Článek
Slova kněze, tedy člověka, přesněji muže, na něhož vložil své ruce samotný biskup a potom mu osobně vyprosil milost u Ducha svatého, Marka Orko Váchy, že nový papež Lev XIV. je jeho krevní skupina, mě docela vyděsila.
„Proboha, jen to ne! Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého“ musel jsem se pokřižovat hezky pomalu, od čela k hrudi, od levého ramena k pravému, tak, aby mě to celého zahalilo, na znamení toho, že jako křesťan, přesněji katolík, na sebe beru kříž, což přirozeně zahrnuje také moji připravenost následovat Krista, skrze jehož smrt na kříži jsme osvobozeni a spaseni.
Celé naše společenství víry, tedy církev, která je svátostí, znamením a nástrojem důvěrného spojení s Bohem a jednoty lidského rodu, má ještě v živé paměti onu otřesnou blasfemii právě v podání výše uvedeného kněze, jenž se na veřejnosti nejenže objevuje v přespříliš důvěrném a proto pro slušného a skutečného kněze i nepřípustném doprovodu ženy, ale jenž taky sloužil mši svatou v hospodě, tu mši svatou, která má být připomínkou poslední večeře Páně v getsemanském večeřadle, v hospodě!
V tomto kontextu zní slova výše uvedeného kněze o tom, že je papež Lev XIV. stejná krevní skupina opravdu výhrůžně, téměř tak, jako by je pronesl sám Antikrist.
„Má to znamenat, že se ti kněží, kteří poskvrnili Boží dar svátostného kněžství, mají těšit na zrušení celibátu, jenž pomáhá knězi tento Boží dar maximálně využít a chránit?“ ptám se.
A taky se ptám: „A znamená to, že se už běžně bude mše svatá sloužit v hospodě, že se při takovéto mši bude namísto hostie používat houskový knedlík, který se bude namáčet ne do vína, ale do rumu, nebo do piva, protože, podle toho, jak chápe mši svatou výše uvedený kněz, Tělo Páně jako Tělo Páně, Krev Páně jako Krev Páně?
Znamená to, že se s katolických kněží, už za svého života de facto i de iure světců, stanou toliko hospodští, kteří budou zpovídat hříšníky u hospodského stolu a budou jim dávat rozhřešení spolu s účtenkou plnou čárek?“
Podle výše uvedeného kněze asi ano. Ale podle mě, a podle každého katolíka, a nejen podle každého katolíka, ale i podle samotného Boha a samotného Krista, je něco takového ovšem zcela nepřípustné!
To už si mohou kněží rovnou zvát na své fary prostitutky s tím, že tak přece činil i samotný Kristus, kterému by tak měly být milejší právě padlé ženy než vrcholní představitelé katolické církve!!!
Chtě nechtě si mi v souvislosti tím vybavuje Zjevení sv. Jana.
Jeho autor, tedy sv. Jan, spatřil na poušti, kam ho zavedl anděl, ženu sedící na šarlatovém zvířeti, plném rouhavých jmen, se sedmi hlavami a deseti rohy. Žena pak byla oděna purpurem a šarlatem, ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami a v ruce držela zlatý pohár, naplněný ohavnostmi a nečistotou svého smilstva. Na jejím čele bylo napsáno jméno: „Tajemství, Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.“
A taky sv. Jan viděl, že ta žena je opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků, a když ji viděl, žasl nad tím velkým překvapením.
Nikdo se na mě za to, co teď napíšu, nemůže zlobit, protože ta paralela se nabízí sama, je tak zřejmá, že se pro svou děsivost nedá přehlédnout.
Ano, nikdo se na za to, co teď napíšu, nemůže zlobit, protože to píšu ze strachu, ze strachu nejen o sebe, ale i o spásu nás všech, kteří tvoříme Církev svatou.
Ano, nemůže být pochyb, že touto babylónskou nevěstkou má být sama katolická církev, ovládaná těmi, kdož mají, ač jsou vysvěceni na kněze, po svém boku ženu, těmi, kdož v hospodách vydávají houskový knedlík za Tělo Páně a rum či pivo za Krev Páně, proto byl sv. Jan tak překvapen, když babylonskou nevěstku spatřil.
Ovládána těmi, kteří přišli, aby z církve, Kristovy nevěsty, učinili babylonskou nevěstkou pod roušku údajných liturgických a nejen liturgických reforem!
Ano, mám strach, že se něco takového právě teď děje, že právě s tím nějak souvisí i nečekaně snadné a rychlé zvolení nynějšího papeže, což přímo potvrzují i slova výše zmíněného kněze.
Ale zároveň vím, že se strachuji zbytečně, protože Antikrist bude vždy nakonec poražen, a my, kteří věrně následujeme Krista, my, kteří jsme vzali na sebe kříž jako znamení naděje, čistoty a spásy, my se poté, až se tak stane, dočkáme své vytoužené věčné blaženosti v Božím království.
A čím dřív se tak stane, tím líp, protože tím míň hříchů lidstvo poblouzněné Antikristem na Petrově stolci ještě stihne spáchat!
