Článek
Co když nejste tvůrcem své reality, ale jejím výsledkem
Představa, že člověk ovládá svůj osud a aktivně vytváří svou realitu, patří mezi nejrozšířenější filozofické i duchovní myšlenky současnosti. Stačí se podívat na popularitu konceptů jako manifestace, zákon přitažlivosti nebo pozitivní myšlení. Často se přitom odkazují na kvantovou fyziku čili obor, který popisuje nejmenší stavební kameny vesmíru a který je natolik podivný, že se stal živnou půdou pro nejrůznější interpretace.
Jenže skutečná kvantová fyzika vypráví příběh, který je možná ještě fascinující. Podle oxfordského fyzika Vlatka Vedrala není hlavní záhadou to, že bychom svou pozorností měnili vesmír. Podle něj je mnohem zajímavější opačná možnost: že každá interakce s okolním světem mění především nás samotné.
Nejsme tedy režiséry reality, kteří stojí mimo dění. Jsme její součástí. Každý okamžik našeho života je výsledkem nekonečného množství interakcí mezi námi a světem kolem nás.
A pokud je správná jedna z interpretací kvantové mechaniky známá jako interpretace mnoha světů, pak mohou existovat i jiné verze nás samotných. To znamená lidé, kteří se vydali jinou životní cestou, udělali jiná rozhodnutí nebo zažili úplně odlišnou realitu.
Mýtus o tom, že vědomí vytváří vesmír
Jedním z nejslavnějších pojmů kvantové fyziky je takzvaný efekt pozorovatele. V populární kultuře se často vysvětluje jako důkaz toho, že samotné sledování reality ji dokáže změnit.
Tato představa vznikla částečně kvůli experimentům s kvantovými částicemi, například elektrony nebo fotony. Ty se mohou nacházet v takzvané superpozici - tedy ve stavu, kdy kvantový systém matematicky obsahuje více možných výsledků současně. Když však dojde k interakci s okolím, například při měření, objeví se konkrétní výsledek. Částice je zaznamenána na určitém místě nebo v určitém stavu. Právě odtud vznikla populární představa, že člověk pouhým pohledem rozhoduje o tom, jaká realita vznikne. Podle Vedrala je ale takový výklad příliš zjednodušený.
Kvantová fyzika podle něj nepotřebuje lidskou mysl jako magický spínač reality. Nejde o to, že vesmír čeká na naše vědomí, aby si vybral jednu možnost. Rozhodující je samotná fyzická interakce.
Foton dopadající na sklo, elektron narážející do atomu nebo světlo vstupující do lidského oka - to všechno jsou události, které ovlivňují kvantový systém bez ohledu na přítomnost člověka.
Realita nemění svůj směr podle nás, my se měníme podle reality
Představme si jednoduchou situaci. Sedíte venku se slunečními brýlemi a na jejich čočku dopadne jediný foton.
Podle kvantové mechaniky existují dvě možné cesty. Foton může projít čočkou a dostat se až do vašeho oka. V takovém případě vznikne nervový signál a váš mozek zaznamená světelný podnět.
Druhá možnost je, že se foton odrazí jiným směrem. V takovém případě se žádný signál nevytvoří a vaše zkušenost bude odlišná.
V interpretaci mnoha světů se oba scénáře nestávají pouze hypotetickými možnostmi. Obě větve mohou být součástí kvantového popisu reality. V jedné existuje verze vás, která světlo viděla. V jiné existuje verze vás, která jej nikdy nezaznamenala.
Neznamená to však, že si jednotlivé verze člověka uvědomují své alternativy nebo že mezi nimi běžně komunikujeme. Jde o důsledek určité interpretace kvantové mechaniky, která předpokládá, že všechny možné výsledky kvantových událostí mohou pokračovat ve vlastních větvích reality.
Každá interakce může vytvářet další verzi vás
Myšlenka paralelních světů fascinovala vědce i filozofy už desítky let. Interpretaci mnoha světů poprvé navrhl fyzik Hugh Everett III v roce 1957 jako způsob, jak vysvětlit zvláštní chování kvantových systémů. Podle této představy neexistuje jediný vesmír, ve kterém se všechny možnosti postupně odstraní. Místo toho mohou existovat různé větve reality, v nichž se jednotlivé výsledky kvantových procesů rozvíjejí dál.
V lidském měřítku je tato představa téměř nemožná k pochopení. Každý den činíme stovky rozhodnutí. Některá jsou zásadní. Řeč je například o změně zaměstnání, vztazích, stěhování. Jiná jsou zdánlivě bezvýznamná - cesta, kterou se vydáme domů, kniha, kterou otevřeme, člověk, kterého potkáme. V kvantovém obrazu světa se však za každou takovou zkušeností skrývá obrovské množství fyzikálních procesů, které ovlivňují další vývoj reality.
Někde by tak podle této interpretace mohla existovat verze vás, která si vybrala jinou možnost. Člověk, který nikdy neopustil své rodné město. Člověk, který přijal jinou pracovní nabídku. Člověk, který udělal rozhodnutí, které změnilo celý jeho život.
Schrödingerova kočka a největší záhada kvantového světa
Když se mluví o kvantové fyzice, nelze vynechat nejslavnější myšlenkový experiment všech dob, kterým je Schrödingerova kočku. Fyzik Erwin Schrödinger jej vytvořil jako kritiku některých interpretací kvantové mechaniky. Představoval si kočku uzavřenou v krabici s mechanismem, který závisí na náhodném kvantovém procesu. Podle pravidel kvantové fyziky by před otevřením krabice systém obsahoval možnost živé i mrtvé kočky.
Ačkoli experiment nikdy neměl popisovat skutečnou situaci, stal se symbolem podivnosti kvantového světa.
Vedral upozorňuje, že mnoho kvantových experimentů lze v určitém smyslu chápat jako složitější verze tohoto paradoxu. Kvantové objekty nejsou vždy omezeny jedním jednoduchým výsledkem, dokud nedojde k určité interakci.
Mohou se naše alternativní verze někdy setkat?
Nejvíce fascinující otázkou zůstává, zda by různé větve reality mohly někdy znovu ovlivnit jedna druhou. V teorii kvantové mechaniky existuje pojem kvantové interference, při níž se různé možnosti mohou znovu spojit a ovlivnit výsledný stav systému.
V případě běžného lidského života je ale takový scénář extrémně nepravděpodobný. Lidské tělo, mozek i celé prostředí jsou příliš složité systémy, které rychle ztrácejí kvantovou křehkost potřebnou k podobným experimentům. Přesto tato myšlenka otevírá fascinující filozofickou otázku.
Pokud by někdy došlo ke spojení dvou různých větví reality, poznali bychom to vůbec? Možná bychom hledali vysvětlení v náhodách, nečekaných událostech nebo pocitu, že se náš život mohl odehrát úplně jinak.
Kvantová fyzika neříká, že si vytvoříme svůj osud myšlenkami
Právě zde je důležité oddělit vědu od populárních mýtů. Kvantová mechanika není důkazem toho, že pozitivní myšlení přitahuje peníze, úspěch nebo konkrétní životní události. Neříká, že člověk může ovládat vesmír pouhou představou. Naopak nabízí mnohem pokornější pohled.
Člověk není izolovaný pozorovatel stojící mimo realitu. Jsme fyzické bytosti neustále propojené s okolním světem. Každý dotek, každý paprsek světla, každá částice, která s námi interaguje, nás určitým způsobem mění.
Realita tedy možná není plátno, na které zapisujeme své přání. Možná jsme spíše součástí obrovského kvantového procesu, který nás neustále vytváří znovu a znovu.
Nové pohledy na naše já v nekonečném vesmíru
Myšlenka, že někde existuje jiná verze nás samotných, patří k nejpodmanivějším představám moderní vědy. Zatím však zůstává pouze jednou z interpretací kvantové mechaniky, nikoli potvrzeným faktem. Přesto nám nabízí zajímavý způsob, jak přemýšlet o našem místě ve vesmíru.
Možná nejsme bytosti, které stojí mimo realitu a mění ji pouhým pohledem. Možná jsme naopak výsledkem nekonečné sítě interakcí, které nás formují každou sekundu našeho života. A někde v obrovské struktuře možností možná existují další verze nás - ty, které udělaly jiné volby a kráčely jinými cestami.
Zdroj:
popularmechanics.com I., popularmechanics.com II., plato.stanford.edu, studie APS Journals I., studie APS Journals II., Princeton University Press, studie Springer, studie National Library of Medicine
