Článek
Ano, taky obdivuji jeho důvěru ve mě! Celou cestu taky naviguji, a pak že ženy neumí číst v mapách! No, to se ještě uvidí.
Ti z vás, kdo už někdy byli v Chorvatsku a trochu to tam znají, si asi hned od začátku budou klepat na čelo, vy ostatní se můžete pobavit a taky něco přiučit.
Minulé léto jsme se na konci srpna vydali na naši první dovolenou v Chorvatsku. Nechápali jsme, proč tam jezdí celé Česko, tak jsme to museli taky vyzkoušet.
Vyrazili jsme i se čtyřletým synem v noci a naše první zastávka byla v kempu na ostrově Krk. Měli jsme s sebou stan a plánovali jsme stanovat v luxusních chorvatských kempech. Většinou cestu neplánujeme moc detailně, uděláme si jen takový hrubý náčrt, je to výhoda v tom, že jsme flexibilní a můžeme plány rychle měnit.
Tato strategie se velmi hodila, protože po první noci ve stanu jsme zjistili, že na takové spaní jsme už asi „staří“, že jsme rozlámaní a že to prostě nedáváme. Vzhledem k tomu, že jsme ani nikde nic neměli objednané, protože kempy takhle na konci sezóny už nebyly přeplněné, aby si tam člověk musel rezervovat místo dopředu, tak jsme se rozhodli změnit plán a rezervovala jsem apartmán na Pagu. Na Pag jsme původně chtěli jet do kempu, takže aspoň lokalitu jsme zachovali.
Čekalo nás několik hodin cesty, ke konci už začínalo manžela zajímat, jestli na ostrov vede nějaká cesta, když je to ostrov.
- „Jasně, že je tam cesta, normálně most, stejně jako na ten ostrov Krk. Proč by tady nebyl most?!“
Za chvíli už jsme zpoza kopce vyjížděli k moři a čím více jsme se blížili, tím více se nám to zdálo podezřelé.
- „Jsi si jistá, ze je tam most?“
- „No, já jsem byla přesvědčena, že jo.“
- „No, moc to nevypadá, tady končí cesta a jedeme do přístavu.“
A opravdu, před námi končila pevnina a rozprostíralo se moře. V šoku jsem si začala googlit kolik stojí trajekt na Pag. První odkaz, který mi vyskočil, mi tučným písmem tvrdil, že 7000 korun a že je třeba ho objednat 2 týdny dopředu!
Tak tolik peněz za trajekt rozhodně nedáme! To by se nám ta dovolená hodně prodražila.
Bylo strašlivé vedro a už jsme byli několik hodin na cestě, muž byl notně rozladěn a já jsem musela rychle situaci vyřešit. Volala jsem do ubytování, že bohužel nepřijedeme, že to musíme zrušit, protože se na ostrov nedostaneme. Ptala jsem se paní hostitelky, jestli by se daly vrátit peníze, ta mi řekla, že to si musím vyřídit s bookingem. Zavěsila jsem a přemýšlela, co dál. Přemýšlela jsem, kam pojedeme, v tom vedru nás tím pádem čekala ještě několikahodinová cesta, museli bychom se jít najíst a najít jiné ubytování.
Za chvíli mi volala paní zpátky, že se k nim můžu dostat po pevnině, je to jen trochu zajížďka z jihu. Navíc mi sdělila, že si nemyslí, že by trajekt byl tak drahý, a určitě se lístky nemusí objednávat tak dlouho dopředu. Aha! A nebylo by lepší, kdybych místo svých domněnek zašla do budky, kde se prodávají lístky a zeptala se?
Vydala jsem se uřícená do kopce k budce. Tam jsem vzápětí zjistila, že lístky pořídím za naprosto běžnou cenu, dohromady za nějakých pár stovek, a že trajekt jede za nějakou půl hodinku, netřeba si nic rezervovat, jen se musíme na tento spoj vejít.
Koupila jsem lístky a skvělou zprávu jsme běžela sdělit manželovi. Musela jsem se smát a přitom jsem si připadala jako blbec. Ztratili jsme navíc dost času, když jsme sem přijeli, nikdo tu nebyl, ale mezitím se na cestě vytvořila kolona aut. Doufali jsme, ze se ještě stihneme zařadit a tento spoj stihneme. V kopci jsme se zařadili do fronty, ta se začala pomalu pohybovat a my čekali, jestli se na trajekt ještě vejdeme, nebo ne. Aut před námi bylo desítky a trajekt nám připadal strašně malinký. Kolona aut se pomalinku posouvala a auta jedno po druhém vjížděla na trajekt. Chvíle napětí… a… hurá! Vešli jsme se! Strašně jsme si oddechli. Nakonec jsem byla úplně nadšená, protože trajekty miluju. Škoda, že tenhle pluje pouze 15 minut.
Takže, ženy možná neumí číst dokonale v mapách, ale o to je pak ten život zábavnější. Aneb, kdo nic nedělá, nic nezkazí.
