prostředky a pravidelnou péči. V tom se jeho případ podobá Leninovi a dalším politickým vůdcům, jejichž těla byla uchována jako veřejně vystavované symboly. Odborný přehled Masarykovy univerzity z roku 2020 řadí mezi dlouhodobě vystavovaná nabalzamovaná těla právě Lenina, Mao Ce-tunga, Ho Či Mina, Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Studie zároveň upozorňuje, že takové metody uchování těla se v moderní době často rozvíjely právě v souvislosti s potřebou udržovat kult politického vůdce.
Socha Mao Ce-tunga v Čcheng-tu
Kolik stojí Čínu Maoovo tělo?
Udržování Mao Ce-tungova těla v takovém stavu není jednorázová záležitost. Dlouhodobě uchovávané tělo vyžaduje pravidelné ošetřování, kontrolované prostředí a speciální konzervační postupy. U těla severokorejského vůdce Kim Ir-sena, které bylo stejně jako Maoovo tělo uchováno za pomoci specialistů z ruského centra, se objevuje částka 800 tisíc dolarů ročně na údržbu. Daily NK uvádí, že tuto sumu měli severokorejští představitelé sdělit zahraničním návštěvníkům, a zároveň popisuje, že tělo musí být pravidelně ošetřováno konzervačními látkami a několikrát ročně ponořeno do balzamovací kapaliny.
Podobnou částku tak bude Čína utrácet i za Maoa. Ukazuje to, jak finančně náročné může být dlouhodobé uchovávání politického vůdce. U Mao Ce-tunga navíc náklady nezahrnují jen samotné tělo, ale také provoz rozsáhlé pamětní síně, klimatizaci, bezpečnost, zaměstnance a technické zabezpečení. Možná i proto zůstává přesný čínský účet veřejnosti skrytý.
Mao v mauzoleu přežil vlastní režim
Dnes je Maovo mauzoleum pozoruhodné především tím, že přežilo změnu, kterou jeho vlastní nástupci v Číně provedli. Reformy po roce 1978 postupně změnily ekonomiku země a oslabily některé principy maoistické éry. Samotná Čínská komunistická strana však Maoa nikdy úplně neodsunula. Jeho historická role zůstala součástí oficiálního příběhu vzniku Čínské lidové republiky. Jeho tělo proto zůstalo tam, kam ho nové vedení původně umístilo, tedy v centru Pekingu, v krystalové rakvi, pod dohledem státu.
Z biologického hlediska je to mimořádně náročný proces. I díky němu se ale Mao Ce-tung stal jedním z mála vládců moderní historie, kteří po smrti nezmizeli z veřejného prostoru. Naopak. Jeho fyzická přítomnost se stala součástí státního rituálu, který přežil člověka, jeho politiku i desetiletí, jež od jeho smrti uplynula.
Časová osa událostí
- 1956 – Mao Ce-tung podporuje politiku kremace a patří mezi vysoké představitele, kteří podepisují návrh na kremaci stranických a státních představitelů po smrti.
- 9. září 1976 – Mao Ce-tung umírá v Pekingu ve věku 82 let.
- Září 1976 – Čínští lékaři dostávají mimořádně obtížný úkol: uchovat Maovo tělo pro veřejné rozloučení a následně dlouhodobě.
- Září 1976 – Tělo je chlazeno a konzervováno; podle pozdějších rekonstrukcí je při prvních pokusech použit formaldehyd.
- 17. září 1976 – Maovo tělo je podle pozdějších rekonstrukcí převezeno do prostoru připraveného pro veřejné rozloučení.
- 18. září 1976 – V Pekingu se koná hlavní vzpomínkový obřad a Maovo tělo je předmětem masového státního rituálu.
- 8. října 1976 – Chua Kuo-feng oznamuje plán vybudovat Maovu pamětní síň na Tchien-an-menu.
- Listopad 1976 – Začíná výstavba monumentální pamětní síně.
- 1977 – Pamětní síň je dokončena a Maovo tělo je v ní trvale vystaveno.
- 1989 – Čínská média reagují na fámy o změnách Maova těla a potvrzují, že jeho ostatky mají zůstat v pamětní síni.
- 1999 – Veřejně se objevuje podrobnější popis dlouhodobého systému uchování těla, založeného na kombinaci kontrolované vlhkosti, teploty a konzervačního prostředí.
- 2020 – Odborný přehled Masarykovy univerzity řadí Maa mezi několik málo politických vůdců, jejichž dlouhodobě nabalzamovaná těla zůstávají veřejně vystavována.
- Dnes – Mao Ce-tungovo tělo zůstává vystaveno v Pamětní síni Mao Ce-tunga na pekingském náměstí Tchien-an-men.
Zdroje: autorský článek s využitím
