Článek
Spolužáky si člověk, bohužel, nevybírá.
A tak si ti, kteří byli kdysi jeho spolužáky, nevybrali jako svého spolužáka Alexandra Mitrofanova, krutý osud je s ním prostě posadil do jedné třídy, ve které s ním dýchali jeden vzduch a vstřebávali do svých hlav tytéž informace.
„Bože, kdy už to skončí?“ ptali se tito zoufalí lidé, tehdy ještě v mladickém věku při každém pohledu na svého spolužáka Mitrofanova.
Trvalo to dlouho, ale přece to nakonec teď skončilo a tito nešťastní lidé si mohou oddechnout, že už je Alexandr Mitrofanov nebude trápit, protože konečně s nimi skončil a oni se mohou, po mnoha a mnoha letech konečně bezstarostně nadechnout.
Nezbývá než, díkybohu již bývalým, spolužákům Alexandra Mitrofanova poblahopřát a při této příležitosti připojit jeden postřeh.
Všichni máme za to, že největšími nepřáteli Rusko jsou Anglosasové (což je jen jiné označení tzv. kolektivního Západu, j němuž jsme nikdy nepřináleželi a, dá-li Putin, ani nikdy s pomocí Orešniků přináležet nebudeme).
Ano, lze souhlasit, že největšími nepřáteli Ruska jsou Anglosasové, kteří Rusku škodí už více než několik století s jediným cílem Rusko pokořit a zcela ovládnout, kteří můžou za všechno špatné, co se Rusku děje, kteří můžou za to, že Rusko musí napínat všechny své síly na pouhé přežití, obklíčené ze všech stran agresivním NATO.
To všechno je svatá pravda.
Ale Anglosasové nejsou tím, kdo Rusko nejvíce nenávidí, v jejich nepřátelství vůči Rusku je čistě mocenský kalkul, protože Rusko je tím, kdo jim brání v ovládnutí světa, ale čirou nenávist k Rusku necítí, protože nenávist je, celkem vzato, nejintenzivnější cit, který lze v lidském nitru pěstovat.
Tím, kdo nejvíce Rusko nenávidí, jsou, jak už na to v předminulém století ve svých geniálních románech upozorňoval Dostojevskij, sami Rusové.
Nikdo nenáviděl Rusko víc než Raskolnikov, Ivan Karamazov a Stavrogin, tedy vesměs ruští a především zkrachovalí intelektuálové.
A na této ruské nenávisti k samotnému Rusku se do dnešních časů nic nezměnilo.
Fiala?
Ano, ten na Rusko plive taky, ale neplive na něj tak, jako na něj plive Kasparov, Maria Gessenová (ovšem Kasparov či Gessenová jsou Židé), Peter Pomerantsev, Sorokin či právě Alexandr Mitrofanov, kteří jako by se takto mstili za to, že musí žít mimo Rusko (a vyhoštění z Ruska, respektive ze Sovětského svazu bylo v porevolučních časech druhým nejvyšším trestem po trestu smrti), to znamená, že musí živořit na zdegenerovaném Západě.
Ano, tito Rusové nenávidí neporazitelné Rusko stejně tak, jako Stalin, ten ovšem plným právem, nenáviděl fašisty, kterými se tito věrolomní Rusové stali, protože každý, kdo plive na Rusko je fašista.
„Není nic vznešenějšího po Boží lásce než láska ruského lidu a není po Božím hněvu nic děsivějšího než ruská nenávist!“ píše ruský básník Blok v jednom svém dopise v překladu Jaromíra Nohavici.
A já mám, když dovolíte, už této ruské nenávisti vůči Rusku, tak jak ji pravidelně ve svých článcích pěstuje pan Mitrofanov, tak akorát dost.
Raději budu Rusko milovat, aby mi Rusko moji lásku vášnivě opětovalo, než abych Rusko nenáviděl a sklízel proto ruský svatý hněv.
Články pana Mitrofanova prostě nezapadají po mého vidění světa, nemám potřebu opájet se nenávistí k Rusku, a proto s panem Mitrofanovem končím stejně tak, jako on skončil se svými spolužáky k jejich bezmezné úlevě…
