Článek
Václav Klaus seděl s Filipem Turkem v baru, celkem slušném podniku, a bavili se o všem možné, jak už to u starých a velmi dobrých známých bývá.
„Bude zřejmě ministrem zahraničí,“ prohodil Filip Turek.
„Zahraniční politice rozumím u nás jaké málokdo. Když syn založil Trikoloru, dělal jsem mu poradce pro zahraniční politiku. Každý den si ke mně chodil pro dobrou radu a já mu vždy řekl, že jestli bude na Ukrajině válka, tak to bude zásluhou Polska a pobaltských zemí, protože nechtějí hovořit s Putinem o tom, co měl na oběd, jako já,“ odpověděl na to Václav Klaus.
„Já vím, že tady u nás nejlíp rozumíte zahraniční politice jako nikdo. Proto jsem taky o vás psal diplomovou práci,“ řekl něžně Filip Turek.
„To je od vás pěkné, Filipe, že jste o mně napsal diplomovou práci,“ usmál se Václav Klaus.
„Nechal ji svázat do kůže z pandy velký,“ pochlubil se Filip Turek. „Na vaši počest. A habilitační práci budu psát taky o vás.“
„To je od vás opravdu, ale opravdu velmi pěkné, Filipe, je vidět, že jste skutečně pravicový politik. Já dělal pravicovou politiku už v Prognostickém ústavu, kam mě protlačili z Moskvy,“ pochválil Václav Klaus blonďatého zřejmého ministra zahraničí. „A víte, co mám ještě rád? Mám rád automobilové výfuky! Když je vidím, rozproudí se mi krev v žilách a nevím, který si dřív vybrat! Jakl to ví, on je na čínská auta. On si vybere auto hned, jak je někde číňan, neváhá ani minutu. Vypije půllitr piva a jde hned na to. Ale já to prostě nevím! Chodím od jednoho výfuku k druhému, dívám se od nich a jeden se mi zdá lepší než druhý. Chvíli to trvá, než si některý vyberu.“
„Já mám rád taky výfuky. Prostě je miluji! Mám u postele tři jaguáry, abych měl výfuky hned po ruce, až to na mě zase přijde,“ řekl Filip Turek, ale potom se jeho ostře řezaný obličej zachmuřil, „hele, tamhle od baru se na nás šklebí nějaký levičák!“
„Nesnáším levičáky, jsou falešní a prázdní, chtějí nám vnutit svoji ideologii!“ otřásl se odporem Václav Klaus.
„Půjdu mu srovnat ciferník, levičákovi,“ pronesl ostře Filip Turek a se zaťatými pěstmi se zdvihl a zamířil k baru, u kterého seděl nějaký levičák.
„Proboha, Filipe, vy krvácíte, obvážu vám to svým hedvábným kapesníkem!“ vyjekl Václav Klaus, když se Filip Turek od baru se zakrvácenou rukou.
Ale strach obavy o zdraví možného ministra zahraničí byly naštěstí liché.
„To není moje krev, nekrvácím. Mám jen zakrvácené hodinky, dám je do sava a zase budou čisté,“ uklidnil Filip Turek Václava Klause.
„Ano, Savo je dobré, moc dobré, čistím si v něm svůj knírek,“ oddechl si Václav Klaus a chytil Filipa Turka za pravou ruku, „jsem rád, že se vám nic nestalo. Tihleti levičáci jsou strašlivě zákeřní, vím to z vlastní zkušenosti, když jsem s nimi podepsal opoziční smlouvu.“
„Tenhle ten si už dá na svůj ksicht pozor, už ví, jak se má tvářit, když se mezi sebou baví dva pravicově založení muži,“ řekl Filip Turek.
Dvě sekundy bylo ticho a pak Václav Klaus řekl: „Poslyšte, Filipe, vím o jednom autě, parkuje nedaleko odtud. Je to RAM 1500, stejný, jako má Macinka, jenže bílý. Páni, to je vejfuk, Filipe, kdybyste ho viděl! Jestli chcete, tak vám ho ukážu!“
Filip Turek samozřejmě chtěl.
„Chci, moc ho chci vidět, ten vejfuk. Jen si odskočím na toaletu, abych si vyměnil tyhlety hodinky za čisté. Nosím pro jistotu u sebe vždy dvoje hodinky, to mě naučil Chlad,“ řekl Filip Turek a odskočil si na toaletu.
Nebyl tam dlouho, a když se vrátil, měl na rukou opravdu nové hodinky. Václavu Klausovi se velmi líbily, ale protože nebyl dobrý zloděj a uměl krást jen velmi špatně, bylo to pouze platonické vzplanutí…
