Článek
Jsme na dovolené.
Utekla jsem z prostředí, kde bylo pořád něco: co vařit, co uklidit, co zařídit, co řešit.
Tlak tchyně. Tlak času. Tlak na fungování.
Do toho starosti o stavbu, manželství, nemocného manžela.
A tady jsem to pustila.
Nechala jsem jen základ: jídlo pro děti a spánek.
Zbytek jsem vypustila.
A něco se stalo.
Najednou cítím klid.
Uvolnění.
Lehkost.
A hlavně – jiný vztah k tělu.
Ráno jsem měla chuť na sladké.
Ale než jsem si ho dala, uvědomila jsem si: "já ho vlastně nepotřebuju"
Nechci zaplnit prázdno.
Nechci si něco kompenzovat.
Chci se jen cítit dobře ve svém těle.
Být odpočatá. Být spokojená.
A to stačí.
Došlo mi něco důležitého:
moje tělo nikdy nebylo problém.
Jen bylo dlouho pod tlakem.
A jídlo bylo způsob, jak to zvládnout.
Teď, když tlak zmizel, zmizela i potřeba do sebe něco tlačit.
Poučení:
Možná nepotřebujeme víc disciplíny.
Možná potřebujeme míň tlaku.
Protože když se cítíme v bezpečí, tělo se přirozeně reguluje samo.
Závěr:
Poprvé cítím, že nemusím hubnout silou.
Že když budu žít víc v klidu a v kontaktu se sebou,
tělo se přidá.
A že už do sebe nechci nic tlačit.
Chci se ve svém těle cítit dobře.
A věřím, že právě tudy vede cesta, která vydrží.
