Článek
Red flag na každém kroku
Zapomněl na vaše narozeniny. Neodepsal několik hodin. Řekl něco necitlivého. Má jiný názor. Neumí se omluvit přesně tak, jak byste si představovali. Sleduje na Instagramu bývalou partnerku. Na prvním rande mluvil příliš o své matce. Na druhém si objednal něco, co vám připadá zvláštní. To je jasná red flag!
Pojem, který původně označuje varovný signál upozorňující na potenciálně nebezpečné nebo nezdravé chování, se v posledních letech stal jedním z nejrozšířenějších výrazů internetové kultury vztahů. Sociální sítě, podcasty, TikTok, Instagram i seznamovací aplikace vytvořily prostředí, ve kterém je možné během několika sekund získat diagnózu cizího člověka. Je toxický. Je narcista. Má attachment issues. Je emotionally unavailable. Má red flags.
A někdy je takové pojmenování přesně tím, co potřebujeme. Pokud člověk opakovaně lže, kontroluje partnera, izoluje ho od přátel, ponižuje ho, manipuluje s ním nebo používá násilí k dosažení svého, není úkolem druhého hledat dostatek empatie, aby jeho chování omluvil. Právě schopnost rozpoznat varovné signály může být důležitou součástí bezpečí ve vztahu.
Problém začíná ve chvíli, kdy se z pojmu red flag stane synonymum pro jakoukoli vlastnost, která se nám nelíbí. A právě tady se dostáváme k nepříjemné otázce: Nečekáme někdy od vztahů, že budou bezchybné, místo aby byly zdravé?
Kdy se zdravé hranice změnily v seznam zakázaných vlastností
Jedním z největších pozitiv současné vztahové kultury je, že se mnohem více mluví o hranicích. O souhlasu, emocionální dostupnosti, respektu, manipulaci, gaslightingu, závislosti nebo domácím násilí. Lidé dnes mají k dispozici slovník, kterým mohou popsat situace, které předchozí generace často pouze tiše snášely, což je obrovský posun a dobrá zpráva pro oběti nějakého druhu násilí.
Jenže každý nový termín má i svou stinnou stránku. Jakmile začneme určité výrazy používat velmi často, mohou ztratit svůj původní význam. „Toxic“ může znamenat člověka, který z vás vysává energii a není pro vás zkrátka dobrý, ale také člověka, se kterým jste se jednou pohádali. „Narcista“ může být člověk s patologickými rysy, ale na internetu se z něj někdy stává jen synonymum pro někoho sobeckého. A „red flag“ může znamenat vážný varovný signál stejně jako prostou nekompatibilitu.
Představme si obyčejnou situaci. Partner přijde domů unavený, odpoví podrážděně a řekne něco, co ho o hodinu později mrzí. Ano, je to nepříjemné, známe to skoro všichni, ale co se stane potom? Omluví se, nebo začne tvrdit, že jste přecitlivělí, že si všechno vymýšlíte a že za jeho chování vlastně můžete vy? Právě tady je rozdíl, který může být mnohem důležitější než samotná chyba.
Zdravý vztah neznamená žádné konflikty
V každém vztahu hrají důležitou roli omluvy, empatie a to, jak člověk přemýšlí o způsobené křivdě. Lidské vztahy nejsou postavené na tom, že si dva lidé nikdy neublíží. Jsou postavené také na schopnosti reagovat poté, co si ublíží. Přesto ale um odpustit někomu neznamená, že musíte všechno tolerovat. Často zní, jako bychom měli druhému odpustit proto, abychom byli „hodní“. Jenže psychologický výzkum chápe odpuštění poněkud jinak. Michael McCullough a jeho kolegové například popisují odpuštění jako změnu motivace, tedy když se člověk postupně méně orientuje na pomstu a vyhýbání a více na konstruktivní reakci.
A ještě důležitější je, že odpustit neznamená automaticky zůstat ve vztahu. Můžete někomu odpustit, a přesto vztah ukončit. Můžeme pochopit, proč se někdo zachoval špatně, a zároveň vědět, že s ním nechcete žít. Můžete přijmout omluvu a současně přenastavit své hranice.
Internet nás učí rozhodovat mezi tím, co je dobré a špatné
Sociální sítě mají zvláštní vlastnost – mají rády dramata. Stačí se v současné době podívat například na facebookové diskuze. A co teprve taková instagramová reels? Určitě vám nemohlo uniknout, že nikdy nenarazíte na titulek „Je to komplikované“, ale převážně na „Pokud dělá těchto pět věcí, okamžitě ze vztahu vycouvejte“.
Algoritmus má rád jasný konflikt. Má rád moment, kdy člověk pozná sám sebe v příspěvku a řekne si: „Panebože, přesně tohle dělá můj partner.“ Sociální sítě mohou podporovat propojení, ale zároveň přispívat k odpojení a vytvářet nové způsoby, jak vztahy interpretujeme a hodnotíme, což může mít vedlejší efekt.
Čím více vztahů sledujeme zvenčí, tím snadněji začneme svůj vlastní vztah posuzovat podle cizích standardů. Vidíme někoho, kdo dostává květiny každý týden. Jiného partnera, který posílá dlouhé zprávy na dobrou noc. Někoho, kdo nikdy nezapomene výročí. A dalšího, kdo během hádky vždycky dokonale komunikuje své emoce. A pak se podíváme na svůj vztah a ani si nevzpomeneme, kdy jsme dostali od protějšku nějakou drobnost.
Jenže je třeba si uvědomit, že vztah netvoří jeden, ale dva lidé. A že ten protějšek je někdy unavený, někdy nerozumí tomu, co potřebujeme, protože není telepat, a tak je třeba komunikovat, někdy zkrátka zapomene. V tom je ale lidskost. Koneckonců chybovat je lidské.
Vztah není casting na dokonale kompatibilního člověka
Moderní seznamování nám zároveň nabízí něco, co předchozí generace neměly v takové míře: obrovské množství možností. Aplikace mohou vytvářet pocit, že pokud tento člověk nefunguje, stačí přejet prstem a objeví se další. Když máme dojem, že potenciálních partnerů existuje nekonečně mnoho, může být lákavější vztah opravovat méně a filtrovat více.
Je to někdy správně. Některé vztahy opravdu nemá smysl zachraňovat. Ale existuje rozdíl mezi odchodem z nezdravého vztahu a odchodem od každého vztahu, který není dokonalý podle vaší šablony.
Jenže ještě nežijeme v nedaleké budoucnosti epizody Hang the DJ ze seriálu Black Mirror. Právě v tomto díle se páry dávají dohromady díky aplikaci, která zároveň zahájí odpočet délky jejich vztahu. Někdy jde o otázku pár hodin, někdy několik let a zúčastnění nesmí tento vztah opustit dříve než po uplynutí dané lhůty. Na základě všech těchto dat aplikace hledá dokonalý protějšek. Že je to trochu děsivé?
Omluva je důležitější než dokonalost
Vztahy nejsou zajímavé proto, že by se v nich nikdy nic nepokazilo. Jsou zajímavé proto, co lidé dělají, když se něco pokazí. Možná tedy není potřeba hledat partnera, který nikdy neudělá nic špatně. Možná potřebujeme člověka, který se dokáže omluvit, přiznat vlastní chybu, být empatický a především lidský. A stejně tak důležité je, abyste tyto schopnosti měli také.
Nakonec je třeba si uvědomit, že člověk není red flag, ale ani green flag. Může být laskavý a někdy sobecký. Pozorný a někdy zapomnětlivý. Milující a někdy protivný. Může mít špatný den, udělat chybu a pak ji napravit.
Zdravý vztah tedy není místo, kde odpouštíme úplně všechno. Ale je třeba rozlišit mezi tím, co je odpustitelné, co už odpouštět nechceme a co vůbec nemusíme tolerovat. Skutečná intimita vzniká ve chvíli, kdy dva lidé dokážou své chyby poznat, mluvit o nich, napravovat je, ale zároveň také vědí, kdy už nejde o chybu, ale o vzorec, před kterým je opravdu potřeba odejít.
Zdroj: studie National Library of Medicine, studie National Library of Medicine II., studie National Library of Medicine III.
