Článek
Představte si ptáka vysokého metr a půl. K tomu připočtěte rozpětí křídel až dva a půl metru a ostrými hranami vybavený zobák dlouhý i pětadvacet centimetrů. Už jen z tohoto popisu musí být všem jasné, že se skutečně nebavíme o žádné sojce práskačce, ale o velkolepém stvoření, se kterým nebude radno si zahrávat.
Tichý a smrtelný
Lovící člunozobci jsou ztělesněním přesnosti a trpělivosti. Jejich domovem jsou sladkovodní močály a bažiny Východní Afriky od Etiopie po Zambii. Jejich technika je (zdánlivě) jednoduchá - dokáží stát bez jakéhokoliv pohybu dlouhé hodiny, čímž dokonale ukolébají své oběti. Závěrečný úder je pak pravým opakem nehybnosti. Člunozubec počká, až se nic netušící oběť dostane do jeho bezprostřední blízkosti a pak ji rychlým pohybem chytí do mohutného zobáku a už nepustí. Jeho specialitou je useknutí hlavy kořisti ještě před tím, než zbytek těla rozdrtí v zobáku a spolkne. Tohle dělá, pokud se mu zdá hlava chyceného obědu zbytečně veliká. Na jídelním lístku člunozobce jsou nejčastěji různé druhy ryb a plazů (klidně i víc než metr dlouzí hadi), troufne si ale také na mláďata krokodýlů. Docela drsňák, ne?
Na jídelníčku člunozubce afrického najdete i mláďata krokodýlů.
Samotář v Sea… v bažině
Člunozubcům africkým příroda nadělila život o samotě. Jsou velmi teritoriální, takže si úzkostlivě hlídají své území. Partnera vyhledávají jen kvůli rozmnožování. A i když se jedná o monogamní zvířata, čas spolu tráví jen v době hnízdění, a i v této době každý z páru loví zásadně ve svém vlastním teritoriu.
Samice snáší jedno nebo dvě vejce s tím, že počítá, že se vylíhne jen jedno mládě. Druhé vejce slouží jako záloha. A stejné to je pokud se náhodou vylíhnou mláďata z obou vajec - druhé je jen pojistka pro případ, že by starší nepřežilo. Nechtěné mládě k tomu pak dostává adekvátní péči, tedy přesněji řečeno nepéči. Svému samotářskému osudu ale člunozubče neuteče, ať už se narodilo první nebo druhé - jen co rodiče usoudí, že už se dokáže posatarat samo o sebe, nemilosrdně ho vyženou najít si vlastní teritorium.
Zachraň člunozubce, zachráníš planetu
Člunozobec africký není jenom majestátní pták, je to hlavně symbol rozmanitosti života a přímá připomínka starodávných linií, které se i po milionech let stále prohánějí po zeměkouli. Tak tomu ale bohužel nemusí být nadlouho. Celková populace je odhadována jen na tři až pět tisíc dospělých jedinců, kteří navíc čelí větším hrozbám než kdy jindy. Ať už se bavíme o neustále se zmenšující ploše, kde mohou žít, její rostoucí znečištění a v neposlední řadě o nedovoleném lovu.
Ztráta tohoto druhu by byla nenahraditelná. Jeho přítomnost zlepšuje život v bažinách a močálech a pomáhá udržovat důležitou rovnováhu těchto ekosystémů. Záchrana člunozobce afrického znamená záchranu nespočtu dalších druhů sdílejících stejný habitat. Tady se totiž už nebavíme pouze o přežití jednoho zajímavého ptáka, tady se bavíme o ochraně přírodního dědictví na naší planetě pro budoucí generace.
Zdroje: https://www.livescience.com/animals/shoebill-the-human-sized-african-bird-that-eats-baby-crocodiles-and-kills-its-siblings; https://www.nationalgeographic.com/animals/birds/facts/shoebill; https://www.stoplusjednicka.cz/clunozobec-africky-samotar-z-mokradu-s-hrozivym-pohledem
