Poveglia je ostrov u Benátek, který dodnes fascinuje historiky i lovce duchů

Poveglia je malý ostrov ležící v jižní části Benátské laguny mezi historickým centrem Benátek a ostrovem Lido. Ve skutečnosti jej tvoří tři oddělené části, které rozdělují úzké vodní kanály. Na první pohled působí jako zarostlá ruina, kde příroda postupně pohltila někdejší budovy, kostel i nemocniční areál.

Historie ostrova je však mnohem delší než jeho současná pověst. První písemná zmínka pochází už z roku 421. Po pádu Západořímské říše se sem uchylovali lidé prchající před nájezdy barbarů, zejména Langobardů. Díky poloze uprostřed laguny představovala Poveglia bezpečné útočiště, kde vznikla opevněná osada.

Ve středověku zde žily stovky obyvatel. Živili se rybolovem, výrobou soli i obchodem s okolními ostrovy. Poveglia byla tehdy běžnou prosperující komunitou, nikoliv tajemným místem, jak ji známe dnes.

Osud ostrova se změnil během války o Chioggii mezi Benátskou republikou a Janovem v letech 1378–1381. Strategická poloha Poveglie z ní udělala vojenský cíl. Obyvatelé byli evakuováni do Benátek a většina staveb byla zničena. Po skončení konfliktu se na ostrov vrátilo jen minimum lidí. Poveglia postupně zpustla a několik století zůstávala téměř neobydlená. Právě tato dlouhá období opuštěnosti později přispěla ke vzniku mnoha tajemných příběhů.

Nová kapitola začala v 18. století. Benátky patřily mezi nejvýznamnější evropské přístavy a obchodní lodě připlouvaly z celého Středomoří i Blízkého východu. Spolu se zbožím však často přivážely i smrtící infekční choroby.

Proto byla Poveglia od roku 1776 svěřena zdravotní správě Benátské republiky. O několik let později začala fungovat jako tzv. lazzaretto neboli karanténní ostrov určený pro lodě s podezřením na mor, choleru nebo jiné nakažlivé nemoci. Posádky zde musely strávit předepsanou dobu izolace. Pokud se u někoho nemoc potvrdila, zůstával na ostrově až do uzdravení nebo smrti.

Karanténní systém byl ve své době jedním z nejpokročilejších v Evropě a významně přispěl k ochraně samotných Benátek před dalšími epidemiemi.

Právě období epidemií dalo vzniknout nejděsivější části pověsti ostrova. Na internetu se často objevuje tvrzení, že zde zemřelo přes 100 000 lidí nebo že polovinu ostrova tvoří lidský popel. Tyto informace se opakují v článcích, videích i televizních pořadech, historické prameny je ale nepotvrzují.

Italský výbor CICAP, který se zabývá ověřováním mimořádných tvrzení a pseudovědy, označuje tato čísla za výrazně nadsazená. Podle historika Alberta Toso Feie byla Poveglia pouze jedním z několika benátských karanténních ostrovů a počet zemřelých byl řádově nižší. Přesto zde během několika epidemií skutečně zemřely tisíce lidí, což z ostrova činí jedno z nejtragičtějších míst Benátské laguny.

Po odeznění velkých epidemií se funkce ostrova změnila. Ve 20. století byly původní budovy přestavěny na zdravotnické zařízení. Mnoho internetových článků hovoří o psychiatrické nemocnici, ve které měli být pacienti podrobováni krutým experimentům. Dochované dokumenty ale ukazují jiný obraz.

Zařízení fungovalo především jako léčebna a domov pro dlouhodobě nemocné a seniory. Britská autorka Sylvia Sprigge, která ostrov navštívila na počátku šedesátých let, popsala poklidné prostředí, kde pacienti obdělávali zahrady, pěstovali vinnou révu a podíleli se na běžném chodu zařízení.

Nemocnice byla uzavřena v roce 1968 a od té doby ostrov postupně chátral.

Dnes je Poveglia známá především díky paranormálním legendám. Nejznámější vypráví o lékaři, který měl na pacientech provádět lobotomie a další experimenty. Pronásledován duchy svých obětí údajně zešílel a skočil ze zvonice.

Další příběhy hovoří o zvonění věže, přestože zvon byl odstraněn už před mnoha desetiletími. Jiní svědci tvrdí, že slyšeli nářek pacientů, dětský pláč nebo spatřili postavy v morových maskách bloudící mezi ruinami.

Tyto příběhy však nemají oporu v historických archivech. Většina z nich se rozšířila až po roce 2009 díky americkému televiznímu pořadu Ghost Adventures. Ten Poveglii představil milionům diváků jako nejstrašidelnější ostrov světa.

Od té doby se legendy začaly šířit internetem a postupně byly přebírány bez ověřování.

Přestože je Poveglia více než půl století opuštěná, dodnes zde stojí řada historických staveb. Nejvýraznější dominantou je románská zvonice z 12. století. Patřila ke kostelu San Vitale, který nechal v roce 1806 zbourat Napoleon Bonaparte. Věž ale byla zachována a později sloužila jako maják.

Dochovaly se také bývalé nemocniční budovy, obytné domy, správní objekty, hospodářské stavby i přístřešek pro lodě. Samostatnou část tvoří osmiboká pevnost vybudovaná na malém ostrůvku, která měla chránit přístupovou cestu do Benátek.

Většina objektů je dnes ve špatném technickém stavu. Stropy se propadají, schodiště jsou zřícená a budovy postupně zarůstají vegetací.

Navzdory obrovskému zájmu turistů není Poveglia běžně přístupná. Vstup zakazuje italský stát především kvůli bezpečnostním rizikům. Chátrající budovy představují nebezpečí a ostrov není uzpůsoben pro návštěvníky.

Na ostrov nejezdí žádná pravidelná lodní doprava. Výjimku mohou získat pouze filmaři, výzkumníci nebo fotografové se zvláštním povolením benátské radnice.

Řada turistů si proto Poveglii prohlíží pouze z paluby soukromých lodí při plavbě lagunou.

Po desetiletích chátrání se začala situace měnit. V roce 2014 se italský stát pokusil ostrov pronajmout soukromému investorovi na 99 let. Nabídku podal i podnikatel Luigi Brugnaro, který plánoval rozsáhlou rekonstrukci, projekt ale nakonec schválen nebyl.

Současně vznikla iniciativa Poveglia per tutti, která usilovala o zachování ostrova ve veřejném vlastnictví. Sdružení získalo podporu tisíců obyvatel Benátek a po dlouhých soudních sporech dosáhlo významného úspěchu.

Od srpna 2025 má spolek šestiletou koncesi na severní část ostrova. Cílem je vytvořit veřejný přírodní park, obnovit část historických budov a zpřístupnit lokalitu veřejnosti způsobem, který bude respektovat její historii i přírodní prostředí.

Pověst nejstrašidelnějšího ostrova světa přitahuje každoročně pozornost médií i milovníků paranormálních jevů. Ve skutečnosti je však Poveglia především významnou historickou lokalitou, která odráží dějiny Benátské republiky, boj s epidemiemi i proměny zdravotnictví během několika století.

Ano, na ostrově zemřelo mnoho lidí a jeho minulost je nepochybně tragická. Neexistují ale důkazy o sadistických lékařích, masových experimentech ani o stovkách tisíc pohřbených obětí. Tyto příběhy vznikly až v moderní době a postupně se staly součástí populární kultury.

Právě spojení skutečných dějin s tajemnou atmosférou dělá z Poveglie jedno z nejzáhadnějších míst celé Evropy.

Zdroj: wikipedia.org, shimajournal.org, studie Research Gate