Článek
Když se cestování mění v noční můru
Touha objevovat svět provází lidstvo od nepaměti. Vedle klasického poznávání památek nebo dobrodružných výprav však existuje i mnohem temnější stránka cestování. V posledních letech se stále častěji objevuje pojem murder tourism, česky vražedný turismus. Nejde přitom o oficiální formu cestování, ale o souhrn několika děsivých fenoménů, které spojuje jediná věc, jíž je lidská fascinace násilím, smrtí a překračováním morálních hranic.
Zatímco většina lidí zná tento termín díky hororu Hostel, skutečnost je podstatně složitější. Existují případy, které dodnes vyšetřují evropské úřady, stejně jako historické události, jež naznačují, že některé hororové scénáře nemusely vzniknout úplně z ničeho.
Pojem murder tourism nemá jednotnou definici. Nejčastěji označuje dvě odlišné situace.
První představují případy, kdy lidé údajně cestují za možností zabíjet nebo být přímými svědky extrémního násilí. Druhou kategorií jsou naopak turisté, kteří se sami stávají oběťmi organizovaného zločinu, sériových vrahů nebo podvodníků využívajících turistický ruch.
Hostel změnil pohled na levné cestování
Hororový snímek Hostel bývá často označován za snímek, který definoval éru takzvaného torture porn. Film sleduje skupinu mladých backpackerů cestujících Evropou, kteří uvěří lákavým příslibům exotických zážitků na Slovensku. Místo divokých večírků však skončí v organizaci prodávající bohatým klientům možnost své oběti mučit a zabít.
Režisér Eli Roth opakovaně vysvětloval, že inspiraci našel při prohlížení internetových stránek, které údajně nabízely možnost zaplatit si zabití člověka v Thajsku. Nikdy nezjistil, zda šlo o skutečný projekt, podvod nebo morbidní provokaci. Samotná existence podobné nabídky ho ale natolik vyděsila, že se rozhodl myšlenku rozpracovat do filmového scénáře. Jak sám také přiznal, kvůli původnímu konceptu obdržel několik výhružek smrti, což ho vyděsilo natolik, že se rozhodl film přepracovat.
Na vývoji příběhu se podílel také Quentin Tarantino, který Rothovi doporučil opustit nabídky na remaky známých hororů a vytvořit vlastní originální příběh. Výsledkem byl film, jenž v roce 2006 ovládl americká kina a celosvětově vydělal přes 80 milionů dolarů.
Současně však rozpoutal obrovskou kontroverzi.
Slovensko se proti filmu ostře ohradilo
Přestože se většina filmu natáčela v České republice, děj byl zasazen na Slovensko. Tamní politici, představitelé kultury i turistického ruchu upozorňovali, že snímek vytváří obraz země jako zaostalého místa plného korupce, prostituce a brutální kriminality.
Roth později vysvětloval, že nechtěl kritizovat Slovensko samotné. Podle něj šlo o satiru na stereotypy, které mají někteří Američané o postkomunistické Evropě. Ve filmu navíc nejsou hlavními pachateli místní obyvatelé, ale lidé z různých zemí světa včetně Spojených států.
Přesto se z Hostelu stal jeden z nejdiskutovanějších hororů 21. století a dodnes bývá spojován s obavami některých cestovatelů z levných ubytoven či backpackerských výprav po Evropě.
Sniper tourism není filmová fikce
Ještě znepokojivější jsou příběhy označované jako sniper tourism nebo také sniper safari. Tento výraz označuje tvrzení, podle nichž během obléhání Sarajeva v letech 1992 až 1995 přijížděli bohatí cizinci do Bosny a Hercegoviny s jediným cílem: zaplatit za možnost střílet na civilisty.
Podle svědeckých výpovědí měli někteří návštěvníci platit desetitisíce až stovky tisíc eur za organizované výjezdy na pozice bosenskosrbských jednotek, odkud údajně stříleli na obyvatele města. Některé výpovědi dokonce tvrdí, že vyšší částky byly požadovány za možnost zaměřit děti nebo ženy.
Tato tvrzení dlouhá léta připomínala městskou legendu. Situace se změnila po uvedení dokumentu Sarajevo Safari v roce 2022, který shromáždil nové výpovědi svědků. Italská prokuratura následně zahájila vyšetřování možného zapojení italských občanů do těchto činů. Vyšetřování pokračuje a definitivní závěry zatím nepadly. Někteří veteráni i historici existenci organizovaných odstřelovačských safari nadále zpochybňují, zatímco jiní upozorňují na množství svědeckých výpovědí, které nelze jednoduše ignorovat.
Když se turisté stávají lovnou zvěří
Druhá podoba vražedného turismu se netýká lidí, kteří cestují zabíjet, ale těch, kteří se během cest stanou obětí. Jedním z nejznámějších případů je Charles Sobhraj, přezdívaný Had. V sedmdesátých letech systematicky vyhledával mladé západní backpackery putující po takzvané Hippie Trail přes Indii, Nepál a Thajsko.
Své oběti omamoval, okrádal a následně vraždil. Kromě peněz získával také jejich pasy a identity, které využíval při dalších přesunech. Je spojován s více než dvaceti vraždami a jeho příběh znovu připomněl seriál The Serpent.
Podobné případy ukazují, že turisté mohou být kvůli své zranitelnosti a finanční situaci atraktivním cílem organizovaného zločinu.
Fascinace násilím je starší než internet
Zájem o násilí však není novým fenoménem. Veřejné popravy byly po staletí společenskou událostí, gladiátorské zápasy přitahovaly desetitisíce diváků a dnešní popularita true crime dokumentů ukazuje, že lidskou mysl stále přitahují extrémní situace.
Rozdíl spočívá v tom, že internet umožňuje podobné obsahy sdílet globálně během několika minut. Právě proto mohl Eli Roth narazit na stránky, které ho inspirovaly k vytvoření Hostelu, bez ohledu na to, zda byly skutečné nebo pouze mystifikací.
Murder tourism je pojem, který spojuje ověřené historické zločiny, neuzavřená vyšetřování, filmovou fikci i internetové mýty. Některé příběhy, například činnost Charlese Sobhraje, jsou historicky doložené. Jiné, jako údajná odstřelovačská safari v Sarajevu, jsou stále předmětem vyšetřování a sporů mezi svědky, historiky i vyšetřovateli.
Právě tato směs reality a nejistoty vysvětluje, proč téma dodnes vyvolává tak silné emoce.
Zdroj: bbc.com, medium.com, dw.com, france24.com
