Článek
Když dnes lékaři zavádějí katétr do srdce, jde o běžný výkon, který každý den pomáhá zachraňovat životy milionům pacientů po celém světě. Na začátku této metody ale stál jediný odvážný – nebo podle tehdejších měřítek nezodpovědný – experiment pětadvacetiletého německého lékaře Wernera Forssmanna.
Do žíly si zavedl močový katétr
V roce 1929 pracoval jako mladý chirurg v nemocnici v Eberswalde nedaleko Berlína. Tehdejší medicína považovala lidské srdce za orgán, do něhož by se nemělo mechanicky zasahovat. Převládal názor, že jakýkoli pokus o zavedení nástroje do srdečních dutin může být okamžitě smrtelný. Forssmann si však myslel opak. Inspiroval se pokusy prováděnými na zvířatech a byl přesvědčen, že podobný postup lze bezpečně využít i u lidí.
Jeho nadřízení s experimentem nesouhlasili. Zakázali mu jej provést na pacientech, a tím měla být celá věc uzavřena, Forssmann se ale rozhodl jinak. Jednoho dne si do žíly v loketní jamce zavedl tenký močový katétr a pod rentgenovou kontrolou jej postupně posouval cévním řečištěm až do pravé srdeční síně. Podle pozdějších vzpomínek ušel s katétrem zavedeným v těle několik desítek metrů na rentgenové oddělení, kde pořídil snímek dokazující, že hadička skutečně dosáhla srdce. Tím poskytl první přímý důkaz, že srdeční katetrizace u člověka je technicky možná a nemusí být smrtelná.
Po odchodu do důchodu žil Werner Forssmann v Wies-Wambachu a napsal paměti, které byly vydány v roce 1972 pod názvem Pokus na sobě
Nadřízení z něj nadšeni nebyli
Paradoxně tím ale svou kariéru spíše poškodil. Nadřízení považovali jeho jednání za nezodpovědnou demonstraci a experiment nebyl přijat s nadšením. Mladý lékař se dostal do konfliktu s vedením nemocnice a jeho další výzkum prakticky skončil. Později se dokonce přeorientoval na urologii, protože v oblasti srdeční katetrizace pro něj tehdy nebylo místo.
Přesto se ukázalo, že měl pravdu. O několik let později navázali na jeho práci američtí lékaři André Cournand a Dickinson Richards. Ti Forssmannův průkopnický pokus rozvinuli do bezpečné diagnostické metody, která umožnila přesně měřit tlak v jednotlivých srdečních oddílech, hodnotit průtok krve a postupně také vyšetřovat věnčité tepny. Tato technologie otevřela cestu k moderní intervenční kardiologii.
Průkopník, který se dočkal uznání
Bez srdeční katetrizace by dnes nebylo možné provádět koronarografii, zavádět stenty při infarktech, léčit některé vrozené srdeční vady ani řadu dalších výkonů, které jsou dnes považovány za standard. V podstatě každý pacient, kterému lékaři při infarktu zprůchodní ucpanou tepnu pomocí katétru, těží z objevu, jehož základy položil Forssmann jediným odvážným experimentem.
Uznání přišlo až po téměř třiceti letech. V roce 1956 získal Werner Forssmann Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství společně s Andrém Cournandem a Dickinsonem Richardsem. Nobelův výbor ocenil jejich objevy týkající se srdeční katetrizace a patologických změn v krevním oběhu. Z lékaře, kterého mnozí považovali za hazardéra, se stal jeden z nejvýznamnějších průkopníků moderní medicíny.
Werner Forssmann na 13. konferenci o medicíně v roce 1963
Jeho příběh však není jen oslavou odvahy. Ukazuje také, jak obtížně se prosazují převratné myšlenky. Vědecké objevy často narážejí na odpor, zejména pokud bourají hluboce zakořeněná přesvědčení. Forssmann riskoval nejen svou kariéru, ale i vlastní život. Kdyby katétr poškodil cévu nebo srdeční stěnu, experiment mohl skončit tragicky.
Vztah k nacistickému Německu
A je tu ještě jedna věc. Forssmannův život měl totiž i problematické stránky. Za druhé světové války působil jako vojenský lékař v německé armádě a jeho vztah k nacistickému režimu je dodnes předmětem odborných diskusí. Tyto skutečnosti však nijak nesnižují význam jeho průlomového objevu, který zásadně ovlivnil vývoj kardiologie ve druhé polovině 20. století.
Dnes patří srdeční katetrizace mezi nejčastější invazivní výkony v medicíně. Každoročně jsou po celém světě prováděny miliony těchto zákroků. Myšlenka, která byla v roce 1929 považována za šílenou, se stala jedním ze základních pilířů moderní léčby srdečních onemocnění.
Časová osa narození a smrti Wernera Forssmanna
- 29. srpna 1904 – narození Wernera Forssmanna v Berlíně.
- 1929 – provádí první úspěšnou srdeční katetrizaci na vlastním těle v nemocnici v Eberswalde.
- 1930 – publikuje výsledky experimentu, které však zpočátku nevzbudí větší zájem.
- 30. a 40. léta – věnuje se především urologii, během války působí jako vojenský lékař.
- 40.–50. léta – André Cournand a Dickinson Richards rozvíjejí jeho metodu do klinické praxe.
- 1956 – získává Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství.
- 1. června 1979 – umírá ve věku 74 let.
Zdroje:
