Článek
„Ale tak uděláte si hezký večer, dáte si vínečko, uděláte pohodu, ne?“ zeptala se zvědavě kamarádka.
„No to asi ne, my se budeme snažit hlavně přežít!“ vyhrkla jsem.
V plánu bylo za 10 dní objet celé Skotsko, ostrov Skye a vidět to nejpodstatnější a užít si krásy skotské krajiny. Užili jsme si to až do dna, řekla bych.
Vrány a jiné ptactvo
Ve Skotsku jsme původně chtěli stanovat nadivoko, hned po příjezdu jsme však zjistili, že nějaké to zázemí v podobě sprch potřebujeme a solární sprchou se opravdu neumyjeme, vždyť ani nesvítilo žádné slunce, které by ten vak s vodou ohřálo! Volili jsme tedy kempy. První den jsme místo kempu skončili na místě u jezera Loch Lomond, které je součástí národního parku. Není zde povolené volně kempovat, proto jsou zde speciální vyznačené zóny a musíte si na ně koupit povolenku, která stojí pár liber. Není tu nic, kromě parkoviště a záchodu a nějakého toho stolku. Když jsme rozložili stan a zalehli, uslyšela jsem kousek od hlavy nějaký zlověstný zvuk, zdálo se, že se ozývá z předsíňky stanu, nějaké klování. Nechala jsem tam bochník chleba a tušila, že se do něj pustila nějaká nenechává vrána. Nějakým zázrakem jsem usla a ráno se šla přesvědčit, že opravdu, v chlebu byla vyklovaná veliká díra, vrána si evidentně pochutnala.
Vrány byly otravné. V dalším kempu, když už jsme byli na odjezdu a chtěla jsme odnést pytel s odpadky, jsem se na chvíli otočila, a když jsem se otočila zpátky, odpadky lítaly všude po kempu, rozházené na několika desítkách metrů. Nechápala jsem, co se stalo, byla jsem jak v Jiříkově vidění. Zase ty vrány!
Ve městě byli docela otravní taky všudypřítomní racci, byli drzí jako naši holubi, ale jsou o dost větší, takže když se přiblíží a chtějí vám vlézt do auta, je to trochu děsivé.
Midges, a ne zrovna optimální povětrnostní podmínky na Skye
Samo o sobě to, že jsme každý den byli v jiném kempu a museli jsme tedy večer stan postavit a zase ráno složit, kolikrát i v dešti, bylo o nervy. Obzvláště perné to bylo na ostrově Skye, kde neskutečné fičel vítr. Přijeli jsme do pěkného kempu, postavili si stan a zalezli do auta, které jsme měli dál od něj na parkovišti. Dali jsme si víno (takže přece jen nějaké to víno bylo) a měli jsme z auta výhled na chudáky lidi, kteří se v podstatě v průtrži mračen a vichřici snažili postavit stan. Stan vlál na všechny strany a my jsme se jim strašně smáli. No, smích nás přešel, když jsme pak dorazili k vlastnímu stanu, který byl z poloviny vytopený.
Ve Skotsku vás budou otravovat taky malé mušky midges, které štípou. My jsme je naštěstí zažili jenom na jednom místě, všichni v kempu už večer chodili se sítěmi na hlavách, my se zavřeli ve stanu a radši už nevylézali.
Málem zaplavení přílivem
Jen poslední den, kdy jsme chtěli prozkoumávat Edinburgh, jsme si k ubytování zvolili Airbnb, abychom si užili nějaké to pohodlí. Hostitel si s námi rád popovídal, a když jsme se nakonec zeptali, jestli nemá nějaký tip, co nesmíme v Edinburghu minout, doporučil nám oblast Cramond, kde je pěkná pláž. Druhý den jsme se tam vydali. Opravdu pěkná část města, a dalo se taky suchou nohou dojít na nedaleký ostrůvek Cramond. Tak jsme si tak kráčeli směrem k ostrovu, když jsme si všimli, že lidé se vrací zpátky a cesta dále nepokračuje. Dále už byla jen voda. Blížil se totiž příliv. Na ostrov se da totiž dostat jen za odlivu, a u začátku cesty je vyvěšena tabule s bezpečnými časy, kdy se tam dá dostat. Tak ještěže jsme nedošli až tam, a nezůstali tam přílivem uvěznění, to se prý taky občas lidem stává.
Všechny tyhle zážitky učinily naší dovolenou nezapomenutelnou. Samozřejmě, že je krásné vidět jezero Loch ness, Fairy Pools na Skye, nejstarší golfové hřiště na světě v St. Andrews, navštívit muzea a palírnu whiskey, a vyšlápnout si Calton Hill. Ale bez té divočiny by to nebylo ono. Vždyť jak se říká: zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný!
