Článek
Druhá světová válka vytvořila nespočet hrdinů, ale jen málokteří se stali symbolem celé zbraně. Pro americkou námořní pěchotu představuje takovou postavu John Basilone. Jeho jméno je dodnes spojováno s houževnatostí, odvahou a ochotou bojovat až do úplného vyčerpání. Přestože později padl během bitvy o Iwodžimu, největší slávu mu přinesla obrana Guadalcanalu, kde se ocitl v situaci, kterou mnozí historici označují za jeden z nejkritičtějších okamžiků americké kampaně v jižním Pacifiku.
Muže vedl v první linii
Abychom pochopili význam Basiloneho činu, je nutné vrátit se do roku 1942. Po japonském útoku na Pearl Harbor zahájily Spojené státy rozsáhlou protiofenzivu. Jedním z prvních velkých cílů se stal Guadalcanal na Šalomounových ostrovech. Ostrov měl obrovský strategický význam. Kdo kontroloval Guadalcanal, mohl ovlivňovat námořní a letecké spojení mezi Spojenými státy a Austrálií.
Američané ostrov obsadili v srpnu 1942, ale Japonci se s porážkou odmítli smířit. Následovala série krvavých střetů, během nichž se obě strany snažily získat převahu. Boje probíhaly v mimořádně obtížném prostředí. Tropické vedro, džungle, nemoci, nedostatek zásob i neustálé útoky protivníka vytvářely podmínky, které byly často stejně nebezpečné jako samotný boj.
Rozhovor Johna Basilona se Sigrid Shieldovou, září 1943
Zde sloužil John Basilone jako velitel kulometné sekce 7. pluku námořní pěchoty. Nebyl důstojníkem ani vysokým velitelem. Patřil mezi poddůstojníky, kteří vedli své muže přímo v první linii. Takoví vojáci často rozhodovali o tom, zda se obrana udrží, nebo zhroutí.
Boj o Henderson Field
V noci z 24. na 25. října 1942 zahájily japonské síly mohutný útok proti americkým pozicím. Jejich cílem bylo prorazit obrannou linii a zničit letiště Henderson Field, které představovalo klíčový bod americké obrany na ostrově. Útok vedly tisíce japonských vojáků, kteří byli přesvědčeni, že americkou obranu rozdrtí. Basiloneho jednotka se ocitla přímo v hlavním směru útoku.
První nápor Japonců byl mimořádně silný. Kulomety pálily nepřetržitě, ale nepřítel se stále vracel. V husté tmě a džungli často nebylo možné přesně určit, odkud útok přichází. Japonští vojáci se snažili pronikat mezi jednotlivými postaveními a útočili z bezprostřední blízkosti. Během bojů byly některé kulometné posádky vyřazeny. Jiným docházela munice. Situace se rychle měnila v chaos. V této chvíli se projevil Basiloneho význam.
Pohyboval se i mezi nepřáteli
Namísto toho, aby zůstal na jednom místě, neustále se pohyboval pod palbou mezi jednotlivými postaveními. Organizoval obranu, dopravoval munici a nahrazoval padlé či zraněné střelce. Několikrát riskoval život při přesunech přes otevřený terén, kde se stal snadným cílem. Největším problémem se postupně stal nedostatek střeliva.
Kulomety představovaly páteř americké obrany. Pokud by umlkly, japonské jednotky by získaly možnost proniknout hluboko do obranného systému. Basilone proto opakovaně vyrážel pro další zásoby. Některé zprávy uvádějí, že se pohyboval v prostoru, kde se už nacházeli nepřátelští vojáci. Důležitější než jednotlivé detaily je však celkový obraz situace. Obranná linie se nacházela pod obrovským tlakem a Basilone byl jedním z lidí, kteří zabránili jejímu zhroucení.
Náhrobek Johna Basilona, Arlingtonský národní hřbitov
Během několika hodin útoku utrpěli Japonci těžké ztráty, přesto nepřestávali útočit. Vojáci císařské armády byli vycvičeni k mimořádné vytrvalosti a často pokračovali v útoku i za cenu katastrofálních ztrát. Právě proto byly noční boje na Guadalcanalu tak brutální.
Jeden z rozhodujících momentů kampaně
Americké vítězství samozřejmě nebylo výsledkem činu jediného člověka, na obraně se podílely stovky vojáků. To však nijak nesnižuje význam Basiloneho role. Jeho schopnost udržet kulomety v činnosti a organizovat obranu v kritických okamžicích měla bezprostřední dopad na průběh bitvy. Po skončení bojů bylo před americkými pozicemi nalezeno obrovské množství padlých japonských vojáků. Útok skončil neúspěchem a Henderson Field zůstal v amerických rukou. Šlo o jeden z rozhodujících momentů celé kampaně na Guadalcanalu.
Za své jednání získal John Basilone Medaili cti, nejvyšší americké vojenské vyznamenání za statečnost. Tím však jeho příběh neskončil. Po návratu do Spojených států se stal známou osobností. Americká armáda i vláda využívaly jeho popularitu při náborových a propagačních kampaních. Basilone objížděl zemi, účastnil se veřejných akcí a pomáhal získávat finanční prostředky na pokračování války. Mnozí vojáci by v takové situaci zůstali v bezpečí týlu.
Padl během invaze na Iwodžimu
Basilone však cítil, že jeho místo je mezi příslušníky námořní pěchoty v boji. Opakovaně žádal o návrat na frontu. Nakonec mu bylo vyhověno. Začátkem roku 1945 se zúčastnil invaze na Iwodžimu, jednu z nejkrvavějších operací války v Pacifiku. Zde jeho život skončil. Během útoku na silně opevněné japonské pozice vedl své muže vpřed a pomáhal likvidovat nepřátelská postavení. V prvních hodinách bitvy byl smrtelně zasažen.
Jeho smrt měla silný symbolický význam. Muž, který se mohl stát celebritou daleko od bojiště, se dobrovolně vrátil mezi své spolubojovníky a padl v první linii. Historický význam Johna Basiloneho ale nespočívá pouze v jeho odvaze. Představuje také určitý ideál amerického vojáka druhé světové války. Nebyl slavný kvůli původu, politickému vlivu ani vysoké hodnosti. Proslavil se tím, že v rozhodujícím okamžiku dokázal jednat pod extrémním tlakem. Proto jeho jméno přežilo desetiletí.
V americké námořní pěchotě dodnes patří mezi nejuctívanější osobnosti celé její historie. Guadalcanal i Iwodžima se staly symbolem tvrdých bojů v Pacifiku a John Basilone symbolem lidí, kteří byli ochotni udělat cokoli, aby jejich jednotka přežila.
Časová osa života Johna Basiloneho
4. listopadu 1916 – narodil se v Buffalu ve státě New York.
1940 – vstupuje do americké námořní pěchoty.
1942 – je nasazen na Guadalcanalu v rámci bojů o Šalomounovy ostrovy.
24.–25. října 1942 – během bitvy o Henderson Field pomáhá udržet americkou obrannou linii proti opakovaným japonským útokům.
1943 – získává Medaili cti, nejvyšší americké vyznamenání za statečnost.
1943–1944 – účastní se náborových a propagačních akcí ve Spojených státech.
1944 – dobrovolně žádá o návrat do bojové služby.
19. února 1945 – účastní se vylodění na Iwodžimě.
19. února 1945 – během prvního dne bitvy padne v boji.
1945 – posmrtně získává Námořní kříž za statečnost během bitvy o Iwodžimu.
Po roce 1945 – stává se jednou z nejuctívanějších osobností v dějinách americké námořní pěchoty.
Zdroje: autorský článek s využitím
