Článek
Žena je nejkrásnější, když přepočítává peníze.
O slovanské ženě do pak platí dvojnásob a trojnásob o slovanské ženě, která je operní hvězdou.
Anna Nětrebko byla skutečně krásná, když jsem ji v hrubém jutovém žoku přinesl honorář za její famózní vystoupení ve Slovenském národním divadle v použitých pětieurových bankovkách, jak si vysloveně přála.
„Dvě stě třicet tisíc euro! Souhlasí na chlup do posledního centu, děkuji vám!“ zvolala Anna Nětrebko, když přepočítala všechnu tu pětieurovou drobotinu a dodala, „polovinu z těch peněz pošlu ruským specialněvojenskooperačním sirotkům, ještě jednou vám děkuji.“
„Jste úžasná, paní Anno!“ vykřikl jsem obdivem a pak rozhněvaně pokračoval, „mají ty peníze dostat nějací dekadentní a zdegenerování umělci, pro které je slovenský národ hnůj?
To ať je od vás dostanou ruští sirotci!
Tak je to správně!“
To už Anna Nětrebko házela prachy zpátky do jutového pytle.
Když byla se svou prací hotová, podívala se zamyšleně na mě a zeptala se: „Je to pravda, že je euro navoněná mrtvola?“
Vážně jsem přikývl: „Ano, je to pravda, že je euro navoněná mrtvola. Řekla to kdysi ekonomka Lipovská, má nádherný bas, takový se hned jen tak neslyší, je tvrdý jako ten nejzářivější diamant!“
Operní diva se usmála: „Tak to mám pytel plný mrtvol. Ale Mozarta přece taky pochovali v pytli.“
„To se ví, že v pytli,“ přitakal jsem a vytáhl z pod košile bonboniéru, byla to ta nejdražší bonboniéra, jakou se mi podařilo v Lidlu sehnat, „a to je ode mne. Pro vás. Byl to skutečný, velmi intenzivní umělecký zážitek, poslouchat vás dvě hodiny v kuse.“
„Děkuji. Čokoládové bonbóny já tuze ráda jako každá Ruska,“ rozbalila Nětrebko nedočkavě bonboniéru a vzala si čokoládový bonbón s nugátem, „něco vám zazpívám, chcete? Třeba Svatou válku, tu miluji, je to píseň mého dětství i mého mladí a teď i mého zralého věku!“
„Ano, Svatou válku, tu chci!“ vykřikl jsem nadšením a zaťal ruku v pěst, nikoho nenávidím víc než fašisty a liberály, však jich máme u nás taky ještě pořád víc než dost!
No, a pak, když Anna Nětrebko sprášila bonboniéru, jsem se zapřáhl do kočáru a vozil v něm rakouskou operní hvězdu až do samého rána, myslím, že si tu jízdu docela užila, ženy, které vládnou mužům, jsou krásné čtyřnásobně…
