Článek
Když jsem před spoustou let (musí to být fakt dlouho, protože TV už 22 let nemám) zahlédla v televizi jakýsi dokument o tom, jak lidé z Filipín, Nového Zélandu a podobných lokalit, kterým tam s hlubokosklonem místní říkají šamani, léčí vkládáním rukou a do břicha, byla jsem přesvědčená o tom, že to je trik a nějaká ,,masírka“ na diváky.
Tím to pro mě skončilo a v toku života jsem to dááávno pustila z hlavy.
Až do doby cca před čtyřmi roky, kdy se ke mně cestičkami života dostala informace, že jeden takový šaman jezdí do ČR víceméně pravidelně a že bych ho teda měla vyzkoušet, když: jsi přece taková čarodějka!
No, beru to jako lichotku, protože občas mě vlastní drobné kapesní čarodějnictví samotnou překvapí.
Nejdříve jsem si opatřila reference od těch, od kterých jsem se o tom dozvěděla a kteří šamana absolvovali. Mnozí opakovaně.
A mnozí proto, že už jim šaman zbýval jako jediná naděje, když selhalo všechno ostatní z oblasti tzv. moderní, rozuměj normální, medicíny.
Ti lidé, jak mi mnozí z nich vyprávěli, měli dg. typu rakovina dělohy, skleróza multiplex, Crohnova choroba, neoperovatelný nádor v hlavě, počínající hluchota nejasné etiologie, diabetes mellitus, alkoholismus, či závislost na jiných drogách apod. Ten člověk s nádorem v hlavě mi vyprávěl, že byl u šamana opakovaně.
Prvně, aby si ho oťukal a zjistil, co a jak, podruhé už na ,,výkon“, kdy s sebou nesl sterilní skleněnou nádobu se šroubovacím víkem, potřetí a počtvrté na ,,doléčení“. Při druhé návštěvě mu šaman vyndal nádor, který byl dle doktorů a magnetické rezonance uložen tak, že nebylo možné ho bez rizika ,,ztráty kytičky“ (rozuměj poškození životních funkcí atd) operovat.
Nádor byl vložen do sklenice a zmíněný pacient ho odnesl do špitálu na histologii (před tím to měl takto se svým ošetřujícím, značně skeptickým doktorem, domluvené).
Jak to na histologii dopadlo? Potvrdili, že se jedná o zmíněný nezhoubný nádor charakteru, který uváděla MR, že to není jen chuchvalec čehosi, co by dotyčný klient koupil v masně, a následná MR prokázala, že už v hlavě nádor není. Zůstalo prázdné ložisko se znaky drobného poranění a drobných krevních výronů.
Po dalších návštěvách a další kontrole na MR a CT zmizelo i to.
Když mi to ten chlapík tenkrát u kafe v kavárně na Vinohradech vykládal, tvářila jsem se asi tak, jako teď vy. Proč bych vám asi tak kecal? Nemám zapotřebí vás lakovat. Chci vás jen poprosit, abyste se šla přesvědčit, zasloužíte si to.
Jak k tomuhle názoru došel, to jsem nepitvala, nicméně když mi ukázal lékařské zprávy před a po, hodně mě nahlodal. Jsem původně zdravotní sestra s mnohaletou praxí na chirurgii u lůžka, takže jsem se rozhodla, že to prostě vyzkouším. Že se pokusím zjistit, co se za těmi kouzly skrývá a jak takový šaman operuje jenom rukama, bez nástrojů, bez narkózy, bez bolesti, a bez jakýchkoliv fatálních následků, když tohle dělá na obyčejném masérském lehátku.
Pro jistotu jsem to řekla jen jednomu úhlavnímu kamarádovi, který sice nevěřil ničemu z toho, co jsem mu říkala, ale slíbil, že když se mu do určité smluvené doby neozvu, tak že to bude řešit.
Dobře. Byla jsem hodně, ale opravdu hodně skeptická: co mi asi takový šaman může předvést?
Bůhví, jak to celé je a kde je zakopaný pes!?
Ale byla jsem zvědavá. Taky hodně.
A taky hodně sem se bála. Náhoda je blbec a co když mě mu ,,ujedou ruce" a něco se mi stane?
Jela jsem tam.
Příjemné, čisté, světlé, útulné prostředí střediska uprostřed zahrady, klidný, vstřícný personál, místnosti, prosycené vůní bylin, ale vyvětrané, v pokoji povíval vánek (bylo to v červnu).
Paní asistentka se mě zeptala, proč tam jsem, kdo mě doporučil.
Neříkám nepravdy, tedy jsem jí vysvětlila, že jsem zdravotní sestra a že jdu vlastně jen ze zvědavosti.
A řekla jsem jí, že jsem už dávno zdravá, ale mám za sebou pár poměrně těžkých operací, dávný, dost komplikovaný porod, atd. Pečlivě si vše zapsala a pečlivě to pak šamanovi přetlumočila. Jak to probíhalo? Svléknete se, necháte si jen spodní kalhotky (slipy), ulehnete na záda a ruce dáte volně podle těla. Asistentka vám stručně vysvětlí, co se bude dít.
Šaman nad celým vaším tělem přejíždí rukama, provádí bezkontaktní masáž, tiše mumlá jakousi mantru, prý to je modlitba.
Nejdřív mi bylo nepříjemné, že bych se měla svléknout, přece to není doktor, ale po pár minutách jeho mumlání mě zachvátil naprosto nečekaný pocit, který dodnes neumím vysvětlit: dojem, že jsem jen nějaká bezpohlavní loutka, která na sebe kouká sezhora, s překvapením, že tu tam dole znám, a že jí závidím. Divné, velmi těžko definovatelné. Jakoby z šílené dálky a výšky jsem vnímala, jak mi asistentka trošku roztáhla nohy a postavila mi tam malou misku s vlažnou nohou.
Šaman mi na břicho nalil nějaký silně aromatický žlutý olej a pomalými vláčnými pohyby mi celý trup od krku až po břicho jemně masíroval, trošku mi namazal kolem krkavic, na čelo, do oblasti třetího oka, a malinko i pod nos.
Pak řekl: Dívej se! Zvedla jsem hlavu, dívala se, jak mi jeho ruce masírují břicho a podbřišek v oblasti jizev po mých operacích.
A náhle… jeho prsty na obou rukách zmizely, zanořily se až skoro po zápěstí do břicha, chvíli v něm sem tam šmátraly, aby posléze začaly vytahovat krvavé cucky a cáry čehosi. Bolelo to, ale už jsem zažila horší bolest. Hlava mi spadla zpět a usedavě jsem se rozbrečela, aniž jsem věděla proč. Škytala jsem jako malé, nemocné dítě, a nebyla schopna vůbec slzy udržet. Jen jsem z dálky vnímala, jak si šaman zase potichu mumlá, oplachuje mi břicho, opatrně ho hladí a zlehka masíruje tím žlutým olejem. Promasíroval celé tělo, všechny končetiny, řekl, abych se otočila na břicho, a namasíroval i záda, zátylek.
Posaď se! V sedě mi ještě promasíroval celou hlavu, držel mě zezadu za čelo, druhou ruku měl položenou mezi mými lopatkami, dívala jsem se do výklenku přede mnou na sošku Panny Marie. Poskytl ještě rady, co mám dnes dělat a jak se mám stravovat,
a asistentka mě zase vyvedla ven. Seděla jsem u ní skoro půl hodiny a brečela a brečela a brečela…
Nikdo se neptal, proč pláču, nechali mě samotnou mým dojmům…Ten zážitek byl tak mocný, tak mohutný, tak velmi těžko pochopitelný a uchopitelný, že jsem se s ním neuměla poprat. A vlastně to neumím dodnes, přesto, že jsem tam pak byla ještě několikrát. Vůbec jsem nepobrala, co se mnou ten člověk udělal a hlavně jak to udělal! Asistentku jsem požádala, aby se zeptala, co mi z toho břicha vyndal.
Srůsty po těch třech operacích a několika zánětech, a nemoci, které tam byly, aniž jste o nich věděla a aniž propukly navenek. A taky vám opravil sakrální čakru…
Když jsem přijela domů, poslechla jsem ho: Vzala si tlusté ponožky, na hlavu čepici, hodně se napila teplého heřmánkového čaje, jak mi doporučil, a zahrabala jsem se do postele. Po chvíli mnou začala cloumat zimnice, přemohl mě další záchvat usedavého pláče, až jsem po nějaké chvíli usnula. Spala jsem s krátkými přestávkami skoro celý den.
A druhý den jsem byla jako znovuzrozená: plná síly, elánu, optimismu, odvahy ke všem dnům příštím, a s přesvědčením, že jsem udělala pro sebe to nejlepší, co jsem v dané chvíli udělat mohla.
Přeji všem hodně odvahy, síly a optimismu.
A ještě něco: nebojte se poslechnout svou intuici.
Ta má totiž většinou pravdu, i když se vám zdá jakkoliv nepochopitelná a neuvěřitelná…
