Prarodiče jako hlavní evoluční výhoda lidstva

Víte, jak velkou roli sehráli naši prarodiče v tom, kým dnes jsme? A teď nemám na mysli jen nás jako individuality, mluvím o celém lidstvu a jeho historii. Jde o daleko víc než jen hlídání dětí. Jejich péče o vnoučata, mezilidské vztahy a předávání vědomostí mezi generacemi jsou z hlediska evoluce člověka nenahraditelné. Přítomnost prarodičů v lidských životech a jejich vliv na společnost je důsledkem fascinujícího procesu evoluce.

Představa, že prarodiče přinášejí evoluční výhodu, má kořeny v teorii známé jako „hypotéza o babičce“. Tato teorie naznačuje, že přítomnost prarodičů hrála významnou roli v oblasti sociálních struktur, délky života a výchovy dětí. Prarodiče, zejména pak babičky, pomáhaly zvyšovat míru přežití svých vnoučat tím, že pomáhaly při shánění potravy a péči o děti. Díky tomu mohly mít jejich dcery více dětí a v kratších intervalech. Tento kolektivní přístup k výchově dětí je podle vědců klíčovým faktorem ve vývoji lidských společností.

Přítomnost prarodičů navíc pomáhala s předáváním nashromážděných vědomostí dalším generacím. Přidání jedné generace do tohoto procesu zlepšilo lidskou adaptaci a zrychlilo inovace, díky kterým lidé získávali konkurenční výhodu nad ostatními. Stále se tak ukazuje, že přežití a úspěch jedince závisí nejen na jeho individuální zdatnosti, ale stejnou měrou i na spolupráci a moudrosti celé komunity. A prarodiče hrají v této košaté sociální tapisérii jednu z klíčových rolí.

Abychom lépe pochopili evoluční výhody prarodičů, pojďme se podívat na dva konkrétní příklady. První se týká studie finské bioložky Virpi Lummaa a jejích kolegů. Lummaa se ponořila do finských církevních záznamů z 18. a 19. století, ve kterých ji zajímala, v jakém složení žily rodiny v jedné domácnosti. To pak dala dohromady s věkem, kterého se v takové rodině dožívaly narozené děti. Výsledky byly fascinující. Ukázalo se, že pokud žily babičky (zejména z matčiny strany) a novorozeňata pod jednou střechou, snížila se úmrtnost dětí oproti rodinám bez nich až o 50 %!

Na vliv předků ob jednu generaci se zaměřila také americká antropoložka Kristen Hawkes. Její zkoumání se týkalo malé etnické skupiny sběračů Hadza v Tanzanii. Hawkes zjistila, že přítomnost prarodičů výrazně zlepšila míru přežití jejich vnoučat. Je to především díky tomu, že prarodiče pomáhají se sháněním potravy, zejména pak s vykopáváním hlíz, které jsou pro děti spolehlivým zdrojem živin. Jedna taková babička dokáže násobně zvýšit denní příjem kalorií svých vnoučat, což přímo ovlivňuje schopnost jejich přežití. Babičky mají prostě to krmení vnoučků v krvi všude na světě.

Role babiček a dědečků se samozřejmě v průběhu historie výrazně změnila. Všechny poslední výzkumy ale naznačují, že bychom se jejich důležitosti ve vývoji společnosti a lidstva měli zabývat mnohem více než doposud. Silné mezigenerační vztahy vždy poskytovaly vnoučatům pocit bezpečí a sounáležitosti k širší rodině, ke komunitě, ve které žila. A platí to i dnes. Protože i když se mladí vídají s prarodiči méně často, stále jsou to babičky a dědečkové, kdo hrají zásadní roli při formování hodnot dospívajících vnoučat.

Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/Grandmother_hypothesis; https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1090513820301343; https://www.smithsonianmag.com/science-nature/how-much-did-grandmothers-influence-human-evolution-180976665/; https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1081602X99802668