Článek
Theodor Pištěk vyrůstal v rodině, kde se o filmu a umění vědělo hodně. Jeho otec Theodor Pištěk starší byl známým prvorepublikovým hercem, matka Marie Ženíšková také hrála a v rodině nechyběla ani malířská tradice. Přesto si mladý Pištěk vybral vlastní cestu. Studoval na Akademii výtvarných umění a už během života se u něj vedle malování začal výrazně projevovat vztah k automobilům.
Jedním autem se zvládalo všechno
Za volant se dostal velice brzy. Už jako teenager vozil svého otce, který měl srdeční vadu a sám se řízení vyhýbal. Pištěk později vzpomínal, že v osmnácti letech uměl řídit lépe než jeho učitel. Závodění pak nebylo jen krátkým koníčkem. Jezdil okruhy, závody do vrchu i rallye a dostal se také do československé reprezentace. „Tenkrát se zvládlo jedním autem všechno možné. V neděli závody a v pondělí jsem jel pro jablka,“ popisoval později svou velkou vášeň.
Jakmile vlezl do kokpitu, zabouchnul a život venku ho nezajímal. „Jsem soustředěný jen na jízdu. Některé pasáže na trati jedu s rozkoší, jiné rád nemám. Strach jsem ale nikdy necítil.“ Samozřejmě nechyběly ani bouračky. ostatně sám Pištěk říkal, že bez toho to nejde. „Buď jedete rychle a riskujete, nebo nikdy nebouráte, a to znamená, že jezdíte jako ponocný. Mimo závody jsem občas někam drcnul, například do vlastní garáže, ale žádnou zaznamenání hodnou havárii jsem nezažil.“
Theodor Pištěk byl stále velice aktivní
Osudové setkání s Formanem
Závodění ale nemohlo trvat věčně. V polovině 70. let s ním skončil a začal se stále více soustředit na malířství. Právě automobily, které předtím poznal ze závodní trati, se později staly jedním z typických motivů jeho obrazů. K filmu se přitom dostal vlastně trochu náhodou. V roce 1960 ho František Vláčil oslovil kvůli filmu Holubice. Pištěk původně nastupoval jako výtvarník, postupně se ale dostal také ke kostýmům.
Tím se otevřela cesta, která ho nakonec přivedla až k nejvýznamnějšímu ocenění filmového světa. Spolupracoval s řadou českých režisérů a podílel se na filmech jako Marketa Lazarová, Údolí včel, Tři oříšky pro Popelku, Arabela nebo Návštěvníci. Osudové setkání ale přišlo s Milošem Formanem, kterého znal už z doby vojenské služby.
Forman si ho vybral pro historický film Amadeus. Natáčení probíhalo mimo jiné v Československu a Pištěk dostal za úkol vytvořit kostýmy pro příběh Wolfganga Amadea Mozarta a jeho okolí. Výsledek byl mimořádný. Film získal osm Oscarů a jedna ze sošek připadla právě Pištěkovi.
Po Hollywoodu netoužil, zůstal doma
Oscara převzal v roce 1985. Nebyl to ale začátek hollywoodské kariéry, jak by se mohlo zdát. Amerika ho nelákala, i když nabídek bylo spousta. Pištěk zůstal především českým výtvarníkem a dál pracoval doma. S Formanem se ještě setkal u filmu Valmont, za jehož kostýmy získal Césara a byl znovu nominován na Oscara. Sám se na svou oscarovou práci díval bez velkého patosu. „Na tom filmu najdu při každém dalším sledování něco, co bych udělal jinak než tenkrát,“ přiznal.
Ještě zajímavější je, že Pištěk po hollywoodském úspěchu nepropadl představě, že právě film musí být jeho hlavní životní náplní. Jeho život se tak dál pohyboval mezi několika světy. Maloval, občas se vracel k filmu a automobily zůstávaly jeho velkou vášní. Právě automobilové závody se promítly i do jeho obrazů. V roce 1981 například navrhoval závodní vůz pro horor Upír z Feratu.
Po pádu komunismu navíc dostal další neobvyklou zakázku. Navrhl nové slavnostní uniformy Hradní stráže. Na práci vzpomínal s typickým nadhledem a popisoval, jak mu z Hradu postupně přicházely další a další požadavky. „Jsem u kluků každou chvíli, pořád něco potřebují - stuhy a různé detaily. Na ty uniformy jsem dostal zadání, že mají být v barvách trikolory. Když jsem přinesl na Hrad návrhy - bylo jich možná deset patnáct - tehdejší prezident Václav Havel nechtěl sám rozhodnout. Proto zavolal pět vojáků, aby si vybrali,“ vzpomínal.
Jeho odkaz stále žije
Je trochu nepřesné představovat Pištěka jako člověka, který získal Oscara, krátce si užil hollywoodskou slávu a potom o ni přišel. Jeho příběh byl ve skutečnosti jiný. Oscara získal, ale Hollywood nikdy nebyl jeho jediným cílem. Vedle filmu měl vlastní malířskou tvorbu, závodění a později také další projekty, kterým dával přednost. V tom je jeho kariéra zajímavá. Jeden člověk se během života dokázal pohybovat mezi závodním autem, malířským plátnem, filmovým ateliérem a nakonec i Pražským hradem.
Oscar byl bezpochyby jeho nejznámější trofejí, ale rozhodně nebyl jedinou věcí, která jeho život určovala. Theodor Pištěk zemřel 3. prosince 2025 ve věku 93 let. Jeho odkaz tak nezůstal jen u Amadea. Vedle Oscara po něm zůstaly desítky filmů, obrazy, závodnická minulost a také uniformy, které dodnes připomínají jeho práci na Hradní stráži.
